Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Horor

Recenzie (238)

plagát

Ještěr (2023) 

Pomalá poctivá krimoška (má nejblíže k severským detektivkám) ze staré školy, kde dva, životem unavení, detektivové rozplétají vraždu realiťačky a přichází na kloub daleko většímu zločinu. Vizuálně to vypadá hodně vydařeně a mrazivé thrillerové sekvence se střídají s rodinným (neméně mrazivým) žitím. To vše ještě dokresluje dokonalá hudební kulisa. Benicio, se svým počátečním hereckým minimalismem, se pomalu dostává až pod kůži a v závěru tomu chlapovi nejde nefandit… ať už nejen ten boj proti jeho vlastním démonům. Ale ani ostatní ansábl tady moc nezaostává. Netflix konečně boduje (po tři roky starém Ďáblovi další kvalitní thriller) a dost možná půjde o jeho letošní nejlepší podívanou. Sice je fakt, že kvalitní konkurence moc velká nebyla. Každopádně debutanta na režisérské židli si do budoucna pohlídám. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

plagát

Slepá zúrivosť (1989) 

Hlavního hrdinu Vietnamská válka připraví o zrak. Má však štěstí, protože se ho ujmou místní domorodci a zasvěcují jej do nevidomé životaschopnosti. A ještě je donucen porcovat jim ovoce rovnou za letu. Po dvaceti letech tréninku je však připraven zařadit se zpět do společnosti… a hlavně se pomocí slepecké hole dokáže vyhnout hovnu. I když aligátora si se psem ještě plete. Při své pouti se sbližuje s otravným capartem z Kroku za krokem a postupně zjišťuje, že až tak otravný není. Do toho všeho ještě stíhá likvidovat zástupy mafiánů. Akční komedie, ve které skoro padesátiletý Rutger Hauer (od tohoto roku přešel čistě na béčka… později už na céčka a výš), procházející se s walkmanem, v puberťácké rudé kšiltovce a pedofilním kabátě, kosí nepřátele mečem s takovým umem, že by proti němu nejspíš neměla šanci Nevěsta ani Bill. Co víc si přát… možná přidat na brutalitce. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

plagát

Gran Turismo (2023) 

Dětinské narážky na Schulina vynechám… už tak jich je tady dost. Z domácího pokojíku rovnou do závodního kokpitu. Příběh na základě skutečných událostí se může zdát trochu přitažený za vlasy, ale je tomu tak. No, alespoň z části. Na klasické klišé, jak se z outsidera dostat na vrchol, jednou za čas klidně tvůrcům přistoupím… pokud se jedná o poctivě odvedené řemeslo. A to jsem tady dostal. Samotné závody jsou na prvotřídní úrovni (navíc se spoustou herních vychytávek, které jistě potěší nejen pařany původních her PlejStejšnu) a nedovedu si představit natočit je lépe. David Harbour, jako mechanik a kouč, ujíždějící si na Sabbathech, je největším tahounem (úvodní řeč pro začínající jezdce musí namotivovat každého), spolu s rejžou Devátého Districtu – ten pro změnu opět ukázal svou lásku k plechovým monstrům, jen to tentokrát nejsou roboti a vesmírné koráby. Jsem rád, za takto natočenou a svižně odvyprávěnou sportovní pohádku. A také jsem rád za to, že Schulin byl nakonec v pořádku (tak jsem přeci jen musel). ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

plagát

The Commitments (1991) 

Parta dublinských flákačů se dá dohromady a založí soulovou kapelu. To vše pod dohledem jejich manažera, který je z nich tím největším netáhlem. A zbývá mu jen doufat, zdali se vůbec dočkají svého prvního vystoupení. Pohled na britskou (ne)pracující vrstvu a odlehčená životopisná verze, ve stylu ještě lepších Velkých ohnivých koulí, kde přeci jen toho koncertování a zkoušek je už možná moc… ale hudba je to parádní, o tom žádná. Potěšil konkurz na jednotlivé členy kapely i historka o Elvisově tátovi, který zneuctil trubku. No a také perverzní zpěvák, na kterého baby rozhodně neletí, ale hlas má luxusní. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

plagát

Nikto ťa nezachráni (2023) 

Hlavní hrdinka se sice má strach seznamovat s lidmi, ovšem zabíjení ufounů jí žádným problém nedělá. Mimozemský home invasion začne téměř okamžitě, komornost se pomalu začne vytracovat a následuje Invaze zlodějů těl. Postupně se poodhaluje i hrdinčina minulost a dostáváme se do její hlavy (nejen obrazně řečeno). Zamrzí zvolnění v druhé polovině a také zbytečné vsuvky, které se snaží snímek posunout jiným směrem, protože jak první střet, tak další noční scény s vesmírnými mužíky, jsou hodně atmosférické a byly zde rozhodně větší ambice. Důležitou složku hraje také hudební podkres, protože snímek neobsahuje téměř žádné dialogy (což je mimochodem super zpestření) a design samotných vetřelců… i když bejbyemzák působil divně, zato pavoučí macek potěšil. Stejně jako závěrečný (ne)happy end. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

plagát

Cemetery Junction (2010) 

Tři kámoši, v jednom zapadlém městečku, začínají pomalu poznávat slasti a strasti pracovního procesu. Ten nejambicióznější z nich nechce pracovat ve fabrice jako jeho táta a vrhne se na dráhu pojišťováka. Najde však v této nudné profesi to pravé uplatnění a uznání? Ricky Gervais napsal a natočil zábavnou stylovku, ze které pohoda britských ostrovů přímo sálá. I přesto, že se jede spíše na vážné vlně, tak občasné vtípky a odlehčení stojí za to. Tragikomedie o přátelství, rodině, staré lásce a hlavně neochotě opustit mladistvé rebelství a vrhnout se do života po něm. A jednom zatraceně povedeném tetování prsaté upírky. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

plagát

Hovor so mnou! (2023) 

Ta australská mládež je vážně ujetá. Místo toho, aby si po nocích užívala alkoholu a následující dny řešila maximálně kocovinu, tak do sebe nechává vstoupit, pomocí čarovného pahýlu, na omezený čas démony. Na tom si ujíždí, až do doby, než se jeden takový dýchánek promění v pravé peklo. Originální duchařina, přinášející něco nového, s neokoukanými herci, kteří navíc nejsou žádní typičtí američtí modelové a modelíny, s kamerou, jež vás několikrát shodí rovnou ze židle. Škoda o něco slabšího finále… ale i tak, pravé vyvrcholení, které přijde zhruba v polovině, potěší svou surovostí a nekompromisním zamícháním vztahů (a zvraty) mezi postavami. Snad se tedy z toho mladiství poučí a příště raději sáhnou po flašce. I když, ruku do ohně bych za to nedal! ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

plagát

Psia jazda (2023) 

„Seznamte se s Reggiem, roztomilým, dlouho nemytým, chlupáčem, který se zatoulal do velkoměsta při aportování míčku. Je dost plachý a nesmělý, zato však přítulný a má hrozně rád děti… a taktéž sádrové trpaslíky. Momentálně se však sčuchl s trošku ostřejší partou a svému bývalému majiteli jde rovnou po koulích.“ Tyhle ratlíky by vám Zdeněk Srstka v žádném případě nevnutil! Aneb raději nechtějte vědět, co psiska dělají za vašimi zády. Jelikož jsem sám (skoro) vlastníkem nebezpečné devítikilové psovité šelmy, byl jsem na jejich zfilmovaný drsnější trip docela zvědavý. Rodinné zvířecí dobrodružství už tady bylo, stejně tak jako depresivní animák, bylo tedy na čase vypustit čtyřnohé mazlíčky, kteří na všechno (a všechno) fakujou. Zvláště poté, co si hlavní vořech uvědomí, že jeho páníček se k němu vlastně celý život choval hnusně (a hra s tenisákem nebyla až tak příjemná) a vydá se na cestu za pomstou. Nekorektní zvířecí road movie nabízí hned několik nezapomenutelných momentů (zajíci po konzumaci houbiček) s hodně černým humorem (vyprávěčský pes a jeho majitel se zvláštním koníčkem). Některé scény jsou zbytečně na sílu, ale stejně i tak ve výsledku silných šest bodů, s dost velkou pravděpodobností navýšení při dalším zhlédnutí. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

plagát

Skúška umenia (2022) 

A to jsem si myslel, že největší exoti jsme byli na škole my! Přijímačky na podobný útulek jsem kdysi dávno absolvoval také (zdravím Ostravskou univerzitu), ale takový extrém to rozhodně nebyl. Na styl dokumentu jsem si rychle zvykl a vlastně i uvítal, že se nejede podle klasické šablony, ve které je spousta rozhovorů přímo na kameru. Zde sledujeme kantory i jejich případné studenty, pomocí statické kamery, z povzdálí a dostáváme pocit autentičnosti. Pomalu jsem si připadal, že jsem v těch squattersky vybavených ateliérech byl s nimi. A dokazuje se, že hranice mezi genialitou a šíleností je někdy opravdu tenká. No, některá „díla“ opravdu stála za to a byla, slušně řečeno, kuriózní. Do centra dění se dostávají i průpovídky vrátných důchodkyň a dalších zaměstnanců… a ty jsou také docela záživné. Jediné co mi nakonec chybělo, tak jen dodatek, kteří z těch mladých „umělců“ byli vybráni (a na základě čeho). I když je možná dobře, že to zůstalo běžným smrtelníkům utajeno. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

plagát

Barbie (2023) 

Do čeho jdu, jsem tušil již od začátku a růžové logo WB mě v tom utvrdilo. Ale přeci jen jsem čekal o něco víc ucházející satiru/kritiku na „dokonalost podsouvanou dnešní společností“. A že tvůrci budou ještě více tnout do živého. Bohužel tak na jeden povedený fórek připadají minimálně dva, tři fádní, někdy až trapné. Svět Bárbín a Kenů mě přišel navíc docela nevyužitý… ale nápad s blonďatou loutkou, která začne přemýšlet o smrti (a tím započne její trip i brainwashing v praxi, vedoucí až k taneční válce a vylodění na Malibu Bíč) je docela fajn. Konfrontace s reálným světem přináší světlejší momenty, proto docela zamrzí, že v něm nakonec naše dvě matellovic hračky moc dlouho nepobudou. Až divadelní kulisy Barbílendu vypadají dobře a barvičkama se to jen hemží (je to prostě všechno klasicky růžové a žůžové)… i když můj šálek kafe to tedy není a uvítal bych raději černou a vínovou. Margot Robbie a její jednoduchá blondýna je v pohodě, ale zastiňuje ji Ryan Gosling, který si to, z počátečního tupce, po převratu rozhodně užívá a dává svého Kena s přehledem. Tedy až na ten blonďatý přeliv, křiklavé brusle a příšerný kožich. Pro mě ve finále docela průměr a vážně v tom tu potřebnou maximální Kenergii moc nevidím. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■