Skúška umenia

"Já tomu nerozumím (...) Sem kdyby přišla uklízečka, tak to uklidí, voe." Protagonista dokumentu přitakává, že už se to stalo, já přitakávám také, neb jsem o tom od kolegy konceptuálního umělce též slyšel. Těžko se mi píše o filmu, který observuje cosi, co člověk poměrně od prostředí umělecké pražské školy očekává - s tím tedy, že snímek vytahuje na povrch ty nejgrotesknější scény a nejkřiklavější kontrasty, zejména pak typické ukázky Dunningův–Krugerova efektu mladých drzých sebevědomých lidí. Na druhou stranu nelze křivdit aspirující mládeži a sochaříkům zrovna v životním bodu, který se vyznačuje paradoxem, že opouštějí svou "jalovost" a snaží se dostat do akademického prostředí, které má prohloubit jejich poznání a schopnosti, ze kterých už jsou ale subjektivními hlídači brány zkoušeni. Jinak všechny zajímavé otázky ohledně toho, co je umění a kdo je umělec, jsou samozřejmě pouze pokládány a naznačovány, nikoli zodpovídány, ale to nevadí, já jsem se královsky bavil. Kromě jízlivého posmívání i upřímného nezlého smíchu je také třeba říct, že svět umění je světem nesmírně bohatým, podobně jako například matička církev, Aristotelův mozek, nebo šachová partie - proto je tak zajímavým a fascinujícím. Každý si nalezne to své. P. S. Jestli mě vždycky něco zásadně na klauzurách a jejích výstavách naopak nebavilo, byla to nová média. Dokument rozhodně prohloubil můj nezájem. (25.09.2023)

"Zkouška umění" dokonale zpřítomňuje paradoxy a absurdity systému, který musí stát na kvantifikaci a objektivitě, ale při tom má selektovat a následně dále formovat umělce, kteří by se jakémukoli hodnocení měli vzpírat. Ale právě proto také film vyvolává tak široké spektrum reakcí. Zvolená observační metoda představuje jeho největší přednost i úskalí. Sice se díky ní daří zachytit autentický výsek sledované reality, ale nevyhnutelně také bude diváky svádět k jejímu velmi zkratkovitému vnímání. Filmaři totiž nenechávají nikoho mluvit mimo zachycované situace, takže nenabízejí žádný komentář, glosování, konfrontaci ani znejistění. Proto "Zkouška umění" pro někoho bude jízlivou satirou, depresivním hororem, nebo hurónskou komedií exploatující předsudky. Záleží pouze na tom, jak každý divák vnímá umění, umělce a individua/lity obecně. Při tom ale vedle obrazu samotného procesu příjimaček a zábavného kontrastu jednotlivců v rámci systému dokument nastiňuje také různorodost přístupů k umění, které vždy je směsí osobitosti (opravdové i domnělé) a dobových faktorů. Nicméně ve finále zůstává jedním z předaných dojmů také nepříjemné zpřítomnění faktu, že když shromáždíte haldu unikátních lidí, tak namísto jejich ojedinělosti nevyhnutelně budou vystupovat jejich společné rysy, které pak působí jako výraz uniformity a klišovitosti. (06.11.2022)

Jo, klidně tam tu pětihvězdu vpálím, protože jsem se dlouhou dobu u filmu tak nekroutil smíchem, masochistickou trapností (za postavy na plátně), škodolibou radostí (především nad tím jak stupidně zní všelijaké ty genderové proklamace) a zároveň to vnímal s nadhledem a pochopením, protože ti nebožáci jsou zatím jen telata a z většiny toho vyrostou. (13.11.2022)

V mnoha ohledech velmi diskutabilní záležitost, která je sice zábavná, ale dost necitlivě zpracovaná. Studenti jsou tímto dokumentem jednoduše diskreditováni a předsudek o umělcích tak zůstává neměnný. Jsem ráda, že se podařilo se dostat do zákulisí AVU a natočit dokument, to je obdivuhodně, nicméně je velká škoda, že dokument podává velmi zkreslený pohled jak na instituci tak na umělce. Umělec je ukazován v nelichotivém světle - umělec = neinteligentní člověk, který je výstřední a moc se neumí vyjadřovat, a řeší se jen sexualita. Problém tohoto dokumentu je dle mého názoru nedostatečná informovanost, jak to na těchto školách chodí, jak psychicky náročné takové procesy jsou a co sebou obnáší osobní přístup (ať už ze strany profesora, tak studenta). Přijímací zkoušky jsou velmi intimní záležitost a nejsem si jistá, jestli byla podána správným způsobem. (09.07.2022)

Zábavné, realistické, nevysmívající se. Prostě to tak je. Jsou to uchazeči v druhém kole, tedy ti, kdo slibují jistý potenciál. A vyučující jsou zčásti také svého druhu. Výborně vyváženo dámami z recepce a technickým personálem. Za mě nejlepší už vstup – je tam klasická klika, no cvak dolů, samo se neotevře. Super symbol jako úvod celému uměleckému vzletu. K uměleckému talentu jistá míra ujetosti patří. Pokora před řemeslem v umění přichází s lety, a ne u každého. Je jen tenká linka mezi uměním a exhibicionismem. (05.11.2022)