džanik

Denní světlo nahrazovalo tisíc obloukových lamp. Štáb byl tak schopen měnit noc za den v průběhu necelých 45 minut. Velké množství světel však několikrát spustilo požární sprinklery.

Všechny písně na soundtracku pocházejí z předchozích “paramountských“ snímků: drama Captain Carey, U.S.A. (1950) a muzikály Mr. Music (1950), Road to Bali (1952) a Red Garters (1954).

Film byl po celá desetiletí nedostupný. Autorská práva k Oknu do dvora, jakož i ke snímkům Provaz (1948), Potíže s Harrym (1955), Muž, který věděl příliš mnoho (1956) a Vertigo (1958) totiž Alfred Hitchcock odkoupil zpět a jako dědičku ustanovil svou dceru. V kinech se pak film znovu promítal až kolem roku 1984. V roce 1971 ho odvysílala “načerno“ televizní stanice ABC.

Film byl natočen podle románu „D'Entre les Morts“ (přeložit můžeme jako „Příchod mrtvých“) napsaném Pierrem Boileauem a Thomasem Narcejacem údajně speciálně pro Alfreda Hitchcocka poté, co se dozvěděli, že se pokouší získat práva k jejich předchozí knize „Celle qui n'était plus“ (tedy „Ta, která již nebyla více“), která byla zfilmována pod názvem Ďábelské ženy (1955).

Celá scéna budovy s dvorkem měla 30 metrů na šířku, přes 56 metrů na délku a byla vysoká zhruba 12 metrů. Ve své době to byl největší interiérový počin studia Paramount.

Na nápad s mužem, který je zaměněn za neexistujícího tajného agenta, přivedl Hitchcocka novinář Otis L. Guernsey Jr. Inspirací mu byla válečná operace “Mincemeat“, během které chtěli Britové přesvědčit Italy a Němce, že se plánovaná sicilská invaze odehraje na Sardinii a v Řecku (podstrčili mrtvolu s falešnými papíry).

Cary Grant (Roger Thornhill) chtěl, aby roli Eve Kendall (Eva Marie Saint) ztvárnila Sophia Loren. Ta o roli měla zájem, ale problémy se smlouvou jí v účasti zabránily.

Díry po kulkách na Jerryho (Jack Lemmon) basovém pouzdře neodpovídají dírám v base.

Brooklynský baseballový tým se v roce 1929 jmenoval ”Robins”, ne “Dodgers”.

Píseň „I'm Thru with Love“ byla napsána až v roce 1931 – děj filmu je přitom zasazen do roku 1929.

Pobřeží kolem Miami nemá útesy. Také byste nemohli mít stín za zády, když byste seděli ve čtyři hodiny odpoledne na miamských plážích čelem k moři.

Když Jerry (Jack Lemmon) zatáhne ve vlaku za ruční brzdu, všechny dívky padají na stranu a ne dopředu, jak by měly.

George Raft (Spats Colombo) strávil hodiny tím, že učil Jacka Lemmona (Jerry / Daphne) a Joea E. Browna (Osgood Fielding III) tančit tango.

Do role Jerryho / Daphne (Jack Lemmon) byl zkoušen i Anthony Perkins.

Americký filmový institut zvolil film jako 3. nejlepší film v desítce žánru "mysteriózní" (červen 2008) a 48. nejlepší film všech dob (2007).

Hláška ze závěru filmu – "Nikdo není dokonalý" – obsadila 48. místo v žebříčku pro 100 největších filmových citací podle Amerického filmového institutu.

Jednou z inspirací Alfreda Hitchcocka byl údajný milostný románek mezi válečným fotografem Robertem Capou (v roce 1954 jej v Indočíně zabila nášlapná mina) a herečkou Ingrid Bergman.

V dubnu 1972 byl podle tohoto filmu uveden na Broadwayi (Majestic Theater) muzikál s názvem "Sugar", který se dočkal více než 500 repríz.

Podle Amerického filmového institutu jde o nejzábavnější film vůbec.

Vagón použitý ve filmu dnes můžeme vidět v železničním muzeu ve městě Chattanooga v Tennessee.