Lima

Iron Maiden jsem poprvé slyšel v polovině 80.let na tehdy bolševiky zakázaném rádiu Hlas Ameriky (obdoba Svobodné Evropy), kde běželo pravidelné pásmo o rockové hudbě. Myslím, že tam hrála právě titulní skladba a byla to láska na první poslech. Další den jsem zašel za svým kamarádem metalistou, který si tajně vozil desky Ironů z Jugoslávie, nahrál na kazety první tři alba, zapnul stařičký walkman značky Tesla a už to jelo. Svoji pozici fandy „Mejdnů“  jsem pak definitivně zpečetil přišitím  nášivky maskota Eddieho na metaláckou džísku. Jo, ty byly pěkný rockový časy. Kolega subic tady píše, že tohle album je jenom o dvou hitovkách, s čímž nemohu souhlasit. ´Number´ je nápady natřískaný celý a mám hodně rád i ty nenápadné skladby, které na koncertech hráli minimálně,  jako je ,Gangland´ či ´The Prisoner´. __ PS: Ale pořád si myslím, že jejich nejlepší album je nedoceněné ´Somewhere in Time´ z roku 1986. Skladbu jako ´Alexander the Great´ prostě napíšete jen jednou za život.

Podle emeritního prognostika a sběratele per seriál Devadesátky diskredituje tehdejší dobu. Tak já s klidem prohlašuji, ať Václav Klaus už konečně jde do hajzlu a vezme tam sebou Filipa, Babiše, Faltýnka a celou hradní sebranku. Snad se s příchodem dalších, už snad opoziční smlouvou a kmotrovskou politikou nepokřivených generací dočkáme v budoucnu něčeho lepšího. Po těch letech bezmocného skřípění zubů bychom si to myslím zasloužili.

Herecký výkon Kirka Douglase je stejně vášnivý a expresivní, jako jsou vášnivé a expresivní obrazy Vincenta Van Gogha. Film si sice v rámci hollywoodské licence dost vymýšlí, ale díky Kirkovi se přes to přenesete. Taky plus za cinemascope formát, který v 50.letech nebyl běžným standartem. A jak se vyhýbám dabovaným filmům a upřednostňuji originální znění, tady jsem neměl na výběr a musím říct, že Karel Höger byl vynikající. Málo platný, starý dabing za časů K.M.Walló byl fakt dobrej.

Dík za moje milované Pink Floydy v úvodu, jinak ale tenhle bůhvíkolikátý díl rakoviny současného filmového průmyslu nebrat. V obludně přepálené stopáži vás to všechno emocionálně míjí velkým obloukem a řeší se tu nezajímavé věci, které nemají v rámci celé marvelovské série žádnou návaznost. Kevin Feige sice splnil slib, že bude dávat prostor netuctovým režisérům, i tak se ale divím nekonvenční Chloé Zhao, že do toho šla v pozici pouhého řemeslníka na jedno použití.

Nevěřícný smích od začátku do konce, a to i v pasážích, kde si dva protagonisti jen tak povídají, nebo se procházejí, i v takovýchto chvílích, kdy si myslíte, že se nedá nic pokazit, je to úplně mimózní. Timingem, snímáním, nehodící se ukradnutou hudbou, prkenným herectvím, tím, co říkají. S nástupem vražedných ptáků a „požárem“ v lese pak nepřestávající hurónský smích, horší triky jsem nikdy, nikdy v životě neviděl, a to mám za sebou i komplet tvorbu Berta I. Gordona. Viděl jsem za svůj život už leccos, ve vintage sci-fi žánru z 50.let jsou naprosto neuvěřitelný kousky, jako je ´Mesa of Lost Women´, ´Fire Maidens From Outer Space´, filmy Eda Wooda, ´Robot Monster´, později třeba turecký Hvězdný války ´Dünyayı Kurtaran Adam´, nebo filmy Al Adamsona …. Ale tohle, tohle je zaručeně ten filmařsky nejstrašnější nechtěně zábavný pokus o film, co jsem viděl zhruba za několik desetiletí zpětně. A divím se, že to nezkultovnělo jako ´The Room´ Tommyho Wiseaua, ten potenciál je tam ohromný a díky Festivalu otrlého diváka za to, že to objevil. Takže já tomu opravdu nemohu dát odpad!, tady si opravdu uvědomíte kouzlo média zvaný film, stejně jako u Woodova ´Plánu 9´, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že stejně jako Wood si i James Nguyen upřímně myslel, že točí velký biják a dal do toho všechno, žil a dýchal pro to, byť výsledek označit za kumštýřskou katastrofu by byla pochvala. Bez takových lidí by svět filmu byl chudší.

Ve světě South Parku by to asi okomentovali slovy: „Tak nám zabili Witchera, parchanti!“.  Přesněji řečeno, Lauren Schimdt semlela Sapkowskiho na spotřební papír na jedno použití a vytřela si s ním zadnici. První sezóna, i když se tu kritizovala jako zmatená, mi přišla výborná, v jejím prolínání dějových rovin jsem se zlehka orientoval, a i když viditelně trpěla menším rozpočtem, dělala dobrou reklamu fantasy žánru. V 2.sezóně evidentně nabobtnal budget – Kaer Morhen vypadal nádherně, všechna čest – ale scenáristy z 1.sezóny během natáčení asi sežrala nějaká bruxa a následně to zmateně lepili jak se dalo. Když Laureniny profiky co do poutavosti scenáře a košatosti vyprávění trumfli i nadšenci z CD Projektu ve vynikajícím třetím herním Zaklínači, tak to si asi holka za rámeček nedá. A malá poznámka na okraj: sorry, ale hrdé elfské bojovníky nemůžou hrát černí chlapci s „boyz-n-the-hood“ účesy, prostě fakt ne. Tahleta na sílu tlačená politická korektnost v prdel svět obrací.

I když mám některé jeho režijní práce opravdu rád, obecně mám s Henri Verneuilem dost problém, jeho filmy mi většinou přijdou dost naivní a logika v nich si částo dává dovolenou. Tady bohužel taky, a naivní mi tu přišel i ten zde tolik chválený vědecký pokus. A lákadlo Morricone tu byl absolutně nevyužitý. Moji pozornost v téhle chladné upovídané procedurálce držel jenom můj oblíbený Yves Montand, který sice u nás nikdy nepatřil mezi hvězdy typu Belmonda, či Delona, ale jeho charisma a herecký um byly nezpochybnitelné (např. v ´Doznání´ byl vysloveně strhující). A ta závěrečná pointa? Mno… na zadek jsem si z ní nesedl, byť ten konec JE působivý.

První půle mě teda bavila víc, příjemně balancovala na hraně nostalgie, kde to ještě bylo únosný. Jenže pak se spustily digitální chujoviny (praktický efekty z 80.let ničím nenahradíš), a já i díky Finnu Wolfhardovi jsem si připadal, jako bych koukal na nějaký slabší ´Stranger Things´ díl. A přestože mám hrozně rád starou partu z osmdesátkový klasiky, oni bohužel - a pro mě překvapivě – nebyli v závěru tím prvkem, který by ten film zvedli nahoru. Jenom krátký vzpomínání mě nestačí. A když z celýho filmu pobaví jenom potitulková scéna, je něco asi špatně.

Jelikož jsem již dobrých 35 let dvojnásobným strejdou a nějaké 4 roky také trojnásobným prastrejdou, tak mi postava Bena Afflecka rezonovala a byla strašně sympatická. Tím jak se chovala, jak byla Benem zahraná. Vstřícná, pohodová, moudrá, stejně jako celý film, úplně hladil po ztrápené duši. Navíc ta krásná přátelská pospolitost štamgastů v baru, to v dnešní nešťastné covidové době můžeme jenom závidět. A jestli mi ještě někdo stále bude tvrdit, že Ben Affleck je špatný herec, tak je blb, nebo mu doporučím, ať si koupí kapky na vlčí mlhu, co má ve vočích.

Je nasnadě, proč Leonardo DiCaprio, ekologický aktivista, který si pečlivě vybírá filmy, kývl zrovna na tento. Protože za smrtonosnou kometu si dosaďte současné a v následujících letech zhoršující se klimatické změny a je vám to úplně jasný. Na jedné straně jeho postava, Dr.Randall Mindy a na straně druhé – v reálu – popírači jako Klaus, Trump a podobní hlupáci, kteří navzdory jasným vědeckým a exaktně prokázaným faktům odmítají vliv člověka na změnu klimatu, přesně jako to ukazuje McKayův film. A lidi, přesně jako v jeho příběhu, na to obecně serou. Raději dají povrchně lajk článku o tom, jak se nějaká pseudo-celebrita rozešla s přítelem a něco, co bude za pár let, nebo to už pozvolna přichází, absolutně neřeší. Protože celebrity a další podobné povrchnosti v komerčních médiích (a dnes již bohužel i ve veřejnoprávních), které se zaměřují primárně na zábavu, v dnešní době táhnou. Pak se tedy nemůžete divit, že rozchod Ariany Grande má v televizi vtipně přednost před informací o blížícím se nebezpečí z vesmíru. Bohužel film po našláplé první půlce, kdy se McKay mimo již zmíněné navíc trefně otírá o neblahý vliv sociálních sítí, povrchní a krátkodobé uvažování politiků a stádní myšlení populace, trošku ztratí řetěz a tah na branku a dojede ke konci už na volnoběh. Prostě ze sžíravé satiry se to překlopí na příliš aktivistickou věc bez nadhledu. Ale celkově ty 4 hvězdy si to za zprávu, že sedíme na sudu s dynamitem a smějeme se přitom jako idioti, nakonec zaslouží.