Lima

Emotivní a poučný příběh o tom, že silná vůle je jednou z největších výsad, kterou člověk může mít a že bojovat do posledních sil se někdy vyplácí. Ukažte mi nějaký jiný film za posledních pět let, který tuto myšlenku sděluje ještě s větší intenzitou a já vám zaplatím cestu do peruánských And :o)

Auu, to to bolelo! Sahara je typ filmu pro zhlédnutí v telce, když přijdete domů, unaveni po celodenní šichtě, vaše mysl pracuje zhruba tak na pětinový výkon a potřebujete u něčeho nutně zaspat. Pokud spát nechcete a naopak si chcete užít příjemné dvě hoďky no brain zábavy, čeká vás tuhý boj. Když překousnete skutečnost, že pancéřový lodní kolos z doby občanské války Severu proti Jihu se nachází uprostřed africké pouště, fakt, že jedna toxická fabrika dokáže způsobit totální globální ekologickou apokalypsu a kupu dalších blbostí, pak ještě nemáte vyhráno. Ještě je třeba strávit tu kupu klišé ve scenáři, který mi připomínal mé dětské výtvory zhruba kolem desátého roku života, kdy jsem se pokoušel o dobrodružné romanopisectví. Ale to pořád ještě není všechno. Pak je třeba se ještě vypořádat s Penelope Cruz a jejím monotónním herectvím (ani vizuálně mně tato dáma nikdy neupoutala) a upocenými fórky Steva Zahna ve své obvyklé poloze blbečka. Ještěže McConaughey svým charismatem činí tento paskvil aspoň trochu koukatelným a William H.Macy potěší uměřeným hereckým výkonem, který je tak na hony vzdálen jeho typickým slabošským smolařům. Což je ale chabá náplast.

Klasicky kvalitní, ale už ničím překvapující Jet-Li-ovský akční nátěr, chabě maskovaný vyšším poselstvím v podobě nezpochybnitelných myšlenek o potřebě přátelství, lásky a skutečnosti, že správná rodina je člověku vždy oporou. Zůstaje pouze u tohoto sdělení v čele se vždy skvělým Freemanem, byl by to skvělý film. Ale v kombinaci s křupáním všech možných končetin jde ve výsledku o další šunt Made by Besson na jedno shlédnutí.

Podprůměrný závan 80.let. ROCK se mi od THE RUNDOWN jako prototyp akčního hrdiny zamlouvá čím dál víc, ale měl by pečlivě vážit role, nebo vyměnit svýho agenta. U filmu tohoto typu se člověk musí divit, co vlastně pohledává v kině a není to jen směšně krátkou stopáží (hoďka a pár minut navrch),ale hlavně naprosto primitivním jednoduchoučkým klišoidním příběhem, který jako by vypadl ze všech těch céčkových akčńáků v pozdně večerní TV Prima.

Standartní hollywoodský prefabrikát, ve kterém si notuje slabý scenář s upoceným těžkopádným humorem. Pár vtipných gagů tu je (asi dva), ale ty se zcela ztratí v záplavě průměrnosti. Totiž ani akční scény, které měly být největší Limanovou doménou, nejsou nic moc, snad s výjimkou jedné automobilové honičky. Napsal bych i více, ale tenhle film se mi už hodinu po shlédnutí totálně vykouřil z hlavy. Zkrátka jeden z kasaštyků, který lákal pouze na velká jména a kupodivu to na 200 milionovou tržbu bohatě stačí. Mně ale ne.

Režisér a kvalitní herci jsou v tom nevinně, viníkem je paradoxně "šokující" hloupá POINTA scenáristické berličky. Depp byl dobrý až do do momentu zvratu, tu jeho přeměnu jsem mu nevěřil ani sekundu, co byl na plátně.

Lehké a postupem času neustále narůstající divákovo tušení snižuje výsledný účinek závěrečného odhalení. Mechanik proto není silný v průrazné "shyamalanovské" pointě (se kterou jsem byl ovšem spokojen a v celém kontextu příběhu seděla jak prdel na nočníku), ale ve skvělém zobrazení duševního utrpení člověka , zapřičeněném těžkou insomnií a násilným potlačením viny v sobě. Navíc temná atmosféra snímku je přímo k nakousnutí. Anderson nemohl najít lepšího představitele, než je Bale,v jehož tváři se dokonale zračí všechny odstíny duševní trýzně a únavy a jehož Stanislavského metoda, podopořená konzumací pouhého jednoho jablka denně vede v cosi, co ve scénách, kdy je Baleova postava svlečená do půl těla, vzbuzuje v divákovi až fyzickou nevolnost. Jablka záhy vystřídaly mraky koblih (vzorná to strava každého správného Batmana) a tak se mi chce říct, že Bale není ďábel, KevSpo. Ani ten by si totiž neprubnul takový hazardérský experiment se svým zdravím :o)

Autobiografická vzpomínka na krušnou dobu, kdy vědecké kapacity a kulturní osobnosti byly nuceny pracovat jako topiči, kopáči, či valeči sudů v pivovaře. Někdy i pouhý monolog tupého sládka může o absurditě doby vypovědět více, než stohy učebnic. Ale kdo by čekal příběh s košatým rozvrstveným dějem, ten ať se obrátí jinam. Audience je spíše situační jednohubka. Malá, ale chutná :o)

Formálně ničím ohromující, ale přesto mrazivě působící dokument, pokud má člověk jen trochu empatie a dokáže se vcítit do pocitů unesených pasažérů a obsluhujícího personálu. A hlavně pocta statečným letuškám, které se do posledních chvil svého života ze všech sil snažily pohnout kolem tragického osudu na opačnou stranu.

Nevtipný, nenápaditý a tak trochu schizofrenní mix komedie, parodie a místama nečekaně i vážného dramatu (scéna se zabitím maminky). Pan scenárista totiž moc vtipné kaše nepojedl, takže většina scén, které se tváří humorně a nebo mají "nastartováno" k vtipné pointě, vyšumí do ztracena. Potom ani skvěle typově vybraní herci a fajnoví klátiví zombíci s prďácky zakalenýma bulvama výsledný dojem nezachrání. Co potěší, je povedený konec a vzpomínka tvůrců na kmotra gore Lucia Fulciho (ve scéně, kdy si Shaun telefonicky zamlouvá stůl pro dva - "Prosím, přejete si? Tady hospoda u Fulciho.").