Lima

Obrazově i herecky úchvatné FILMOVÉ DÍLO skutečného umělce. Nenudil jsem se ani minutu, stopáž byla o.k. a klidně bych si dal i nášup. A emocionální dopad na mojí osobu byl o to větší, že jsem měl ve svém životě co do činění s obsedantně kompulzivní poruchou, takže dobře vím, o čem Scorsese vyprávěl a že nestřelil vedle, dokazují pocity jednoho z mých kamarádů rovněž postiženého OCD, který byl až šokován tím, jak se v postavě Howarda Hughese našel. Takže díky, Mistře.

Podpantoflák Guy Ritchie zrovna není ve své kůži (jeho aktuální Revolver má v britských periodikách snad ještě horší recenze, než jeho předchozí megapropadák s Madonnou v hlavní roli) a tak přijde vhod jiná "ritchiovka" od mladého talentovaného tvůrce. Na debut s přehledem zrežírovaná, s velkou dávkou nadhledu pojatá gangsterka o drogovém dealerovi a jeho peripetiích ohledně nutného získání veliké zásilky extáze, to vše za asistence navzájem soupeřících drogových gangů. Od čtvrté* tenhle film dělí skutečnost, že tu není ani jedna scéna, která by se mi nesmazatelně vryla do paměti a že žánrově podobný Snatch se mi líbil přeci jenom o něco více, i díky poutavějšímu příběhu. Layer Cake se zkrátka rychle okouká. Ale Daniel Craig je o.k., má charisma, hrát taky umí, což ale neznamená, že v roli Bonda bych si přeci jenom dokázal představit typově jiného herce.

Rockwell dokazuje, že umí hrát nejenom excentriky a padouchy a i ve vážnějších polohách je přesvědčivý. Navzdory jeho přesvědčivému výkonu a překvapivě invenční Clooneyho režii film působí trochu zmateným dojmem, přestože se dá v případě Kaufmana mluvit o relativně "normálním" scenáři. Škoda, že mně příběh dějově, ani emocionálně neoslovil tak, abych měl chuť si ho znova někdy pustit, Jednou a dost. Ale na debut velmi pozoruhodné, Georgi.

Braťja Weitzovy, zoufalé Prcičky definitivně odpuštěny :o) Vlastně to už byly po jejich předchozím počinu Jak na věc a nyní opět dokázali, že snad mají patent na inteligentní, vtipnou zábavu, která tak přijde vhod v dnešní komediální záplavě fekálních a teen stupidit. Se skvělým Jak na věc má tenhle film mnoho společného. Inteligentní scenář, ve kterém absentuje jakkékoliv klišé, příjemný decentní soundtrack a skvělé herecké výkony všech zúčastněných (málo známý Topher Grace příjemně překvapil). A navrch na hollwoodské poměry nezvyklý závěr. Velmi příjemná zábava.

Taková jednička Ramba mírně postavena na palici. Syrovost a Friedkinovo zdatné ukočírování akčních scén sráží klišoidnost příběhu, kupa nevěrohodností (celá úvodní scéna z "Bosny") a kupa vyslovených dějových blbostí. Nebo byste při útěku, hnáni stovkami pronásledovatelů, taky ráčili si v poklidu ukovat nůž?

Žádná "greengrassovská" syrovost se nekoná, žádné kamerové hrátky, naopak na Greengrasse překvapivě komorní počin, ve kterém těžko hledat jeho rukopis. Sice příjemný příběh, ale překvapivě nevýrazná režie a aspoň pro mně nepřesvědčivý výkon Bonham Carter.

Jo, je to strašlivá hovadina. Ale copak se můžu upřímně zlobit na film, který svoji zhovadilost v každé scéně otevřeně přiznává, nebere se vůbec vážně a je natočen ve vražedném tempu, které nedovolí se nudit? Někdy s jistou dávkou nadhledu se dá konzumovat i takováhle ptákovina. Čímž neříkám, že podobný typ zábavy vyhledávám.

Colin Farrell. Pro tohoto irskýho týpka mám prostě slabost. Slovo "přehrávat" je u něj neznámým pojmem, je naprosto přirozený a uvěřitelný, jakoby se pohybovat před kamerou byl naprostý "piece of cake". Svým výkonem hodně zvednul kvalitu Schumacherova snímku, ale ten sám o sobě má i jiné přednosti. Především kvalitní příběh o nepodajném rebelantovi, který "nepotřebuje tu zasranou armádu a tu zasranou válku" a který se vyzná ve všelijakých nařízeních a právnických kličkách v zákoně, které umožňují při správném použití vyjebat s vojnou. Sice bych v závěru uvítal, kdyby z Farrellovy osoby při jednom zlomovém okamžiku scenárista neudělal úplného Mirka Dušína, což by z něho učinilo ještě životnější postavu, ale jinak bez námitek. Celý film se vine především v konverzační rovině se skvěle napsanými dialogy, kdo by čekal nějaké bojové scény, nedočká se. Předností je i syrové, místama jakoby dokumentaristické pojetí snímku, podpořené zajímavě roztřesenou kamerou a ruku v ruce s obrazovou střídmostí se ukazuje známá skutečnost, že nízký rozpočet Schumacherovi velmi svědčí :o). Mimochodem, jen tak pro zajímavost, Tigerland běžel v USA v pouhých pěti kinech a za tři měsíce promítání utržil 139 tisíc dolarů.

Emotivní a poučný příběh o tom, že silná vůle je jednou z největších výsad, kterou člověk může mít a že bojovat do posledních sil se někdy vyplácí. Ukažte mi nějaký jiný film za posledních pět let, který tuto myšlenku sděluje ještě s větší intenzitou a já vám zaplatím cestu do peruánských And :o)

Auu, to to bolelo! Sahara je typ filmu pro zhlédnutí v telce, když přijdete domů, unaveni po celodenní šichtě, vaše mysl pracuje zhruba tak na pětinový výkon a potřebujete u něčeho nutně zaspat. Pokud spát nechcete a naopak si chcete užít příjemné dvě hoďky no brain zábavy, čeká vás tuhý boj. Když překousnete skutečnost, že pancéřový lodní kolos z doby občanské války Severu proti Jihu se nachází uprostřed africké pouště, fakt, že jedna toxická fabrika dokáže způsobit totální globální ekologickou apokalypsu a kupu dalších blbostí, pak ještě nemáte vyhráno. Ještě je třeba strávit tu kupu klišé ve scenáři, který mi připomínal mé dětské výtvory zhruba kolem desátého roku života, kdy jsem se pokoušel o dobrodružné romanopisectví. Ale to pořád ještě není všechno. Pak je třeba se ještě vypořádat s Penelope Cruz a jejím monotónním herectvím (ani vizuálně mně tato dáma nikdy neupoutala) a upocenými fórky Steva Zahna ve své obvyklé poloze blbečka. Ještěže McConaughey svým charismatem činí tento paskvil aspoň trochu koukatelným a William H.Macy potěší uměřeným hereckým výkonem, který je tak na hony vzdálen jeho typickým slabošským smolařům. Což je ale chabá náplast.