Adramelech

Text obsahuje spoilery. Bradbury napsal román Marťanská kronika ještě v době „kosmického optimismu“. Je to takové trochu melancholické sci-fi. Filmové zpracování odpovídá standardu z počátku osmdesátých let, takže z dnešního pohledu je to už retro. Marťanka ve filmu vypadá dobře, nosí prstýnek a má nalakované nehty. To je jasnou známkou vysoké kultury marťanské populace. Navíc je telepatická. Pozemští kosmonauti ještě ani nepřistáli, a ona už uvažuje o tom, s kterým z nich manželovi zahne. Manžel prohlásí, že podle vědců je na třetí planetě příliš mnoho kyslíku, než aby tam mohl existovat život, ale stejně ho manželčino fantazírování vytočí a on se rozhodne, že to půjde pořešit. Mars není Thajsko a on tam žádnou sexuální turistiku trpět nebude, zvláště pak ne v souvislosti se svou manželkou. Vyzbrojí se maskou, včelometem a vydá se přivítat návštěvníky ze Země. Tím první pozemská expedice na Mars skončí. – Přiletí druhá expedice, na niž se Marťané už připravili a vytvořili pro kosmonauty věrou simulaci pozemské krajiny a staveb atd. Výsledkem je opět zničení expedice. – Třetí expedice zjistí, že Marťané vymřeli na plané neštovice, které tam kosmonauti zavlekli. To ale neznamená, že by průběh třetí expedice byl málo dramatický. Cesta k osídlení Marsu lidmi je konečně otevřena. – Nevím, proč má ten film tak málo shlédnutí, když je tak pěkný.

Marťané vypadali jak loutky a jejich zbraně jak hračky z umělé hmoty. Příběh, především jeho vyústění, byl naprosto slaboduchý. Že by to byla nějaká parodie na sci-fi filmy?

Film se snaží zpřístupnit širší veřejnosti ideje prezentované v knize Sedm zákonů: Jak se civilizace rodí, rostou a upadají (2021) od egyptologa Miroslava Bárty. Zdá se, že všechny podmínky pro zánik současné západní civilizace jsou už splněné. Koho a do jaké míry to vzhledem ke globalizaci světa smete s sebou, se lze jen domýšlet. Stejně tak je obtížné si představit, co bude potom, neboť faktory, jež zde působí, jsou nesmírně komplexní. Zánik nějaké civilizace ještě nemusí znamenat konec světa, byť se tento proces příslušníkům zanikající civilizace tak může jevit. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že současná civilizace má jako jediná v historii k dispozici zbraně, jež jsou schopné vyhladit život na celé planetě. Film netlumočí Bártovy argumenty v plné šíři, nicméně přináší zajímavé záběry z různých koutů světa, patrně ve snaze napomoct k popularizaci tématu a oslovit i lidi, kteří si knihu nepřečtou. Postrádal jsem výklad o zániku Římské říše, přestože tehdejší doba je dobře historicky zmapovaná a její podobnost se současným stavem euroamerické civilizace vysloveně bije do očí. Kudy ven z průšvihu, jenž nás podle všeho čeká? No to tedy fakt nevím. Ve filmu sice tu a tam zazní názory různých humanistů, ale jejich hlášky jsou snad to jediné, co v tomto snímku působí komicky. Každopádně doporučuji film všem ke shlédnutí. „Myslím, že jsme ve velmi problematické situaci, protože všichni věříme, že to, co dnes vidíme kolem sebe, je to, jaký bude svět napořád. To je chyba, kterou lidé dělali po celou historii. Chybí nám schopnost vnímat dimenzi času a uvědomit si, že všechno se mění.“

Představoval bych si, že film s názvem Běženky a kapři bude pojednávat o tom, jak se afghánské migrantky seznamují s českými vánočními zvyky. Už vícekrát jsem pozoroval, že předvánoční prodej kaprů (vylovení kapra keserem z kádě, klepnutí ryby paličkou, případně vykuchání) budí pozornost cizinců, kteří na to zírají jak Eskymáci na prvomájový průvod. Místo toho film pojednává o pravěkých žralocích, kteří jsou patrně zkřížení s krtky, protože se umějí prohrabat pod zemí. Navíc právě mají období rojení. Je to originální nápad, i když dost hloupý. Ženský element, který má zajistit, aby to člověk hned na začátku nevypnul, zastupují pohledné uprchlé vězeňkyně. Výsledkem je neuvěřitelná zpatlanina, která brutálně atakuje divákův intelekt i vkus. Doufám, že si filmoví tvůrci prostě jen dělali srandu.

Zpočátku je to komedie, jež se postupně mění v trapárnu, až ji totálně zabije sentimentální závěr. Buď je to parodie poměrů na amerických školách nebo parodie filmů o poměrech na amerických školách. Pokud by mentalita mládeže v USA byť jen z deseti procent odpovídala tomu, co se ukazuje ve filmu, bylo by to dost strašné. Ale optimisticky věřím, že jde pouze o úlet americko-kanadských filmových tvůrců. Hrají tam holky, jež lahodí oku, takže nějakou tu hvězdičku si ten film zaslouží.

Sliz, zvláště fialový, který spadne z nebe a žere všechno živé od důchodců po blondýny, je dobrý námět filmu. Tentokrát za to však nemohou mimozemšťané, nýbrž vláda, v tomto případě americká. Nepřekvapuje to, neboť různé vlády v průběhu dějin už způsobily lidem mnohem více škod nežli mimozemšťané. Docela dobrý „flák“ z osmdesátých let, který pobaví i dnes, i když nemohu říci, že by mě vysloveně nadchnul.

Příjemný, hravý, lehce erotický film. Divím se, že ho už v EU nezakázali. Nebo snad již zakázali? Shlédnuto s ruským dabingem, který přispěl k ozvláštnění.

Film nepatří ke špičkám žánru sci-fi, ale třeba scéna, jak si kosmonauti pálí v raketě kořalku, nemá chybu. Samotné dobrodružství trosečníků na Marsu už tak zajímavé není a ani občasné řeči o bohu k zábavnosti filmu nepřispívají. K fyzikálním nesmyslům, jimiž film přímo hýří, poznamenávám, že jednou z překážek terrifikace Marsu je jeho chabé magnetické pole. Zemské magnetické pole chrání planetu před slunečním větrem a ionizujícími částicemi, které se skrze něj nedostanou až k povrchu. Rovněž brání slunečním větrům v tom, aby časem planetu „svlékly” z atmosféry. Raný Mars měl hustou atmosféru bohatou na vodu. Postupem času však kvůli absenci silného magnetického pole zmizela.

Od filmu s tak slibným názvem, jako je "Atomická blondýna", jsem čekal trochu  víc.

Zpočátku mi to přišlo spíš jako horor, tedy námětem a tísnivou atmosférou. V druhé polovině filmu se poukazuje na problém sociální nerovnosti, který ostatně existoval vždy a patrně nikdy nevymizí. Ke konci děj ztrácí na zajímavosti a příběh vyznívá dost ploše. Aspoň jsem se ale poučil, že „milovat se“ znamená „šukat z lásky“.