Adramelech

Velmi netradiční sci-fi. Divákům doporučuji přečíst si před sledováním filmu anotaci, neboť jinak je nesnadné porozumět, o co ve filmu vlastně jde. Jistá mimozemská civilizace pokládá za lahůdku lidské maso. Vyslala proto na Zemi jednu svoji příslušnici s designem krásné ženy, která má lovit lidi a dodávat je na příslušnou planetu k potravinářskému zpracování. Tato spanilá mimozemšťanka svádí muže a pak je transportuje na svoji domovskou planetu teleportací, a to většinou už svlečené, aby mimozemské spalovny odpadu nebyly zatěžovány likvidací pozemského šatstva. Zde musím filmu vytknout genderovou nevyváženost, ba přímo diskriminaci žen. Proč mimozemšťanka neloví i ženy? Se svou vizáží by snadno mohla sbalit nějakou bisexuálku, které jsou v populaci dost časté, zatímco stoprocentní lesby jsou vzácné. Jsou snad ženy horší než muži? To v žádném případě! Na talíři je svými kvalitami dokonce předčí. (Odvolávám se na tvrzení tichomořských kanibalů, která v minulosti zapsali různí cestovatelé; ve zmíněné oblasti se dříve praktikoval tzv. nutriční kanibalismus a „dlouhé prase“, tj. člověk, tam tvořilo poměrně častou složku jídelníčku.) Mimozemšťanka se během svého pracovního pobytu na naší planetě blíže seznamuje s pozemskými poměry a všímá si, že velkou část evropské populace tvoří starší lidské exempláře, které nechutnají tak dobře jako mladší exempláře, pročež nejsou mimozemskými gurmány žádány a tudíž ani loveny. Jsou snad senioři k ničemu? dumá mimozemšťanka. Často žijí osaměle a byli by snadnou kořistí. A je jich hodně! Záhy zjistí, že tyto osoby se znamenitě hodí do psích konzerv. Psi na její domovské planetě se po takových konzervách mohou utlouct. No dobře, to s těmi psími konzervami jsem si vymyslel. Ale kdybych psal scénář já, tak by to tam takhle bylo. Ve filmu to je trochu jinak. – Ještě doplňuji: To, že mimozemšťané loví lidi za účelem konzumace, se dozvídáme pouze z anotace. Mělo by to být ukázáno i ve filmu, protože bez toho není jasné, kam a proč jsou lidé transportováni. Stačil by krátký sestřih, žádné velké gore: doprava červí dírou, porážka, vykrvení, vykuchání, kuchyňská příprava, konzumace. Poslední scéna by mohla být o něco málo delší, neboť mimozemšťané by při jídle konverzovali, samozřejmě ve svém jazyce a zvláštně znějícími hlasy. V originále asi takto: „Xaaad equfanotil ofajiy ovoofacufi“ atd. V překladu: Vemte si ještě kousek pečeně, milostivá. – Děkuji, ráda. Dnes je zvláště pikantní. – Ten guláš z plece posledně také nebyl špatný. – Jó, lidé jsou skvělí, na ty já nedám dopustit.

Když se v nějakém filmu postavy hodně perou a případně se pronásledují v autech, říká se takovému filmu akční. Tolik jsem už z filmové vědy pochopil. Ke sledování jsou akční filmy vhodné tehdy, když se člověku zrovna nechce moc myslet a chce se dívat na nějaké dynamické a zajímavé dění. Podobně mohou posloužit i pornofilmy. I v nich se ukazuje dynamické a zajímavé dění, jež neklade nároky na divákův intelekt, ale akce tam jsou dost stereotypní, pročež se v této branži točí téměř výhradně filmy krátké, které skončí dřív, než začnou diváka nudit. Existuje jen několik málo způsobů, jak ojet ženskou nebo se od ní nechat ojet, ale je nesrovnatelně víc způsobů, jak se spolu lidé mohou porvat nebo se pozabíjet. – V tomto filmu trochu trvalo, než se děj rozjel, ale poslední cca půlhodina ušla. Zaujala mě disciplína hod dítětem na dálku. Také bylo pěkné, jak Rákosníci běhají v rákosí a střílejí jak na manévrech. A nakonec si dva hlavní hrdinové spolu ještě musí pěkně zblízka asijsky zabojovat, aby si to divák fakt užil. Celkově hodnotím jako slušný průměr.

Pokračování Sirotka mi přišlo výrazně slabší než první díl, ale tak to chodí. Nevím, proč se prakticky celý film odehrává buď ve tmě nebo v nazelenalém šeru (včetně exteriérů). Herecký výkon představitelky hlavní role si zaslouží obdiv, nicméně doufám, že další pokračování se už točit nebude, neboť téma bylo vyčerpáno až do dna.

Každý si už jistě všimnul, že existuje hodně filmů, ale málo názvů, takže mnohé filmy se jmenují stejně. K jejich odlišení pak slouží rok jejich vzniku plus další údaje, ale kdo se s tím má hledat. Neotřelý název Lest lasiček mě proto hned zaujal. Bude tak originální i samotné filmové dílo? Několik seniorů z filmové branže, všichni již na odpočinku, poklidně žijí ve velikém domě uprostřed přírody a tráví čas popíjením, rozhovory okořeněnými vzájemným špičkováním a lovem lasiček. (Ve španělštině znamená slovo comadreja vskutku lasička, ale v Argentině se pod pojmem comadreja overa rozumí vačice bělobřichá. Zvíře ve filmu mělo jiný habitus než v Evropě žijící lasice kolčava, no nic, prostě se jim kolem baráku pořád ometala nějaká havěť.) Netrvá dlouho a do domu se vetře lidská škodná – realitní makléři, kteří se snaží připravit majitelku o dům. A dobře se na to přichystali. Zdá se, že praktiky kšeftařských šmejdů jsou všude stejné. Jenomže tihle důchodci nejsou žádné holé větve... Ale nechci prozrazovat děj. Tak snad jenom tolik, že film mě nezklamal. Některé scény byly možná trochu slabší, ale jiné zase výtečné; jako celek dobré.

Film o mírumilovnosti islámu. Izraelci mají proti islámskému terorismu docela účinnou prevenci: pohřbí mrtvého teroristu spolu s prasečími kostmi a takový muslim se pak do ráje nedostane, ergo si dobře rozmyslí, jestli do takové akce vůbec půjde. Kdyby se tvůrci filmu zaměřili na problematiku islámského terorismu v Evropě, mohl by být výsledek podstatně zajímavější. Uvítal bych analýzu příčin tohoto jevu (důsledek politiky multikulturalismu) a zamyšlení nad tím, co muslimové dělají v Evropě, když se mohou věnovat terorismu v zemích svého původu. Co má být tímto filmem řečeno? Nevím, možná je to apel na muslimy, aby se na ten terorismus vykašlali. Mimochodem, při sledování filmu mi přišel na mysl jeden můj kamarád, který má úžasnou smůlu na ženské. Říká se o něm, že mu ve sbírce chybí snad už jen sebevražedná islámská teroristka.

Parádní satanášský horor s pěkně špatným koncem natočený v roce 1976. A vizionářská věta: „Svět ďábla povstane ze světa politiky.“

Dobře umanutá ženská. Ale některé mají i horší vrtochy než hledání mimozemské inteligence. Příznačná byla reakce běžné populace na zprávu o potvrzení existence mimozemského života: všechno od neonacistické manifestace přes náboženské blouznění až po kašpárkování sluníčkářů. Kamera zachycuje tvář vědkyně při pohledu na ten čubres a z jejího výrazu je patrné, co si o lidstvu myslí. Já si myslím to samé. Na můj vkus je trochu příliš akcentovaná otázka, zda výskyt inteligentního života na jiné planetě nezpochybňuje existenci Boha, ale je to americký film a tam tyhle věci berou dost vážně a pěkně tu doktorku kvůli jejímu ateismu dusí. Nakonec je to však přece jenom právě ona, kdo letí kosmickou lodí, postavenou dle mimozemských plánů, na návštěvu k bytostem sídlícím někde v souhvězdí Psí prdele. Ze závěru je patrné, že to celé byl nesmírně nákladný podvod výstředního multimilionáře. Pokud se někdo rád kouká na mimozemšťany, tak upozorňuji, že žádné neuvidí – ani hnusně chapadlovité, ani úhledně antropomorfní. Není to žádné sci-fi, nýbrž satira na pozemské poměry.

Příběh mi přišel příliš vykonstruovaný a nějak mě nedokázal zaujmout. Logika děje je velmi chatrná a výsledný dojem nápadně připomíná nudu. Celkem vzato je to o tom, že lež má krátké nohy. – Možná bych mohl hodnotit filmy podle toho, kolikrát si během jejich sledování dám pauzu na cigaretu. Pokud mě film vysloveně upoutá, sleduji jej bez přestávky. U některých filmů vykouřím jednu až dvě cigarety atd. Tentokrát jsem spotřeboval snad půl krabičky cigaret a kromě toho jsem stihnul ohřát a sníst večeři, umýt nádobí a ještě zodpovědět jeden e-mail. To pro tento film není nejlepší vizitkou. Vzhledem k množství odpadu, který se mi během sledování nashromáždil v popelníku, hodnotím tento film jako odpad.

Ne všechno, co v USA je nebo odtamtud pochází, je špatné. Třeba na Den díkůvzdání pečou americké hospodyně znamenitého krocana. O četné tam vydávané odborné literatuře, bez níž se člověk neobejde, ani nemluvě. K tamějším pozitivům patří i roztleskávačky. Rekrutují se z řad děvčat s pěknými postavami a je radost na ně pohledět. Tento film se však dotýká hlavně některých méně obdivuhodných aspektů amerického života. Jedna hvězdička za sociálně-kritický příběh s kriminálně-sentimentální koncovkou, jedna za hezké holky, co tam hrají. -- Ha! Teď koukám, že ten film natočili v Kanadě. Ale to je skoro totéž, obdobná kultura, obdobné problémy. Jenom ten Thanksgiving Day tam slaví o něco dřív.

Povšiml jsem si nápadně nízkého hodnocení tohoto filmu, neodolal jsem a pustil jsem si ho. Hlavní hrdinka vypadá jako lesba (nic proti lesbám), policistka, která vyšetřuje její napadení (mužským?) monstrem, žije s černou lesbou (nic proti černoškám), asi běžná US realita, co já vím. Nebo že by byl někdo praštěný přes hlavu genderem? – Jde o prvotinu americké režisérky jménem Gia Elliot. Doufám, že až dotyčná zjistí, jak negativně byl její film hodnocený na stránkách ČSFD, tak se nad sebou zamyslí a příště natočí něco lepšího. Nikdo učený z nebe nespadl. Já bych nad ní hůl nelámal, klidně se ještě může vyprofilovat.