Malarkey

Jsem rád, že se skrz Českou televizi poslední dobou dostanu ke starým americkým filmům oceněným tehdejším oskarovým sousoším. Dostal jsem se třeba i k tomuto naprosto úžasnému dramatu, na kterém například svojí kvalitou vůbec nepoznáte jeho stáří. Nevím, čím začít, abych Vám dal najevo, že tenhle film je opravdová špica. Snad abych začal tím střihem. Je na něm hrozně znát ona preciznost a pracnost. Pracnost v tom smyslu, že díky střihu a záběrům na tehdejší New York máte šílený pocit zmaru, smutku a beznaděje. Takhle depresivní New York je možná právě to, co Vás na americké kinematografii tak přitahuje. Jiné filmy v podobném duchu jako je například Taxikář nebo koneckonců Nolanova trilogie o Batmanovi (kde jde spíš o pseoudo New York) těží z podobné atmosféry. A ne jinak je to zde. No a pak je třeba zmínit samotný námět. Jon Voight hraje šíleně naivního kluka, který má pocit, že mu patří svět. Teda do té doby než v New Yorku narazí a navíc potká somráka ze somráků nejpovolanějšího – Dustina Hoffmana. V tu ránu se tu rodí další z řady geniálních hereckých výkonů. Tohle totiž není o výkonu, který by byl „jenom“ v hlavě, tady Dustin fyzicky neskutečně trpí. Zároveň se film proměňuje a vzniká silný příběh o přátelství. Prostě pěti hvězda jak vyšitá. A navíc film vypovídající o tehdejší popkultuře květinových dětí především tou neskutečnou scénou v bytě nějaké té místní Yoko Ono. Já byl v šoku. Kde může, tam Vás tento kousek překvapí. Hlavně svojí filmařinou.

Na tomto filmu je příjemná jeho sympatičnost a také skutečnost, že častokrát vtipnou a zábavnou formou naráží na Australany a přistěhovalce z Evropy. Jinak je to taková příjemná komedie, určená spíše pro dámy, na kterou nemůžete být ani naštvaní. Prostě si ji v poklidu všedních dnů užíváte a je Vám u ní fajn.

Pro mě trošku úlet. To, že se film odehrává v nějakém tajném chrámu na severu Austrálie z něj nedělá film s dobrou kamerou. Navíc, když si z něj místní udělají nějakou divnou pseudokavárnu, kde se spíš nemluví, než mluví a stejně tak potichu se dějí i významné dramatické zvraty jedné těžko uvěřitelné rodiny. Hudební je tento film jen povrchově. Stejně tak povrchově působí jako drama. Více bych ho přirovnal k dvouhodinovým nelogickým záběrům z místa, o kterém jste do té doby ani neměli páru, že by se mohlo v Austrálii nacházet.

Vzorová francouzská kriminálka se vší parádou. Na rozdíl od jiných geniálních francouzských filmařin, jsem tu ale občas měl co dělat, abych pochopil zběsilý střih a nebo nelogické uvažování některých z postav. Vrcholem všeho je mega akční scéna, kde se Alain Delon nahání s jedním autem městem. To mu následně ujede, aby ho následně za zatáčkou opět objevil, jak naprosto v klidu tankuje benzín u pumpy. Takové momenty filmu ubrali pátou hvězdu. Jinak ale těžký luxus a závěr dle předpokladů francouzské kinematografie.

Herecký koncert Heleny, u které vlastně doteď nevím, co si o ní myslet. Ve své roli, která je navíc podle pravdivé události, se doslova našla a myslím si, že v ní reálně zahrála samu sebe. Na právnický případ poměrně zábavně zfilmováno.

U polských příběhů podle pravdy jsem už hodně opatrnej. Většinou jsou to totiž takový náměty, že divák nepřestává chápat. Jak kdyby nejtěžší lidské příběhy, zároveň ale plné naděje, vznikaly právě tam. Přitom všem musí být jasné, že to tak není, jen Poláci s tím prostě umí tak nějak nejlíp pracovat napříč celou Evropou a ne jinak je to v případě filmu Carte Blanche. Krásný, lidský film o sympaťákovi ze sympaťáků největším a o jeho postupným ztrácení zraku. Mně se to líbilo. Některé momenty bych možná vynechal, ale po lidské stránce neskutečně dojemný film a Andrzej Chyra je prostě kámoš od pohledu. Kór, když nás s ním film představuje v momentě, kdy polským dětem poměrně věcně vysvětluje, co se u nás dělo během pražské defenestrace v roce 1618. Navíc mi tvůrci představili polské město Lublin a tak už vím, kam se příště v Polsku budu chtít jet podívat…

Tohle už nikdy nechci vidět znova! Zřejmě nejbrutálnější dokument, který jsem kdy viděl. A i když jsem plno věcí věděl a znal, tudíž si myslím, že se s respektem ke zvířatům chovám celý život, tak tento dokument mě některými záběry doslova sejmul. Sejmul tak, že i já, který normálně vydrží koukat na kdeco, jsem musel odvracet zrak. Autor je zřejmě totální šílenec, protože dát dohromady tolik tajných záběrů a zveřejnit je v jednom uceleném filmu, chce buď hodně nervů nebo hodně prášků. Film je situován převážně do Austrálie, odkud autor pochází. Postupem času zachází do celého světa, protože „tradice“ zabíjení zvířat pro blaho lidí, jsou všude, včetně bohužel i nás a vánočních trhů plných kaprů. O těch teda autor zrovna nemluvil, takže uf, byli jsme ušetřeni. Nicméně neberu si iluze a je mi jasné, že podobné budovy jako jsou množírny nebo nelegální jatka, jsou i u nás. Občas toho bývá plná televize. Na druhou stranu autor místy zacházel až za hranici extrému. Třeba u témat zoologických zahrad bych s ním i polemizoval. Pořád ale jako nástroj pro sebeuvědomění toho, co nám dává maso, je tento dokument více než vhodný. Nemusíte se nutně stát vegetariánem, stačí, když každé maso na talíři budete vnímat s absolutní pokorou. Dříve to tak bylo, tak proč bychom to v dnešním konzumním světě zrovna my měli vnímat jako samozřejmost? Díky Limo za tip!

Jasně, vybízí se srovnání s Interstellar, Gravitace nebo nedej bože (to téma!) Apollo 11. V prvních dvou případech jde určitě o vizuál a ve třetím případě rozhodně o dramatickou stránku filmu. Pořád je ale První člověk natolik svébytný film, že srovnání může být jen v rámci tématu. Jinak se jedná o jedinečný kousek, kterým Damien Chazelle vytřel zrak všem, kteří se těšili na klasický konvenční akčňák se vším všudy. První člověk je totiž všechno, jen ne akčňák. A to je v něm napětí víc než dost. Škoda jen, že je film tak dlouhý. Některé rozhovory by se určitě daly zkrátit. Pohled na Neila Armstronga jeho vlastníma očima se mi ale líbil. Samozřejmě nejvíce lahodící na oko je druhá půlka filmu, která nádherně ukazuje přistání Apolla 11 na Měsíci. Kdyby neexistovaly série konspiračních teorií o tom, že Amíci si to vylhali, tak bych snad i věřil tomu, že režisér s kameramanem na Měsíci přistály, aby tak krásné záběry pro diváka natočili. Dokážu si představit, že takový film na širokém plátně musí být totální nářez. Ryan Gosling je samosebou skvělá volba. Nevěřím, že by si Neila Armstronga pro tento film nepřipravil. Politické kecy kolem Nasa jsou navíc vítaným bonusem k tomu všemu kolem.

Poláci prostě nemají dost. Jiní píchnou do vosího hnízda a po několika štípancích uznaj, že Němci už dostali dost za uši. Ale Poláci nééé. Ti přidávají pod kotel, drtěj Němce za druhou světovou válku hlava nehlava a sem tam si utřou nos i nad svým národem. To jsou panečku kousci. Letní slunovrat je v podstatě v duchu toho, že žádný národ není dobrý ani zlý. Jsou jen dobří a zlí lidé. Tohle se prostě Polákům opět povedlo a kdyby zde byl nějakej vysloveně moment, který by mě sejmul, nezdráhal bych se dát ani pěti hvězdu.

Pro mě jsou boje v Severním Irsku těžko pochopitelné. Jen to potvrzuje, že každý z národů, nejen v Evropě, trpí určitými stigmaty, které negativně mnohdy působí na celý národ. Kamera je ale skvělá, atmosféra doslova válečná…a to se přitom většina filmu odehrává v ulicích Belfastu…takže na to, jak malý tento film je, se jedná o hodně zajímavou vstupenku do světa boje o nezávislost.