Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Horor
  • Akčný
  • Komédia
  • Dokumentárny

Recenzie (499)

plagát

Severan (2022) 

Bude to podobné jako nedávno u Duny. Je to audiovizuálněatmosférické porno, které však nesedne úplně každému. Skvělé herecké výkony i kamera. Severská mytologie z toho jenom stříká. Je tu i filozofie a občas trocha mysticismu ( představy, sny ) říznutá takovou poctivou vikingskou mluvou. To mě velmi zaujalo. Možná jsem čekal pořádnou akční vikingskou řezničinu, která bude protkána povětšinu děje, ale dopředu říkám, že tohle není primárním cílem a tohle tady moc nečekejte. Je to opravdu spíše takové dobrodružné drama o pomstě. Začátek a poslední dvě dějství filmu jsou rozhodně nejlepší a o ty rozřezanÿ těla a krev divák ochuzen nebude. Místy je to trochu hlušší a kratší stopáž by určitě neuškodila. Taky bych očekavál trochu více explicitních záběrů, kamera možná někdy až moc zbytečně uhýbala což je prostě škoda. Z gore se tu dalo vytřískat daleko více. Když už jde o zhovadělý vikingy, tak se tomu tvůrci mohli více poddat. Celkově se však jedná o skvělý filmařský počin a hodnotím jako jeden z nejlepších snímků z vikingského prostředí.

plagát

800 metrů (2022) (seriál) 

Slušné zpracování teroristických útoků ve Španělsku. Pokud to kdysi člověk nějak detailněji nesledoval jako já, dozví se a zároveň bude překvapen, o jak velký a zdrcující útok se vlastně mohlo jednat, pokud by teroristům vyšly všechny plány. Ač to bude znít jakkoliv nevlídně, to, že proběhl útok pouze v Barceloně a Cambrils bylo vlastně obrovským ''štěstím''. Jakmile to člověk uvidí, tak pochopí o čem mluvím. Minisérie je obohacena domácími záběry útočníků, jak si doma sestrojují bomby, mluví o nenávisti k bezvěrcům apod. První díl nás seznamuje se založením buňky a jednotlivými členy, Zbylé dva díly se věnují ůtokům samotným a také následným svědectvím přežívších a pozůstalých. Místy je to velice smutné a emotivní. Určitě mohu doporučit.

plagát

The Sadness (2021) 

Jééé to bylo krásný. Dost možná největší krvavá lázeň a masomlejnek od Rumah Dara a Piraně. Teda když nebudu brát vpotaz nějaký torture jako Daddy's little girl nebo Grotesque. Je to pořádný gore festival kde fanoušci budou jásat nadšením. Letošní TCHM je pokořen a dost těžko se bude hledat konkurence i v budoucích letech. Asiati opět ukázali, že v gore patří na vrchol. Místy to i reflektuje covidovou dobu, znát to tu jde citelně, což je vlastně docela fajn. Zápletka je jednoduchá. Agresivní virus začne napadat lidi a ti se začnou proměňovat v jakési zombie, které však nepostrádají inteligenci a do toho jsou ještě dost náruživí a chtějí prcat. Nápad s ''eyesuckem'' je fakt výbornej, škoda jen, že to kamera trochu více nezabrala, ale asi už i tady si tvůrci řekli, že by to bylo moc a nechali to tak. Stejně tak je perfektní scéna v metru, krev se mi valila rovnou z obrazovky, boží. Není tady nouze o ukousnutý nosy, achillovky, rozsekaný hlavy a střeva se válejí všude po zemi. Jo, troufnu si říct, že je to horor s nejlepším gore za uplynulou dekádu. Prostě si v tuto chvíli nevybavím nic jiného. Já bych i ten plný počet dal ale nemůžu se zbavit dojmu, že od chvíle, kdy se příběh přesune do nemocnice, tak je tam několik nudnějších míst, kde se jenom blábolí a blábolí a takových 15-20 minut přišlo vniveč a mohlo se to tak ještě vyplnit nějakým pořádným krvavým sajrajtem. Každopádně u mě zatím horor no.1 v tomto roce.

plagát

Peklo je pro hrdiny (1962) 

Ale jo, vcelku to ušlo. Hrstka mužů v podobě jednoho družstva zůstane tak trochu opuštěna na hřebeni u Siegfriedovi linie a začne taková přestřelka mezi nimi a Němci, kdy jedna strana konfrontuje druhou. Finální útok však mohl být lepší. Američani tady padaj jak hrušky a je to takový boj s neviditelným nepřítelem. Místo autentických záběrů mohli být použiti normální herci jako nepřítel. Tohle jsem trošku nepobral.

plagát

Tony Hawk: Dokud kolečka neupadnou (2022) 

Když jsem pozoroval první vteřiny a viděl Tonyho sebou asi dvacetkrát švihnout o zem, nevěděl jsem co si mám myslet. V průběhu, ale hlavně na samotném konci to člověku dojde. Skateboarding je jako droga a to hlavně i pro tu největší ikonu v řemeslu, které i když už je přes padesát, tak neznamená že to zabalí. Je to na nic si nehrající, upřímná zpověď toho největšího blázna v tomto adrenalinovém sportu. Tonyho sledujeme už od jeho útlého dětství kdy se občas jevil jako problémovým synkem svých postarších rodičů. Začátky, kdy vážil padesát kilo i s postelí, byl malej a lidé si z něj utahovali a nikdo jej nebral vážně. O to víc si postupem času získal respekt a uznání a v někdy v 17 letech byl špičkou v oboru, kde neměl konkurenci. Bohužel, i sláva si vybírá svou daň a dozvíme se tu i Tonyho temnou část života, společně s pádem skateboardingu na konci osmdesátých let. Pak ale přichází na řadu X Games a vše začne povstávat jako phoenix z popela. Při pozorování legendární ''devítistovky'' v roce 1999 se mi zvedl tlak a připadal jsem si jako bych koukal na nějaké finále MS v hokeji, nejlepší moment z celého snímku nabitý emocemi. Celý příběh je doprovázen výpověďmi kamarádů, kolegů, rodinných příšlušníků ale i protivníků z branže. Je to skvělá show té největší legendy a já jakožto skateboardingem nepolíbený jsem se skvěle bavil, podobně jako například u dokumentu Tiger. Bravo HBO, životopisný dokumenty umí prostě na jedničku.

plagát

Masakr v Římě (1973) 

Společně s masakrem z obce Marzabotto se jedná o nejhorší válečný zločin na obyvatelstvu spáchaný nacisty v Itálii. Jasně, je to točené před nějakými padesáti lety, ale pořád mám za to, že když se něco zdokumentovává/zfilmovává poprvé, tak si tvůrce vyhraje a dá do toho maximum. ''Bohužel'' samotný masakr probíhá až v posledních cca osmi minutách filmu a člověk z něj moc nemá, i když ten tížívý a nepříjemný pocit se u člověka dostaví. Celý snímek se spíše zaobírá byrokracií a administrativou ve vyšších místech vedení, jak u nacistů, tak u fašistů. Shání se seznam lidí, které je třeba popravit, kdo popravu vykoná, kde bude probíhat apod. Chybělo mi více pohledu třeba ze stran odboje či osud nějakého člověka, který má být popraven, plus jak jsem zmínil, chtěl jsem i více z masakru.

plagát

Smrť na Níle (2022) 

Jsem nadšen. Ještě více než u Orient Expresu. Na první vraždu si sice musíme počkat do půlky filmu, je zde spousta postav a Branagh nás seznamuje s jejími charaktery. Je mi jasné, že spousta lidí ocení vizuální stránku filmu, mě ale prostě všechny tyto PC animace - voda, památky, krokodýli apod. hold nenadchla. Prostě ne ve filmu tohoto typu. Škoda, že natáčení opravdu neproběhlo v Egyptě, celému snímku to tak mohlo dodat na autenticitě, než když se všechno udělá ve studiu či posléze dodá z jen pár lokalit kdesi v Maroku. Ale to jsou vlastně jediné mé výtky. Asi mám to štěstí a nepochybuji, že to hraje důležitou roli, ale nikdy jsem žádného Poirota se Suchetem neviděl a tudíž to prozatím nemohu porovnat, což asi udělal každý fanoušek tohoto detektiva. Jinak si neumím vysvětlit dosavadní hodnocení. Jak jsem již zmínil, vystupuje zde spousta postav a pomalu každá z nich má nějaké tajemství a důvod ke spáchání činu. Do práce se tak může pustit rázovitý Poirot. Vše podstatné se odehrává na malém parníku, vrah nemůže uniknout, podezřelý je tu každý, obvinění padá i na Poirotovi blízké, s nikým se tu nemaže, no a vražd vlastně nebude málo. Hlavně se tu odehrává můj neojblíbenější a zásadní aspekt detektivek. Když už si myslím, kdo za tím vším stojí a mám chuť poslat životopis na místní kriminálku, dostanu na konci facku v podobě nečekaného rozuzlení celého příběhu. Gratuluji a smekám před paní Christie, sežral jsem ji to celé i s navijákem. Je to skvělá detektivka se vším všudy a nechybí ji vesměs nic. Doufám, že tohle nebyl poslední Branaghův počin v kůži Hercula, už se nemohu dočkat na další.

plagát

T-34 (2018) 

Velkolepá ruská tanková show ve stylu Hollywoodu. Sidorov se s tím prostě nesral a ukázal glorifikaci tankistů Rudé armády a absolutní neschopnost Němců v plné parádě. No myslím, že člověk nemusí být žádný expert na tankovou techniku aby si řekl, že tohle má do reálnosti daleko. Pokud bychom měli brát vpotaz, že by Sověti měli takové posádky tanků, pak by asi neprohráli jediný souboj a neztratili pomalu jediný tank. Nese se to v docela podobném duchu jako americký Fury. Akorát sám nevím proč, tady jsem se bavil několinásobně více. Celkové pojetí a příběh je rozhodně zajímavější, místy strhující a akční scény jsou bomba. Já teda nejsem úplně fanouškem takové tuny CGI zrovna ve válečných filmech ale tady je to fajn. V bojových scénách je použito i spoustu slow motionů efektů, které nesnáším, ale už jsem si na to u těch rusáků nějak zvyknul. Celkově se jedná určitě o zábavnou podívanou z období WWII, kde prostě nesmíte moc přemýšlet, pak si to divák může užít.

plagát

Peklo v Pacifiku (1968) 

Celkem zajímavý survival během války v Pacifiku, kde dva nepřátelé uvíznou sami na malém, opuštěném ostrově. Začátek toho moc nepřinese, je to taková otrkávaná z obou stran. Mifune je očividně schopnější a zručnější v přežití v džungli a Marvin se ho snaží spíše psychicky zdeptat. Jakmile si však oba dva uvědomí, že potřebují jeden druhého, už to nabere trochu jinačí spád. Bohužel, konec to pro mě zazdil. Škoda.

plagát

Ďábelská brigáda (1968) 

Jojo, to byly časy, kdy američané sypali jeden válečný film za druhým. I když jsem dal plný počet bodů, bylo mi trochu líto, že tady nebyl asi úplně využit celý potenciál, jelikož Ďábelská brigáda sehrála mnoho bitev a dalo by se z toho vytěžit ještě více. Pořád se však na tu dobu jedná o skvělou válečnou podívanou. První půlka filmu je založena čistě na výcviku vojáků a na ukázce nevraživosti amerických vojáků vůči svým spolubojovníkům z Kanady a jejich konfrontace baví při každé scéně. Druhá půle už je akčnějčí, jelikož se brigáda přesouvá do Itálie na své první bojové operace. Třešničkou na dortu je bitva na Monte la Difensa, která skýtá tu nejlepší akci z amerických válečných filmů v v 60. a 70. letech. Fanoušci WWII snímků tohle nemohou vynechat.