ORIN

Pane Lewisi, potěšil jste mě. I já Vás potěším, alespoň hodnocením. Neuvěřitelně ztřeštěná taškařice, připadal jsem si jako v domě plném ukřičených barbie.

Sytě pastelové barvy seriálu Miami Vice prošly revizí, filmové zpracování s image 21. století je ale svému seriálovému předchůdci v mnohém podobné. Nejpovrchnější film, co znám.

Výjimečný film s výjimečnými Pacinem a Hackmanem.

"Hey, Col, what's the first thing you'd do if you won 75,000 quid?" - "Count it." Tvorba britského hnutí Free cinema sahá již do počátků 50. let, úzký okruh tvůrců (Anderson, Clayton, Reisz, Richardson, Schlesinger) se na britskou scénu etabloval dokumentárními, levicově zaměřenými filmy, které často zobrazovaly mládež dělnické třídy v realitě všedního dne, což bylo s podivem, protože většina představitelů Free cinema pocházela z vyšších vrstev britské společnosti. Později, koncem 50. a začátkem 60. let, se pustili do tvorby celovečerních filmů, často na základě literárních předloh Rozhněvaných mladých mužů (britská "obdoba" beatníků). A právě Osamělost přespolního běžce je jedním ze základních kamenů hnutí. Téměř vzorový příklad filmu, ve kterém dospívající jedinec (rebelující Colin Smith) statečně vzdoruje systému. Colin je za krádež umístěn do převýchovného ústavu, kde se záhy zjistí, že je velmi talentovaný běžec. Colin se od ostatních chovanců značně odlišuje, většina si chce svůj trest v klidu "odkroutit" a znovu se začlenit do společnosti, hlavní postava se ale odmítá podřídit tvrdému režimu, nicméně mu jsou ředitelem ústavu (vkládá do něj veškeré naděje na vítězství v přespolním běhu) udělena určitá privilegia. Závěrečný běžecký závod zachytí Colina v totální rozpolcenosti, v průběhu závodu je divák svědkem Colinových myšlenkových pochodů (Richardson zde aplikuje důmyslnou střihovou montáž), jež přesně vystihují vnitřní rozervanost hlavního (anti)hrdiny.

Další, kdo se bude opakovat. Di Caprio ukazuje, proč je jedním z nejtalentovanějších herců současnosti, De Nirova exhibice je sama o sobě úžasná (jeho skautský obleček je k popukání). Snímek se zaměřuje především na Tobyho dospívání a postupně se komplikující "vztah" k nevlastnímu otci vrcholící závěrečnou bitkou.

O 60-70 let později by z toho byla freewarová adventura.

Aviatik Terry Gilliam to uchopil po svém. By mě zajímalo, kam na to Gilliam chodí, kde čerpá inspiraci. Možná se pokaždé rozběhne hlavou proti zdi, a pak jen čeká na múzu...

Gilliamova mozkovna je nekonečná studnice nápadů a fantazií, Storytime je plná typicky gilliamovské animace, kterou rozvinul až k dokonalosti v... však víte. :-)

"Okay. Everybody just pretend to be normal, okay? Like-Like everything's normal here." Taková malá milá roadmovie. Ve filmech typu jedeme-odněkud-někam-za-konkrétním-účelem jde podle mě spíše o průběh dané cesty, než o události, které se přihodí v cílové destinaci. V Little Miss Sunshine tomu není jinak, protagonisté (očividně nefungující rodina) procházejí a prožívají cestu sebepoznání, aby na konci zjistili, že jsou to vlastně oni, jediní, kteří to mají v hlavě v pořádku. Film, který pohladí po duši, a ke kterému se nejeden rád vrátí.

Jsem bezmezně nadšen, jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl a snad vůbec nejlepší "dvojka". Ironie? Hell yeeeah!!!