ORIN

Cinepur Choice 07 - Formálně promyšlený inteligentní film střílející si z kavárenských povalečů, pseudointelektuálů a samozvaných umělců: "Kničíš jako přiškrcený klokan." - "Mečíš jako kastrovaný beran." [==] Vytříbený Greenův styl líčí pomalý rozpad dvou párů na pozadí Paříže 70. let. Počáteční rozverná karikující komedie volně přechází v těžké existencionální drama o hledání smyslu života. Film vzbuzuje kvantum otázek, odpovědi na ně ale musí každý nalézt sám. [==] Název filmu je více než symbolický (Le Pont des Arts je skutečný název pařížského mostu, na kterém se v závěru "setkají" dvě hlavní postavy, druhý význam vidím v určité konexi k umění, rozdíl mezi tím, co umělecké je a není - někdo považuje projev profesorky filozofie za sofistikovanou dedukci, někdo za pomatený výkřik ze tmy.

Cinepur Choice 07 - Filmový debut Paz Encinaové rozhodně není určen každému. Potvrdila to i projekce v rámci festivalu Cinepur Choice. Nevím, jak kritiku, ale diváky tento snímek ze židle zvedal, a to poměrně často. Během filmu jich odešlo přinejmenším dvacet. I já jsem se občas přistihl, že se stoprocentně nesoustředím. To vidím jako největší problém jinak velmi originálně zpracovaného díla - udržení divákovy pozornosti. [==] Ryze minimalisticky laděný snímek pracuje jen s několika lokacemi, zvláštní atmosféry dociluje použitím statických záběrů, které snímají vesměs maximálně dvě postavy (muž a žena - manželé), jsou nasnímány především z větší vzdálenosti, kdy jim ani není vidět do obličeje a divák nemůže rozpoznat výraz jejich tváří. Obraz a zvuk jsou od sebe odděleny, tzn. že obraz není nositelem zvuku, přichází odjinud. [==] Oba manželé truchlí nad odchodem syna do války, ten se jim v předchozích dialozích o svém záměru svěřil, jeho tvář zůstane divákovi přesto skryta, slyšíme jen jeho hlas diskutující buď jen s matkou, nebo otcem. [==] I když se ve filmu v podstatě nic výjimečného nestane, je velmi dojemné pozorovat prostý život kdesi v zapadlém koutě naší planety, kde základní lidské hodnoty stále ještě něco znamenají.

Cinepur Choice 07 - Jedním slovem nádhera. Ať už se jedná o scénář, vizuální stránku, herecké výkony či hudbu. Hlavní postava v podobě zatrpklého, cynického a životem zkroušeného samotáře Titty Di Girolama (vynikající Toni Servillo) prožívá nelehké období, z kamenného výrazu Tittovi tváře lze ale těžko něco postřehnout. Na první pohled člověk emočně vyprahlý a chladný, pomyslíte si (zpočátku jsem si dokonce říkal, že by stačilo vyholit a máme tu Hitmana po dvaceti letech :-). Jenže jak děj postupuje vpřed a Titta divákovi (prostřednictvím vnitřních monologů) prozrazuje (v přesně odměřeném množství) všechna svá tajemství, identifikace s postavou již není tak komplikovaná, divák s ní začne soucítit. Titta si mě v druhé půli kompletně získal na svou stranu. [==] "Romantická část" (Olivia Magnani ♥) není příliš výrazná, spíše je jen okrajově naznačena. Film se výhradně soustředí na postavu Titty a jeho příběh, dává tak vyniknout výjimečnému hereckému výkonu Toni Servilla, ze který byl oceněn Donatellovým Davidem (italská obdoba Českého lva). [==] Už tak silný divácký zážitek ještě zintenzivnilo zakomponování mafiánské tématiky v podobě sicilské Cosy Nostry. Při Tittově "cestě na smrt" mi doslova tuhla krev v žilách, okamžitě se mi vybavilo několik sekvencí ze Scorseseho Mafiánů. Jedno špatně zvolené gesto, jedna špatně formulovaná věta, a pak už jen věčný odpočinek - to jsem si uvědomoval nejen já, ale určiě i Titta, z pozdějšího záběru na jeho tvář bylo zřetelně vidět, jaký obrovský strach a respekt z bosse má. A jak praví stará mafiánská pravda: "Když si myslíš, že si je převezl, převezli oni tebe." [==] Samostatnou kapitolu tvoří filmová hudba, tvůrci si s výběrem a zkomponováním skladeb neuvěřiteně vyhráli, tomu já říkám vymazlený soundtrack pro třetí tisíciletí. [==] Suma sumárum spolu s Tejút nejintenzivnější zážitek z letošního Cinepur Choice.

Cinepur Choice 07 - De Palma mě polil napalmem. Jakkoli může Redigováno připomínat dokumentární rekonstrukci (s občasnými odklony - francouzský dokumentární film, internetové klipy, průmyslové kamery či zpravodajské a televizní reportáže), stále je to pouze vykonstruovaná "paradokumentání" syntéza výše uvedeného s určitou dávkou patosu. De Palma se snažil o čistou autenticitu, poněkud se to ovšem minulo účinkem. Přesto se ve výsledku jedná o otevřenou a naléhavou výpověď k tématu, které je celosvětově velmi choulostivé a často diskutované. Jak ve filmu jeden z vojáků trefně poznamenal: "Já jsem tu vlastně neměl být." Nikdo z nich tu neměl být. Irácká invaze je totiž dle mého jeden velký omyl.

Cinepur Choice 07 - Asijský film obecně mi k srdci asi nikdy nepřiroste, ale zanevřít na něj se rozhodně nechystám. Příběh filmu mi přišel jako zručně vystavěná narativní hříčka, různá žánrová nastavení (a jednotlivá přepínání mezi nimi) se mi jevila jako velmi zajímavá. Film je rozdělen na dvě nepříliš odlišné poloviny (první příběh-film-fikce, druhá příběh-skutečnost), konstrukce a struktura jednotlivých polovin využívá podobných detailů a motivů, přesto jsem druhou část na základě zkušenosti a informací z prvé půlky vnímal ve zcela jiných souvislostech.

Krátkometrážní prvotina v mnohém předznamenává Jodorowského budoucí "divokou" tvorbu, přesto je to uměřená a v kontextu 50. let téměř ničím nevybočující experimentální libůstka, ve které si sám Jodorowsky střihl postavu hlavního hrdiny.

To se zase jednou Aardmani vytáhli. Večerníček pro všechny věkové kategorie. Kdo by si nezamiloval ovci fotbalistu, ovci toreadora, ovci trenéra, ovci svářeče, ovci kaskadéra, ovci DJ či ovci opraváře. Ovšem prase breakdancer, to je něco. :-)

Fliegaufův celovečerní debut silně připomíná svou formální podobou ranou tvorbu Bély Tarra, není divu, je to totiž jeho přímý žák. Démonická a hypnotizující kamera mě doslova sejmula, velmi silný, pomalý a hutný filmový zážitek.

Ke konci němé éry dosáhly filmy téměř dokonalosti, The General je toho jasným důkazem. Zvuková éra filmu téměř zlomila Busteru Keatonovi vaz, před začátkem konce se však vzepjal k neuvěřitelnému výkonu a stvořil jeden z nejslavnějších filmů, který byl kdy natočen (alespoň podle různých anket apod.). Autor je zde zcela na místě, Keaton se na filmu podílel coby producent, režisér, herec a scénárista.

"To save the country's economy we must eliminate four million citizens in the next five years." - "Begin the operations of the gas chambers, gas schools, gas universities, gas libraries, gas museums, gas dance halls and gas whore houses, et cetera." V mých očích zásadní film Alejandra Jodorowského, teprve tady naplno popustil uzdu své fantazii, surrealistické podobenství o stavu věcí tehdejší společnosti plné nejrůznějších mýtických odkazů a výjevů. Jodorowského "veledílo" doporučuji sledovat s jistými halucinogenními prostředky, odpovídající zážitek se poté jistojistě dostaví.