Geuk jang jeon
Conte de cinéma
Tale of Cinema
Réžia:
Sang-soo HongScenár:
Sang-soo HongKamera:
Hyung-koo KimHudba:
Yong-jin JeongHrajú:
Ki-woo Lee, Ji-won Eom, Myeong-soo Kim, Sang-kyeong Kim, Moo-seong Choi, Han-cheol Jo, Kyeong-jin Lee, Joong-hyeon Bang, Taek-ha Hwang, Seung-ah LeeObsahy(1)
Intimní sonda do srdce outsidera od jihokorejského režiséra Honga Sang-sua – lehce nahořklý a svérázně komický příběh o opětovném setkání muže a ženy po několika letech. Nový film jihokorejského režiséra Honga Sang-sua představuje určitou opozici k trendu populárních romancí z této země. Věnuje se sice tématu milostného vztahu muže a ženy, ale místo okázale optimistické žánrové hry inscenuje lehce nahořklý film, který navíc v tradici jihokorejských snímků klade velký důraz na silnou ženskou hrdinku, zatímco muž je často slabý a neschopný. Hong Sang-su ale vyprávění ozvláštňuje nečekanými motivy a vizuálním řešením, což znemožňuje zaujmout k filmu jasný postoj - snímek nás nutí přepínat mezi různými diváckými mody. Film o opětovném setkání muže a ženy po několika letech, kteří se po společné noci začnou zabývat myšlenkami na společnou sebevraždu, tak může být nakonec úplně jiný než vaše představa o něm. (Cinepur)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
Príbeh filmu je výborne rozdelený a komponovaný film. Rozdelený na dve časti necháva režisér svoj typický trademark krásne koexistovať a dopĺňať pocity medzi postavami. Tie sú nám niečím blízke. Niečím vzdialené. U Sangových filmov sa mi často stáva, že ma uchváti práve druhá časť príbehu. A prvú považujem za referenčnú. Tu sa mi to otočilo. Možno práve preto prišiel pre mňa vrchol filmu niekde v polovici. Nechýba tomu určitá údernosť a túžba poukázať na samotu a zúfalstvo žitia. A funguje to. V každej jednej rovine. Ono je to ale asi zase raz trošku vážnejšie, než ako by sa mi žiadalo. Ale to môže byť aj chvíľkový dojem. Každopádne príbeh filmu zaujal o trošku viac ako Žena je budúcnosťou muža. Hlavne kvôli spôsobu ako príbeh prechádza z "fikčného filmu" do " fikčnej reality". ()
Koukám, že ve filmu nemusí celek, polocelek a detail zajišťovat vždy jen kamera. Formálně vytříbený snímek si pohrává s tolika nápady, že je to až k neuvěření. Nabídněte si, třeba ten ze scény sebevraždy, hotelový pokoj, dělení prášků na posteli a pak pohled z okna na padající vločky. Sněží. Je to důležitý detail, nebo jen marnivost scenáristy? Krásné na tom je, že každý divák si může najít nejen na tuto filmovou otázku svoji odpověď. ()
Jeden z dôvodov, prečo milujem film, resp. filmovú tvorbu je fakt, že nám rovnaký príbeh, zápletku či problém dokáže podať viacerými spôsobmi. Napr. téma najkrajšia -> láska a vzťah medzi mužom a ženou. Sú filmy, ktorých hrdinovia sú prezentovaní miestami tak dokonale, že by v skutočnom živote existovať nemohli. Tieto filmy v nás vzbudzujú túžbu tomuto ideálu sa priblížiť. Sú nástrojom, ktorému vďačíme za nádherné sny, predstavy a fantáziu. Na druhej strane sú filmy, ktoré väčšinou v svojej minimalistickosti reflektujú náš skutočný život. Ich hrdinovia sú našimi obrazmi a skrz pozorovanie ich jednoduchých, ale reálnych problémov, dokážeme zároveň kontemplovať nad vlastným životom. Tale of Cinema patrí jednoznačne do druhej kategórie. Začína náhodným stretnutím mladého muža a ženy po dlhom období (režisérov (Sang-soo Hong) obľúbený set-up). Postupne ukazuje v čom je ich vzťah blízky a predsa aj naďalej vzdialený. Zároveň, podobne ako vo viacerých juhokórejských snímkach rôznych žánrov, prikláňa sa k vyobrazeniu spoločnosti, v ktorej muži sú v živote ti menej istí a schopní sa sami o seba postarať. Ženy naopak vykresľuje ako tie nezávislejšie, finančne zabezpečené a dokonca aj bezprostrednejšie v sexuálnych otázkach. A hoci príbeh pred nami sa odvíjajúci je celý čas navýsosť reálny, režisérová láska k filmu ním presvitá neustále. Či už samotnou štruktúrou, alebo občasnou, aj napriek nenútenosti výraznou transfokáciou objektívom kamery. Táto technika tak neustále upozorňuje na fakt, že aj napriek približovaniu sa príbehom ku skutočnosti, ide stále iba o film -> nidky nekončiaci prúd imaginácie, pri ktorom sa vždy sami môžme rozhodnúť, čo si vyberieme ako podstatné pre nás vlastný život. ()
Cinepur Choice 07 - Asijský film obecně mi k srdci asi nikdy nepřiroste, ale zanevřít na něj se rozhodně nechystám. Příběh filmu mi přišel jako zručně vystavěná narativní hříčka, různá žánrová nastavení (a jednotlivá přepínání mezi nimi) se mi jevila jako velmi zajímavá. Film je rozdělen na dvě nepříliš odlišné poloviny (první příběh-film-fikce, druhá příběh-skutečnost), konstrukce a struktura jednotlivých polovin využívá podobných detailů a motivů, přesto jsem druhou část na základě zkušenosti a informací z prvé půlky vnímal ve zcela jiných souvislostech. ()
No, co o této hříčce napsat? Tak zaprvé, většinu času jsem se dost nudil, zadruhé, bylo mi naprosto jedno, co se s hrdiny stane a konečně zatřetí, je to natočeno tak nezajímavým odcizeným a statickým způsobem, že se to nedá koukat. Nápad s rozdělením filmu do dvou polovin, které se dopňují je sice fajn, ale rozhodně to není něco, co by mě zabavilo na devadesát minut a nad čím bych jásal blahem. Docela chápu, že to kritiku zvedlo ze židlo, kdybych tak neměl rád Koreu, tak bych taky asi odešel. Navíc všechny mužské postavy se chovají jako psychicky narušení magoři, což mi lezlo dost na nervy. ()
Galéria (24)
Fotka © Independent Cinema Office
Reklama