ORIN

Tento jugoslávský film, jehož doslovný překlad znamená něco ve smyslu Až budu mrtvý a bledý (název, jenž mi evokuje přesnou představu o způsobu života hlavní postavy), lze směle zařadit do období jugoslávské nové vlny (novi film), ze které se o něco později vyprofilovala komunistickým režimem nazvaná černá vlna. Sociálně-kritický vhled do života Jimmyho Barky, který bez jakýchkoliv vazeb ke společnosti bezstarostně proplouvá krajinou až k tragickému a nenadálému konci. Černobílý, křišťálově čistý skvost, ukázkový příklad jugoslávského nového filmu.

I když se film Tropa de Elite odehrává během roku 1997, je a bude stále vysoce aktuální. Pojednává o speciální jednotce vojenské policie BOPE (Batalhão de Operações Policiais Especiais) operující na území Ria de Janeira. Elitní formaci tvoří jen ti nejlepší z nejlepších. Jak ve filmu zazní, ani izraelská armáda nemá tak dokonale trénované vojáky, jakými jsou muži z BOPE (elitní jednotky izraelské armády přitom tvoří jedny z nejlépe a nejtvrději vycvičených útvarů na světě). Velkou část jejich činnosti tvoří zásahy v okrajových částech Ria, chudinských čtvrtích obvykle označovaných jako favela. Favely existují víceméně v každém větším brazilském městě, nicméně v Riu se nacházejí ty nejvíce "proslavené". Lidé tu živoří a přebývají v doslova tragických podmínkách, proto není divu, že tu bují kriminalita, která často přeroste až v neúnosnou mez. BOPE se snaží v rámci možností zločinecké skupiny na územích těchto ghett eliminovat. Je to ale velmi komplikovaná práce, časté spolčení zločineckých hlav s policií věc ještě více komplikuje. Každá z favel přitom ve své podstatě tvoří hierarchický stát ve státě (systém) s vlastními pravidly, do jehož struktur není jednoduché proniknout. BOPE ale stojí mimo systém, nekompromisně a bez slitování utiší každého, kdo překročí hranici zákona. Jedině tak je možné s tímto nemalým problémem bojovat. [==] Nesmírně sugestivní film, který svými dokumentárními postupy (neustále přítomný voiceover - komentář hlavní postavy kapitána Nascimenta) ještě více vtahuje do děje. Jde o velmi znepokojivou výpověď o problematice, která má obrovský přesah, protože zobrazené lze aplikovat s různými obměnami na kteroukoli zemi světa. [==] Příběh je částečně fikcí a částečně založen na událostech, které se skutečně udály. Scénář vznikl na základě knihy Elite de Tropa, která vyvolala velkou vlnu kontroverze. Film, jak jsem se dočetl, se během velmi krátké doby od uvedení stal jedním z nejpopulárnějších brazilských filmů vůbec. A na závěr menší (pseudo)myšlenka. Během snímku zazněla písnička od skupiny R.E.M., Shiny Happy People, což považuji za velmi trefný symbolismus, protože po zhlédnutí tohoto majstrštyku mě napadlo jen jediné: "Vidím, řekl slepý muž."

Perfektně vygradované, závěrečných dvacet minut pak fenomenální herecký koncert...

Celovečerní hraný debut Emira Kusturicy se často nese v lehce nostalgickém tónu. Nejednou jsem si vzpomněl na tvorbu české nové vlny, především pak na trojlístek Forman - Papoušek - Passer. Vděčnému tématu dospívání a prvních sexuálních zkušeností se Kusturica ujal pevnou rukou a téměř jako zkušený matador a ostřílený mazák dává divákovi možnost nahlédnout pod pokličku vcelku poklidného života jedné rodiny na předměstí Sarajeva. Co mě na snímku nejvíce oslovilo, nehledě na "vztah" Dina a Dolly Bell, bylo vyobrazení vztahu mladíka a jeho otce. Ač se to na první pohled možná nezdá, oba muže pojilo velmi silné pouto.

Tak tohle byla síla!

Norris by zasloužil pořádnou čočku, nejdříve k jídlu, a pak mezi oči.

aneb byl jsem lynčován

Pramenitá voda Rajec - patentováno přírodou.

Prozatím to nejlepší, co jsem měl možnost z jugoslávské kinematografie zhlédnout. Nákupčí peří přináší syrový, naturalistický a ničím nepřikrášlený pohled na život cikánské komunity v místech, kde se doslova zastavil čas. Podmínky, ve kterých cikáni přebývají, jsou často velmi primitivní. Krutě realistický vhled na vzájemné vztahy a konfrontace mezi obyvateli malé vesničky je oproštěn idealizování či moralizování, zobrazené ale nevyvolává v divákovi pocit pochopení nebo snad lítosti. Autenticitu ještě více posiluje fakt, že Petrović většinu rolí svěřil nehercům. Snímek mi často připomínal (zřejmě díky práci s neherci) některá díla české nové vlny a pozdního italského neorealismu. Aleksandar Petrović (režisér i scénárista) se svým filmem sklízel úspěchy snad na všech frontách. Příliš často se nestává, aby film s tak silně uměleckými rysy získal přízeň současně u kritiků i diváků, leč Nákupčímu peří se to dokonale podařilo a svou pouť zakončil Oscarovou nominací, zlatou sošku si ale nakonec odnesly Ostře sledované vlaky.

Studená válka je dnes již ustálené slovní spojení, termín označuje konflikt mezi zeměmi, které ale situaci neřeší vojenským střetem, jde spíše o zdiskreditování daného národa na ekonomické, politické, příp. ideologické rovině. Poprvé byl pojem studená válka použit finančníkem Bernardem Baruchem roku 1947, v obecnou známost se termín dostal téhož roku díky knize Cold War: A story in U. S. Foreign Policy amerického žurnalisty Waltera Lippmanna. [==] Nejznámější konflikt probíhal mezi USA a tehdejším SSSR v letech 1947 - 1991 (počátky ale lze vystopovat již na konci druhé světové války). Právě tyto události mapuje televizní minisérie The Company na základě bestselleru The Company: A Novel of the CIA, jehož autorem je americký spisovatel a novinář Robert Littell. Do jaké míry je knižní předloha založena na pravdivých historických faktech a fikci, ví snad jen autor sám, nicméně série působí velmi realisticky a důvěryhodně, sám jsem si říkal, že takhle nějak se to mohlo skutečně udát. [==] Divákovi je nabízen pohled na situaci "zevnitř", prostřednictvím tajných služeb USA (CIA) a SSSR (KGB). Zakomponování skutečných televizních záběrů z nejrůznějších politických jednání hlavních představitelů dané země či vojenských konfliktů (maďarské povstání, kubánská krize apod.) divákovi zprostředkovává pohled "zvnějšku" (tzn., jak to viděla většina lidí). Tento kontrast mezi výše uvedeným ještě více posiluje diváckou percepci, více vtahuje do děje, činí z diváka "zainteresovaného" a dává mu pocit, že ví více než ostatní. Výjimečnou ale minisérii činí především výsostně propracovaný děj, atmosféra, která diváka neustále drží v napětí, a vynikající herecké obsazení. [==] V seriálu se to hemží velkým množstvím dvojitých, snad i trojitých agentů, přeběhlíků a špionů šířících samé deziformace. Množství postav a charakterů činí z mnohovrstevnaté minisérie The Company na první zhlédnutí nelehko vstřebatelnou podívanou, všechna vodítka a informace lze dle mě pochytit až po několikáté projekci, poté ale budete odvděčeni komplexně propracovaným dílem, jakým The Company bezesporu je. Smekám!