Spomínaš si na Dolly Bell?

Těžké dospívání chlapce z rozpadající se rodiny v realitě komunistické Jugoslávie. Otec , vášnivý alkoholik, kuřák a komunista pomalu umírá na rakovinu. Jeho rodina už mnoho let čeká na přidělení lepšího bytu. Prostřední ze 3 bratrů poznává prostitutku Dolly Bell. Ta dočasně bydlí u něj ve stodole. Nejdříve se víc než o ní zajímá o hypnózu a autosugesci větou: "Každý den se v každém ohledu mírně zlepšuji". Později se do ní zamiluje... Smutný obraz periferie Sarajeva, myšlenkových pohnutek protagonistů, beroucí si hodně inspirace z české nové vlny. (Film mi připomíná Paskaljevičovu tvorbu - není divu, ten také studoval na pražské FaMu) Vtipné a zároveň moc smutné. Rozhodně velmi odlišné od pozdější Kusturicovy filmové tvorby. (17.11.2006)

Celovečerní hraný debut Emira Kusturicy se často nese v lehce nostalgickém tónu. Nejednou jsem si vzpomněl na tvorbu české nové vlny, především pak na trojlístek Forman - Papoušek - Passer. Vděčnému tématu dospívání a prvních sexuálních zkušeností se Kusturica ujal pevnou rukou a téměř jako zkušený matador a ostřílený mazák dává divákovi možnost nahlédnout pod pokličku vcelku poklidného života jedné rodiny na předměstí Sarajeva. Co mě na snímku nejvíce oslovilo, nehledě na "vztah" Dina a Dolly Bell, bylo vyobrazení vztahu mladíka a jeho otce. Ač se to na první pohled možná nezdá, oba muže pojilo velmi silné pouto. (07.01.2008)

S odstupom času temer 40 rokov od prvého a hneď úspešného filmu Emira (Nemanja) Kusturicu by sa to dalo premenovať aj na Spomínaš na mladé časy v Sarajeve Emir ? Film zachytáva život obyvateľov multietnického Sarajeva začiatkom 60-tych rokov 20 storočia, kde sa toho od atentátu Gavrilu Principa v 1914 na arcivojvodu Ferdinanda veľa nezmenilo. Ak, tak len vláda Titových komunistov a pokus o pozdvihnutie kultúry zanietenými propagandistami. Presne v takomto prostredí vyrastal sarajevskýr odák Kusturica. Raz sa jeho matka sťažovala švagrinej na svojho pubertálneho syna,ťažkého záškoláka a odchovanca ulice „Polovica jeho vrstovníkov je buď v base alebo v polepšovni. Čo z neho len bude?!“ Našťastie to dopadlo dobre.Tak je to i vo filme, zapálení komunisti, prostí a veselí Bosniaci,rakija, pospievať si, požartovať a neodmysliteľné dno spoločnosti zlodej a prostitútka.A tú s takými vnadami by nebránil len zamilovaný adolescent Dino. Na Kusturicu málo humoru, dobrej balkánskej muziky, uletených scén. Hlavná postava Dino (Slavko Štimac) je osobitná kapitola. V čase natáčania táto detská hviezda mala už 20 rokov, ale vyzerá skutočne ako 16 ročný. Konečná scéna zachycuje nové panelákové Sarajevo a auto s rodinou ktorá sa sťahuje. Rovnako ako Kusturica s manželkou a deťmi preč zo zapadákova Sarajevo kde ho miestni recenzenti a komunisti šikanovali za scenár k politicky ladenému filmu Otec na služobnej ceste. V roku 1965 som prechádzal 1x Bosnou, cesty od Františka Jozefa, chlapci vyholené hlavy a veľké uši, sem tam hodili len tak po aute kameň. Tam to kľudné asi nikdy nebolo a nebude. Film za 4*a 1* za nostalgiu pravého Balkánu ako si ho do dnes pamätám. (11.09.2019)

Kusturicův debut a zároveň příspěvek k subžánru „vzpomínkového“ filmu – jemně nostalgický obraz dospívání obydlený lidskými figurkami, období přerodu hlavního hrdiny v muže (Amarcord, Rocco a jeho bratři, Sluneční ulice). Nadpřirozené schopnosti hl. hrd. – autosugesce a pohybování s předměty, s příchodem zkušené Dolly Bell se přeskupuje hodnotový žebříček. Sex jako měřítko mužnosti a dospělosti. Vztah s otcem – despotickým alkoholikem, komunistickým teoretikem a zároveň velkým vzorem. (15.11.2005)

Kdysi jsem kustoricovy filmy tolik nemusel, přišly mi nařvane a bláznivé. Nyní mám z nich, nebo alespoň z tohoto, jiný pocit. Je v nich přirozenost života. Vsechno je akceptovane, všechny figurky milované, nikdo neni souzen; přesto je vse i humorným zrcadlem a karikaturou. Už tato prvotina je vyzrálou výpovědí, hotovou malbou. Kusturica znamená: všechny paradoxy a protiklady zivota těsně vedle sebe na malé ploše, až se to zdá absurdní, ale díky teto optice vidíme jaký život sam skutečně je: bolest mladicke lásky hned vedle pouhé pudovosti, komunistické fráze hned vedle otcovske moudrosti, marxistické diskuze zazvuku bosenské orientální balalajky. Cosi z této balkánské rozjarenosti zasahuje až k nám na Moravu a na pražský Zizkov. Vlastně to vsichni důvěrně známe: je to i o nás, o našem dospívání. Zname komunistické bezcasi, jihoslovanské řeči takřka rozumíme: jen je toho nějak o něco víc prevela, než jsme zvyklí z naší poklidné kotlinky. Ale stačí popojet kousek na Slovensko - a ono balkánské cudo začíná houstnout a kapalnet. (09.11.2016)