Spomínaš si na Dolly Bell?

2,5  S Kusturicom to mám tak fifty-fifty. Jeden jeho film ma uchváti, druhý ma nudí. Tento patrí do tej druhej kategórie. Pritom námet mi je celkom blízky, prostredie aj doba sú mi dôverne známe, pripomínajú mi detstvo. Bavilo ma sledovať sarajevské špecifiká, jazyk sa dobre počúval, hudba bola fajn. Lenže čo z toho, keď ma príbeh vôbec nebavil a postavy mi boli až na Dina nesympatické? To čo niektoré postavy (otec) stvárali a hlavne čo natárali, tak to bolo na facku. (14.08.2021)

Vidím v tom linii Kachyni spíš než Formana a spol. Lásky mezi kapkami deště a nejen ty. Stojí a padá to se Štimacem, kozlík je okouzlující. Morálka či mravnost anebo étos toho jako celku jsou bohužel velmi vratké. Vratké jak Hřebejk, kterého tu občas někdo zmiňuje. Překážel mi balkánský vztah k ženě coby věci a balkánští patriarchové a s nimi stále zasuté byť ještě nemilitarizované sebemačo-utvrzení. Za tím vidím už Kusturicu dnešního, zcela zhnědlého. Nejsilnější scény filmu pro mě začátek s kolotočem na kopci a rodinné setkání na dvoře s lidovou písní: zahalená manželka a peroucí se bratři vzadu. Filmové vidění měl Emir silné. (29.07.2022)

Nádherné coming-of-age drama a vydařený celovečerní debut, v němž už Kusturica předznamenal většinu rysů svých pozdějších filmů. Mně se vždy strašně líbil už samotný název filmu, který mi vždy přišel prostoupený neobyčejnou nostalgií a univerzální srozumitelností - snad každý přece zná z dospívání nějakou svou vlastní "Dolly Bell", na kterou si občas vzpomene, kde je jí asi dnes konec... Ta Kusturicova, v odzbrojujícím hereckém podání krásné Ljiljany Blagojević, má v sobě všechny atributy toho, aby na ni člověk do konce života nezapomněl - ačkoli herecký prostor její postavy italské kurvičky v tom filmu není příliš velký a opticky ho do značné míry upozaďuje dominantní postava Dinova otce, stihne člověka dokonale okouzlit. Ačkoli to srovnání může znít trochu nepatřičně, zdá se mi, že tak jako má Hřebejk svoje Šakalí léta, má Kusturica svoji Dolly Bell - oba filmy představují celovečerní debuty o dospívání v politicky nelehké době, a v obou hraje výraznou roli hudba (byť Dolly Bell není klasický muzikál jako Šakalí léta, hlavní hrdina Dino zpívá v kapele, jejíž hudební produkce v tom filmu dostává nezanedbatelný prostor). Co se mi na tomto filmu líbilo nejvíc, je to, jak obratně kombinuje dojemné momenty s humornými - jednoduchý filmový děj se mezi oběma polohami pohybuje mimořádně přirozeně, a člověk se zde dočká rozverného smíchu i pohnutého dojetí. Finální panoramatický záběr na nákladní vůz se stěhující se Dinovou rodinou a výstavbu obřího sídliště v pozadí je potom zcela nezapomenutelný a dává tušit, jak bouřlivé změny mají v nejbližší budoucnosti nastat - celkově mi kamera v tomto filmu přišla nesmírně zdařilá a spousta záběrů mě naprosto nadchla (nádherně je například nasnímáno první milostné sbližování Dina a Dolly na půdě plné prchu a holubů). Když si vzpomenu, jak jsem byl v roce 2006 unešený z Kusturicova filmu Život je zázrak, kde Slavko Štimac ve svých 44 letech ztvárnil postavu srbského inženýra Luky, mám o to větší radost, že jsem měl nyní možnost ho vidět v tomto starším filmu, kde mu bylo pouhých 21 let - je to skvělý herec a už v tomto filmu mě bavil skoro tak, jako o 25 let později. Marná sláva, Kusturica už asi navždy bude moje srdcovka. Všem lidem, kteří to mají jako já a dosud tento film neviděli, ho lze jen vřele doporučit. (20.03.2016)

Kdysi jsem kustoricovy filmy tolik nemusel, přišly mi nařvane a bláznivé. Nyní mám z nich, nebo alespoň z tohoto, jiný pocit. Je v nich přirozenost života. Vsechno je akceptovane, všechny figurky milované, nikdo neni souzen; přesto je vse i humorným zrcadlem a karikaturou. Už tato prvotina je vyzrálou výpovědí, hotovou malbou. Kusturica znamená: všechny paradoxy a protiklady zivota těsně vedle sebe na malé ploše, až se to zdá absurdní, ale díky teto optice vidíme jaký život sam skutečně je: bolest mladicke lásky hned vedle pouhé pudovosti, komunistické fráze hned vedle otcovske moudrosti, marxistické diskuze zazvuku bosenské orientální balalajky. Cosi z této balkánské rozjarenosti zasahuje až k nám na Moravu a na pražský Zizkov. Vlastně to vsichni důvěrně známe: je to i o nás, o našem dospívání. Zname komunistické bezcasi, jihoslovanské řeči takřka rozumíme: jen je toho nějak o něco víc prevela, než jsme zvyklí z naší poklidné kotlinky. Ale stačí popojet kousek na Slovensko - a ono balkánské cudo začíná houstnout a kapalnet. (09.11.2016)

Těžké dospívání chlapce z rozpadající se rodiny v realitě komunistické Jugoslávie. Otec , vášnivý alkoholik, kuřák a komunista pomalu umírá na rakovinu. Jeho rodina už mnoho let čeká na přidělení lepšího bytu. Prostřední ze 3 bratrů poznává prostitutku Dolly Bell. Ta dočasně bydlí u něj ve stodole. Nejdříve se víc než o ní zajímá o hypnózu a autosugesci větou: "Každý den se v každém ohledu mírně zlepšuji". Později se do ní zamiluje... Smutný obraz periferie Sarajeva, myšlenkových pohnutek protagonistů, beroucí si hodně inspirace z české nové vlny. (Film mi připomíná Paskaljevičovu tvorbu - není divu, ten také studoval na pražské FaMu) Vtipné a zároveň moc smutné. Rozhodně velmi odlišné od pozdější Kusturicovy filmové tvorby. (17.11.2006)