gogos

Hlavní herci byli ubytování v 21 obytných přívěsech.

Maskování každého z trpaslíků zabralo 2 hodiny.

Pro natáčení ve vodě vyrobili technici speciální bezdrátovou kamerovou soupravu.

Jedná se již o pátou spolupráci Samuela L. Jacksona a Quentina Tarantina. Před tím se sešli u snímků Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Jackie Brownová (1997), Kill Bill 2 (2004) a Hanebný pancharti (2009). Navíc si Jackson zahrál i ve filmu Pravdivá romance (1993), ke kterému Tarantino napsal scénář.

Pilotní epizoda seriálu, která měla 60 minut a stála 800 000 liber, nebyla nikdy odvysílána. Objevila se až na britském DVD. BBC s ní sice spokojena byla, ale požadovala změnu formátu na 90 minut. Došlo tedy k jejímu přepracování a rozšíření. Výsledkem byla první oficiální epizoda Studie v růžové.

První dvě série si vysloužily 3 ceny BAFTA. 1. série uspěla v kategoriích "Nejlepší dramatický seriál" a "Nejlepší herec ve vedlejší roli" (Martin Freeman jako Dr. John Watson). 2. série pak získala jednu hlavní cenu za "Nejlepšího herce ve vedlejší roli" (Andrew Scott jako Jim Moriarty).

V rámci 3. série byla kromě nulté epizody s názvem Vegas, baby (2011) odvysílána také webizoda Erazer, která se dočkala uvedení pouze na stránkách televizní stanice E4.

Lauren Socha (Kelly) byla 2. května 2012 odsouzena ke čtyřem měsícům vězení s odkladem na jeden rok za rasově motivovaný útok na taxikáře. Navíc dostala - paradoxně stejně jako v seriálu - 80 hodin veřejně prospěšných prací. Na její odchod ze seriálu to však prý nemělo vliv.

Zatímco 1. série měla na TV stanici E4 průměrnou sledovanost 707 500 diváků, 2. série tento počet více než zdvojnásobila. V průměru jednu epizodu sledovalo 1,453 milionu diváků. Na jednu epizodu 3. série pak připadlo průměrně až 1,484 milionu diváků.

Nejsledovanějším dílem prvních tří řad seriálu byl s téměř 1,8 miliony diváků úvodní díl 3. série. Téměř všechny díly 2. a 3. řady byly nejsledovanějšími pořady televizní stanice E4.

Jedná se již o druhé zfilmování tetralogie „Parade's End“ Forda Madoxe Forda. Prvního zpracování se dočkala již v roce 1964 v seriálu Theatre 625 (od r. 1964).

První ukázka z filmu byla promítána na filmovém festivalu v Cannes v polovině května 2012. Měla 7 minut a u kritiků sklidila obrovský úspěch. První oficiální ukázka pro širokou veřejnost pak byla představena 8. června 2012 společně s premiérou filmu Prometheus (2012).

Celkem bylo natočeno 6 559 kilometrů filmu.

Ze všech dílů série o Toxickém mstitelovi je tento se 108 minutami nejdelší.

Během natáčení scény v nemocnici bylo spotřebováno přibližně 113 litrů umělé krve. Na herce byla pak krev během scény stříkána zahradními postřikovačemi.

Mezi lety 1984 a 2011 se postava Toxického mstitele objevila v 17 filmech a seriálech.

Ve filmu se objevuje také další legendární postava studia Troma, a to Sgt. Kabukiman (Paul Kyrmse). Ten měl kromě svého filmu Sgt. Kabukiman N.Y.P.D. (1991) podobně jako Toxický mstitel mnoho vedlejších rolí i v dalších filmech. Celkem se objevil v 10 snímcích studia Troma, přičemž nejčastěji jej ztvárnil Paul Kyrmse, a to celkem 5krát.

Přestože byl film určen primárně pro videotrh, objevil se ve 40 amerických kinech, ve kterých si přišel na 400 000 amerických dolarů.

Původní sestřih měl 4 hodiny, a tak se Studio Troma rozhodlo z celého natočeného materiálu vytvořit dva filmy. Toxický mstitel 2 byl představen 24. února 1989, Toxický mstitel 3: Poslední pokušení Toxieho (1989) pak 24. listopadu téhož roku.

Film se dokonce představil i v americké kinodistribuci. Přestože měl premiéru v pouhých 15 kinech, dokázal vydělat na 800 000 amerických dolarů. Rozpočet se přitom vyšplhal v tehdejší době na úctyhodných 2,3 milionů amerických dolarů.