Tamdydam

Tento "skvost" je pro mě nekoukatelný. Dívat se a poslouchat tu uřvanou odpudivou pakáž bylo nad mé síly. A jenom doufám, že se nejedená o výstižnou sondu do italské společnosti. Protože Itálii mám rád

Tento zábavný pořad je jako můj o rok mladší bratr. Bohužel zatímco já vyrůstal a dospíval, Bolek už od počátků Manéže pouze stárnul a mě je líto, že to nejde pomaleji. Nicméně Manéž si po celou dobu své existence drží svoji vysokou úroveň bez velkých výkyvů. A Bolka budu mít rád, i kdyby se mi v nejbližší době uchlastal, což bych mu, pravda, odpouštěl těžko. Je to totiž skvělý komik, klaun, mim, herec, improvizátor, vypravěč, bavič,... inteligent s pevně zakořeněným buránkem v těle, člověk, který nikdy nezapomene být tak trochu klukem, prostě fajn chlap.

Nad tímto dokumentem člověk nestačí žasnout. Jednak nad tím, jaké bezcharakterní hyeny jsou mezi námi, jednak nad tím, jak něco podobného může v relativně vyspělém státě tak dlouho beztrestně fungovat, ale hlavně! nad nebetyčnou tupostí některých důchodců! Tomu se ani nechce věřit. Čert vem, že se někdo nechá zlákat primitivním letákem a následně se nechá sedm hodin urážet, ponižovat, snáší výhrůžky, řev, hladoví a nakonec koupí naprostý šmejd za astronomickou cenu (I když už to samotné je na pováženou. Moje agilní třiaosmdesátiletá babička by ty parchanty seřezala holí už ve dveřích. Kdyby nějaké hole měla). Ale jak se proboha někdo po takové zkušenosti může pravidelně vracet?! To mi hlava nebere. Jestli i mě jednou takhle zrosolovatí mozek, tak doufám, že mě alespoň prohlásí za nesvéprávného a zabrání mi volit

Jak já nemám tyhle americké srdcervoucí dojáky plné patosu rád! První kýčovitá a ubíjející půlhodina nás seznámí s jednou univerzální stupidní americkou rodinkou. Je to ta nejklišovitější "idylická" představa americké rodinky, aby byl šok z přemrštěného naturalismu války co nejbrutálnější. Po vážném zranění hlavního hrdiny se už na diváka emoce házejí po kilech. Každá vypjatější scéna musí být doprovázena hrdelným řevem, kdy hercům div nepraskají cévky v očích. Samozřejmě celý film se nese ve smrtelně vážném duchu, jelikož jakýkoliv lidský vtip by filmu ubral na dramatičnosti (a přidal na uvěřitelnosti, což je patrně špatně). Spíš to ale bylo nad schopnosti scénáristů. Musím říct, že mě dojala Ronova postelová scéna s prostitutkou plná marnosti a jeho návštěva rodičů zastřeleného parťáka. To je ale bohužel vše

Kdyby tisíc klarinetů jsem viděl od svých deseti let až dnes v sedmadvaceti. A jsem nadšený. Tolik úžasných melodií, textů a talentů namačkaných do jednoho muzikálu, to se jen tak nevidí. Člověk si u tohoto filmu ještě víc uvědomí, jak byla ta doba neopakovatelná a vyjímečná. A hlavně nadčasová

Nehodnotím zrovna umělecké hodnoty tohoto filmu, nebo jeho bezchybnost. Je to prostě obyčejný film se spoustou nedokonalostí, u kterého jsem se ale zasmál (inteligentnímu humoru) a na který se někdy s chutí rád podívám znovu

Jenom doufám, že příchod Michaely Jílkové do České televize nepředznamenává nějaký masovější úpadek ČT. Buranství, neobjektivita, dryáčnictví, neprofesionalita,... na to všechno jsem v komerčních stanicích zvyklý. Ovšem vidím-li spolu s paní Jílkovou to samé ve veřejnoprávní televizi, tak už mě z toho trochu mrazí. Má tohle snad být norma, na kterou si musím zvykat?

Prostě sračka. Ať si říká kdo chce co chce

V Jízdě se podařilo navodit skvělou atmosféru, která člověka u obrazovky nakonec přece jen udrží až do konce. Atmosféře výrazně dopomohl jak výborný výběr herců (i neherců) tak hudba Buty. Kromě ty atmosféry a hudby film ale nemá moc co nabídnout. Jak nemám příliž rád honbu za "hláškami", tak tento film (v podstatě bez děje, založený na atmoséře) je pro ně jako stvořený. Bohužel v Jízdě se mluvený text často devalvoval jen na jakousi povinnou výplň bez smyslu a obsahu

Vzpomínky na Afriku jsou takový monumentální kolos, který se velmi pomalu vleče kupředu, občas se zastaví... A člověku tak nezbývá, než kochat se krásnými scenériemi, obdivovat herecké výkony, hudbu... Toto všechno naštěstí film nabízí, a času na obdivování má člověk opravdu požehnaně. Nicméně zjišťuji, že tento typ Oscarových kolosů není nic pro mě. Chybí mi v nich určitá lehkost, nadhled, nějaké lidštější měřítko...