Tamdydam

Film na divákovi vyžaduje poměrně vysokou dávku bystrosti, trplělivosti a citlivosti. Já sám jsem se často dost nudil, často příliš nechápal,... ale na závěr jsem byl odměněn opravdu silnými momenty a po menší konzultaci i kompletně pochopil:-) Nemohu říct, že by se mi Pokání jako celek nějak zvlášť líbilo, ale místy mě opravdu zasáhlo. Potěšili mě výborní herci a to, s jakým nadledem a decentním humorem se tu k danému tématu přistupuje. PS: Určitě je to nejlepší Gruzijský film, jaký jsem kdy viděl:-)

Čekal jsem hroznou blbost. A blbost to taky samozřejmě tak trochu je ( jak jinak u filmu, který je celý "naruby" ), ale úžasně zábavná. Film vás celou dobu udržuje v pozornosti, jelikož se vyplatí sledovat obě dějové linie. Jak tu původní ( v tomto případě tu, která jede obráceně ) tak tu absurdní vytvořenou vypravěčem a opačnou projekcí od konce k začátku. O absurdní a komické situace s tím související tu opravdu není nouze ( záchrana tonoucího na plovárně / veřejné útopení, apod. )

Vskutku trapná dvojka ( po už tak celkem slaboduché jedničce ), která nejspíš počítá s tím, že divák je retardovaný. Alespoň tomu vše odpovídá. Jeden jako druhý se tu chová jako naprostý idiot ( kromě té nesnesitelně oduševnělé komisařky pochopitelně ), stupidní "dialogy" slouží jen jako laciná výpň času a o ději radši nemluvit. Holt střeštěnost sama o sobě k zábavnému výsledku nestačí

Z mého pohledu tak trochu nemastné neslané. I když musím uznat, že jsem to požil a strávil bez obtíží. Kouzlo emancipované, neohrožené a vyzrálé hlavní představitelky mě bohužel jaksi minulo účinkem, stejně jako pohled do její každodenní pracovní rutiny okořeněné o jeden ten křehce vzkvétající vztah

Krása

Takhle nějak si představuji opravdu obšírnou, zato ale názornou definici citového vydírání. Je to otřepaný pojem, ale během sledování toho nekonečného samoúčelného utrpení se mi vybavoval neustále...

Jak je u sledování Hitchcockových filmů dobrým zvykem ( nebo spíš povinností ), nesmí člověk ani u této kultovky zbytečně myslet. Pokud jste ale ochotni na nějakých sto minut "vypnout" a užít si trochu toho depresivního retro dusna, mohu Psycho doporučit

Co tomuhle filmu vytknout?

Nevím, co tímhle kdo chtěl říct, ale já už to v životě vidět nechci. Po celé první tři čtvrtiny téhle perverzní podivnosti ( dál jsem to nezvládl ) se vlastně nic neděje a do paměti se vám tak nesmazatleně vryjí pouze postelové gay scény. Přeji přijemné pokoukání

Tu a tam se na starý film podívám s chutí. Ale na tohle už nemám. Tu naškrobenost, banalitu a křečovitou americkou happy náladu s povinným úsměvem na šířku palce občas zastíní nějaký ten nadčasový vtípek, nebo obdiv nad precizně zvládnutými tanečními kreacemi, ale že bych se u toho upřímě bavil, to říct nemůžu. Připadal jsem si jakoby pod nátlakem. "Teď se prostě budeš smát a bavit a hotovo, protože ti na plátně se taky baví. A co jim to dalo určitě práce...!"