Ukradli torzo Jupitera

Stejně jako u filmu Něžné kuře, tak také v tomto snímku se prolíná kriminální příběh s komedií. Komedie rozhodně převažuje, navíc humor je příjemný a nevtíravý, což je opravdu milé. Závěr mi připadl nejdříve trochu rozvleklý a pak během minuty byl případ ukradeného torza vyřešený, uzavřený a konec, což přiznávám, mě trochu zaskočilo. Ale i tak sahá tento snímek vysoko v žebříčku komedií. (26.09.2008)

Genialni. Vtipne, vkusne, svizne, a tech hlasek... "Zensky patrej k vareckam a mrtvoly k ledu!" "Tady mate policejniho inspektora, je zarucene pravy, za par dni se zotavi a muze vam treba past kozy." "Musime vyslechnout kravy, nekdo ukradl vlak." "Vsemu uz rozumim, jen mi prosim vysvetlete, proc jste me vyhodila z toho vlaku?" atd :-) (12.11.2012)

Zatímco první díl byl podivnou směsí nostalgické romance a drsného krimi filmu v druhém jsem v žánru crazy komedie. Máme tu ukradenou sochu, praštěného komisaře, vraždu, dvojici neustále se hádajících manželů, krásné prosluněné Řecko a spoustu honiček a dobrodružství. Navíc Catherine Alric je opět úžasně sexy jako v prvním díle a některé scény jsou naprosto geniální (rozdíl sádra vs. mramor; závěrečná pointa). Bavilo mě to o fous více než první díl. (22.09.2013)

Kým v Nežnom kurati šlo o zobrazenie vzťahu Lisy a Antoina a vyšetrovanie šlo do pozadia, tu sa to trošku vymenilo. Tento diel sa viac zameriava na Lisinu snahu o uznanie neviny Antoina a jeho nadobudnutého kamaráta archeológa, ktorých obvinili z vraždy. Ich neustále úteky a hľadanie dôkazov bolo vtipné a veselé, priam na mňa dýchala pohoda a radosť, s akou to bolo natáčané. K tomu veselé naháňačky, úteky, riešenie absurdných situácii a záverečná pointa, vďaka ktorým Jupiter patrí do rebríčka Top 50 najlepších oddychových filmov. 80% (06.01.2013)

Typická ztřeštěná francouzská komedie o dvou manželských párech, které se snaží dopadnout zloděje kusu sochy Venuše zatímco, po nich jde jak policie, tak vrahové, kteří jsou se zloději spojeni. Příběh se odehrává během svatební cesty, na kterou se do Řecka vydají čerství postarší novomanželé - policejní komisařka Tanquerellová a profesor řeckých dějin Antoine Lemercier. Při prohlídce památek na útesu v Athénách vypráví profesor manželce mýtus o tom, jak děti a ženy ubránily město před Peršany. Na místě provádí vykopávky také archeolog Charles-Hubert Pochet, který se tomuto mýtu a profesorovi vysměje. A tak se hlavní hrdinové seznámí. Charles je zase ženatý s mladou blonďatou kostí jménem Agnes, která se však také zaplétá s jiným mladíkem, zapojeným do loupeží uměleckých děl. Při vykopávkách objeví Charles torzo neznámé sochy a ukáže se, že je to součást Venušiny sochy ze 4. století před naším letopočtem. Je třeba nechat torzo ohodnotit znalcem umění, místo toho dojde však k jeho krádeži, ke které se omylem připletou oba manželské páry. Charles a Antoine jsou zatčeni, ale jejich manželky je vysvobodí a společně se vydávají za překupníky umění, kteří jsou však nebezpeční a ozbrojení, zatímco po nich jde policie v čele se zmateným řeckým komisařem, který vypadnul během akce z vlaku. Ještě nesmíme opomenout to, že Agnes se nechává ráda osahávat ostatními muži, její manžel je dost nadržený a komisařka umí setsakramensky dobře střílet. Naše hlavní čtveřice se nebojí vytáhnout zbraň, aby dosáhla svého a dopadla zloděje. Jo, byla to prostě ulítlá komedie s trochou násilí a podle mého názoru tam bylo až příliš romantiky a manželského milískování. (16.02.2023)