Máte slovo

Když hledá někdo odpověď na filosofickou otázku "Kdo jsou lidé a kam směřují?", budou myslím podobné pořady hotovou pokladnicí pramenů. Moje nejoblíbenější část je ta, kdy se poslouchají příspěvky telefonujících posluchačů rádia. A z těch telefonujících mám úplně nejraději ty, kteří začnou: "Prosímvás, lidi, PŘEMÝŠLEJTE, vždyť přece bulvár musí mít pravdu, jinak by ho tolik lidí nečetlo..." No nebo něco na ten způsob. Ale fakt, všimněte si toho, těmi třemi slovy v každém dílu minimálně jeden člověk začne. (17.05.2010)

Hyperbolické vyjádření současného postavení a role sdělovacích prostředků v mediokratickém světě. 1) 40letá Michaela Jílková ukázala, co v ní dříme, v zábavném pseudodiskusním pořadu Kotel a nyní stejnou show předvádí v decentnějším (lze-li v jejím případě takového slova užít) veřejnoprávním vydání. 2) Málokde je vidět neschopnost demokratického uspořádání společnosti účinně řešit problémy tak markantně, jako v pořadech tohoto typu. Agresivní sebestřední hlupáci v roli veřejného mínění se vyhladověle vrhají (Trhej, Azore, trhej) na blazeované politiky shlížející na tento plebs z výšin svých vysokých platových tříd (Ano, i s takovými lidmi, Osvalde, musíme pracovat.) a všechno to s příznačnou neschopností dobrat se jakéhokoli výsledku řídí dryáčnická Michaela Jílková masírující si vlastní ego zaklínadlem obyčejní lidé. 3) Hlavní nedorozumění spočívá, domnívám se, v tom, že mnoho diváků má podobné diskuse za pořady publicistické, které presentují nejen popis událostí, ale i postoje k nim. Jádro pudla je v tom, že ve skutečnosti jde o pořady zábavné. Sdělovací prostředky nabízejí starořímské "chléb a hry" (v tomto případě tedy hry), jejich účelem je zvýšit sledovanost, zajistit ventil pro nespokojené ovčany a především nás všechny pěkně pobavit. Tak se bavím. Známou protagonistku Jílkovou pak mohu směle zařadit po bok kokoktajícímu Pitkinovi nebo Donutilovi vyprávějícímu veselé historky z natáčení. 4) A vám, milí spolukomentátoři, doporučuji totéž. Bavte se. Protože jinak byste si museli hodit mašli. (01.10.2011)

Formát pořadu je naprosto strašný. V podstatě zvykem se stalo, že se hosté překřikují jeden přes druhého a přes ně ještě čtvrtý a třetí. Jinak nemohu vytknout Jílkové to, že by se nesnažila a některá témata se neprobírají tolik politicky, jako spíše společensky. Ale díky zmíněnému, to prostě nemůže šlapat nikdy lépe. (03.10.2012)

„Pane ministře školství! Žáku Martinu Kropáčkovi, z první Zet Eš Jiřetín se ze školní brašny ztratila svačina. A já se ptám… KDO je za tohle zodpovědný?!“ Nezlobte se na mě, ale … Formát tohoto pořadu spočívá v tom, že se do studia pozvou dva lidé, kteří (po vzoru inkvizičních procesů) nesou vinu „za všechno“ ... a zahnáni do kouta přebírají automaticky obrannou pozici proti agresivní a zcela nekompetentní moderátorce a dalším diskutérům. Cílem pochopitelně není dobrat se čehokoli, cílem je seřvat hosty v roli obžalovaných. Styl je dokonce tak otřesný, že moderátorka nenechá absolutně nikoho dokončit myšlenku. Neustále přerušuje a odbíhá od tématu a ve finále z toho vzniká jakási veletrapná překřikovaná, v níž nikdo neposlouchá nikoho. Příšernost! (P.S. – Všimněte si znělky – ze sekvence markantních písmen dostanete podprahovou složeninu T-R-E-S-T!) (11.09.2009)

Mistryně světa ve skoku do řeči jílková se vrátila z porodění a rovnýma nohama do svého oblíbeného žánru, totiž do bulvárního vřískotu a řvaní blbých kreténů na naduté ksindly. Je to o malý chloupek kultivovanější, než Kotel, ale jen proto, že je víc aktérů a méně času, jinak základní idea, tedy nahlas řvát a je jedno co, ta zůstala! (12.03.2009)