Tamdydam

Bondovky byly vždy přitažené za vlasy (mírně řečeno). Ovšem byly alespoň podány s nadhledem a humorem. Současné bondovky jsou čím dál tím absurdnější, zároveň se ale(narozdíl od svých předchůdců) tváří smrtelně vážně. Což z nich činí hovadinu prvního řádu. Krom toho všechny hlavní postavy jsou krajně nesympatické (Bondem s ksychtem zabijáka KGB počínaje, arogantní starou semetrikou Em konče). Největší problém mám ale s absolutní amorálností nových bodnovek. Každou druhou bezohlednou honičkou by agenti jejího veličenstva způsobili větší jatka než teroristé, proti kterým bojují. Ocenit musím ústřední melodii. Jednu z nejlepších, co v bondovkách zazněla

Ten příběh je na takřka dvouhodinový film obyčejný až moc. Ale přinejmenším díky hercům za vidění stojí

Film, který mě naprosto pohltil a ještě dlouho zůstal pod kůží.

No...na to jak chce tahle hřejivá (až přehřátá) komedie vehementně působit poučně a objevně, je je tedy dost banální. Hlavní hrdina, který žije v růžovém světě s nádhernou milující ženou, třemi krásnými dětmi, dobře placenou prací, fajn rodinou a přáteli,... postupem času dospěje k závěru, že život má plynout přirozeně dál bez zásahů do minulosti. Nečekaně... A z filmu dýchá poselství: "Vemte si z něj příklad". Což je trochu na ránu. Vydržet se to dalo, což, jak říkám, je na romantickou komedii nadstandard. Ale znovu bych to asi nedal. Jenom proto, že psal scénář a režíroval to TEN Curtis.

Na Dobrodruhy se mi koukalo vcelku dobře. U obrazovky mě držela podmanivá hudba, charismatičtí herci, krásné prostředí, nostalgická atmosféra... Ale jako celek šlo o dost roztříštěnou záležitost. První část je něčím na způsob bezstarostné rodinné komedie, druhá půlka akčním dramatem. Obě půlky značně nepasují k sobě a ani nad jednou není radno nadbytečně přemýšlet.

Po všech stránkách výborný film, který v člověku opravdu něco zanechá.

Jak už tu někdo psal: Neskutečně trapný a amorální. Zajímavé je to snad jedině jako dobová sonda. Pokud film vychází jakž takž ze skutenčosti, tak francouzi měli před námi v úpadku školství a rozmazlenosti studentů pořádný náskok

Takové snobské filozofické plkání o lásce, vztazích a sexu, které nemá s realitou mnoho společného (Pokud snad náhodou s tou americkou ano, tak potěš pánbůh). Nebyla v tom špetka vtipu, jiskry, vzájemného jiskření, energie,... A přitom takové skvélé téma! Umíral jsem nudou

Jako celek je to poměrně bída. Kýčovitá linka se slepou dívkou a cikánským princem působí jakoby naroubovaná z nějaké pohadky, zbytek je taková nemastná neslaná vata s nadbytkem kontrastů ryze dramatckých situací a těch komických. Ale dají se z ní vyzobat opravdu vtipné perly. O většinu z nich se postaral Ondřej Vetchý a Simona Stašová. Ačkoliv Vetchý coby ušlápnutý fotřík pod pantoflem nepůsobí přesvědčivě (to by sedělo např. Nárožnému zamlada) a Stašová v roli diktátorské Semetriky už vůbec ne

Čekal jsem, že to bude slabé. Ale skutečnost bohužel předčila mé očekávání. Nešlo tomu prostě věřit. Jednak díky hercům ( které ač mám všechny rád, bývalého rockera připomínal jakž takž leda Marian Gesšberg ), jednak díky nevěrohodnému chování hlavních postav. A ve výsledku to hlavně bylo celé značně trapné. Asi jako každá přestárlá banda rockerů, která se snaží chovat jako ve dvaceti, asi jako každá komedie, která se humor snaží vykřesat jen z laciného sentimentálního a unaveného vtipkování o staří...