Tamdydam

Opravdu bravurně zahraný film (hlavně Stašová, Dulava), z kterého mrazí. Působí to tak věrohodně a o to víc děsivě...

Výborný počin, za který jsem rád. Kolem Marsyas i Zuzany Michnové je totiž zbytečné ticho po pěšině. Bylo fajn se o této zajímavé ženské, ostatních členech kapely i o samotných Marsyas něco víc dozvědět

Opravdu výborný koncert. Z celého záznamu dýchá svkělá atmosféra nezatížená zbytečnou porcí nostalgie, muzikanti i publikum si koncert evidentně užívají a jsou vzájemně propojení, celé to skvěle šlape,... Paráda. O to větší obdiv, že většina z muzikantů už není nejmladší

Slátanina bez obsahu. Celý děj by se dal shrnout pár větami. Prázdná vata mezi úvodem a finále mi evekovala banální teenegerské komedie plné šablonovitých, nezajímavých, nesympatických postav. Teenenerskou komedii bez děje, kde se trochu ubralo na primitivním "humoru" o sexu a prázdný prostor vyplnil mysteriózním psychem.

Pokračování prvního dílu je sice objektivně vzato výborné, ale mě za srdce nechytlo. Už to prostě není ono. Nebýt lidštější dějové linie ze skromných začátků mladého Kmotra, dýchal by na mne z filmu jen chlad ze světa velkého byznysu, politiky a hlavně nelidské povahy Michaela Corleona. Chybí mi tu silnější a přehlednější děj, silné momenty, atmosféra nebo napětí jako v jedničce. Film ve mě sice zanechal hluboký zážitek (což o kvalitě jistě něco vypovídá), ale z kina bych býval spokojený neodcházel.

Tenhle film je takovou zvláštní kombinací filmového braku a něčeho veskrze nadprůměrného. To, co z pouhého braku film táhne nejvíc, je jednoznačně hudba a Klaus Kinski. Ať už byl Kinski v reálném životě jakýkoliv despota a tyran, charisma se mu upřít nedá. Jako celek film stojí za vidění.

Kdyby se důkladně zapracovalo na zápletce (tak aby se filmu dalo alespoň trochu věřit), mohl by to být skvělý film. Hanks i Ryan jsou zde výborní. Člověk od začátku pln nadějí čeká, co se z toho vyklube. Ale postupem času se z toho klube čím dál tím nevěrohodnější pitomost. A člověk dál čeká a čeká a čeká... Až se ti dva konečně sejdou.

Štěstí je jeden nejhorších a zárověň všeobecně oceňovaných českých filmů, co jsem za poslední dobu viděl. A nebylo to jen tím, že jsem ve své podstatě tak trochu estét a už jen z toho důvodu jsem u tohoto filmu vysloveně trpěl (Opravdu nevím, kdy jsem naposled (vyjma nějakých postapokaliptických filmů, nebo hororů) viděl tak odpudivé prostředí s tak odpudivými zanedbanými lidmi, jako zde). Bude to i tím, že jsem ve filmu nenašel jedinou sympatickou postavu. Těmi jalovými dialogy. Tou depresivní atmosférou, i tou vykonstruovaností. Myšlenkou, kterou se patrně film snaží sdělit, nevěrohodnými postavami,... zkrátka vším.

Jedna hvězda za tu myšlenku, ktrá sice není nijak objevná, ale alespoň ne úplně blbá a druhá hvězda za prsa Vici Kerekes.

Hlavní předností tohoto filmu je opravdu silné téma. Život Sergeho Gainsbourga netřeba nikterak přibarvovat. Je dostatečně fascinující sám o sobě stejně jako samotný Serge. Film o jeho životě mě vskutku bavil a nevadilo mi ani jeho místy abstraktní pojetí. Na začátku mě i zaujala zarážející podoba herce Erica Elmosnino. Bohužel v této roli mi ale příliš neseděl. Postavu suveréního svůdce jsem tomuhle tintítku prostě nevěřil. Takřka dokonale by mi na jeho místě seděl Vincent Cassel. Podoba by byla, do klasického krasavce má taky daleko a role nespoutaných samorostů, kteří to umí se ženskými, mu člověk bezvýhradně věří. Škoda. Nicméně i tak tento film rozhodně stojí za vidění.