berg.12

Proč tu šavlozubou potvůrku pořád tak trápí, chuděru? Navíc mi to vážně nepřišlo nijak originální. Ne, že bych se nepobavil, či neocenil tu animaci, ale na film tahle samoúčelná blbina nemá ani omylem. V podstatě stále to samé a trochu se bojím, jestli budou z téhle veverky tvůrci ždímat v Ice Age 2 ještě něco víc, ztratí veškeré kouzlo.

Kdyby to načasování, kadence či rychlost snímku byly o chloupek, chloupek pomalejší, myslím, že bych si tuhle ptačí blbinu vychutnal v pětihvězdičkovém rozpoložení. Ale jinak určitě stojí za to. Kdo se směje naposled....

Spíše než čistou komedii má v sobě tenhle filmek i něco smutku a osamělosti. Doporučuji zhlédnout několikrát, ta práce s detailem je neuvěřitelná, ty drobné pohyby při stavění figurek, mimika... O to víc zamrzí lehce nerealisticky vypadající závěrečný "zvrat". Ale jinak parádní záležitost.

Tohle, že se natočilo v roce 1933? Fantazie! Dávám plný počet, přestože mi ten chatrný začátek, hloupé dialogy i otřesní herci vážně vadili. I když oproti remakům tady fungují opravdu jen jako kulisa (a potrava) pro velkolepý Ztracený svět. Nějakou "hlubší" myšlenku bych ve filmu opravdu nehledal, pokud, tak v remacích je zdůrazněná o něco silněji. Tohle je pravá a nefalšovaná Monster Revue a já už vím, kam chodil Karel Zeman pro inspiraci na svou "Cestu do pravěku".

V posloupnosti u mě tenhle remake předcházel originálu, hodně dlouhou dobu jsem ani netušil, že nějaký originál je. Oproti němu tenhle film opravdu hodně zlidšťuje, nejen King Konga, ale i hlavní představitele. Místo nafoukaného seladona je zde uvědomělý ekolog a místo jakési vřeštící kosti, je tu žena, která pochopí, že i tahle přerostlá opice má srdce. I téměř celý Ztracený svět ustoupil prohloubení vztahu kráska - netvor. Hodnocení je pravda trošku nostalgické, spousta věcí je ve filmu trochu zastaralých (o Newyorských Dvojčatech nemluvě), ale atmosféru a napětí určitě má a oproti předloze přibylo i trochu humoru. Pro mě je to zkrátka stále ten první King Kong.

Pane režisére, s těma ovcema to byla trošku laciná podpásovka, ale vyšla dokonale. Naprosto odzbrojujících 30minut, u kterých navíc zjistíte, že nejde jen o ty vyjukané ovce, ale že je to parádně udělaný film, se vším všudy. A Grommit se u mě definitivně zařadil do TOP 5 nejsympatičtějších filmových postav. PS: Pižla i samotné ovce dostaly prostor v Aardmanovském večerníčku "Shaun the Sheep".

Myslíte si, že plastelínový thriller je nesmysl? Myslíte si, že vás ta hrouda hmoty nemůže dojmout či rozesmát? Pak vás Nick Park tentokrát dokonale vyvede z omylu.

Upřímně, jen málo filmových postav mi je tak nesympatických jako Wallace, od vzhledu až po namluvení. Po hudební stránce to také úplně není můj šálek čaje (to druhé se později podařilo napravit, to první nikoli, ale Gromit vše zachraňuje). Až na pár scének to zkrátka ještě není ono a týká se to i samotné animace. Tady ty "Kalhoty" ještě nesedí tak, jak by měly a ostatní příběhy W&G jsou o notný "Chloupek" lepší a nápaditější.

Skutečně nejde o dokument jihokorejských aerolinek, ale o letadlo plné afroameričanů s adekvátním hudebním stylem a druhem humoru. Parta kamarádů si natočila jednu velkou párty s pár hláškama, alespoň takhle to na mě působilo. Něco mezi "Ali G" a "White Chicks", rozuměj, už né tak perverzní a ještě ne tak trapné. Pokud máte rádi čokoládové krásky či modelku Sofii Vergaru, tak si opravdu přijdete na své, jinak raději ruce pryč, humorného tu opravdu moc nenajdete.

No, podle ohlasů jsem čekal něco mnohem horšího. Nebojte, je to film a je to poznat, i když díky Blairwitchovské kameře působí celkem moderně. Ano, místy je to brutální, ale to, že je to uděláno dokumentaristicky působivě, mě nezbavuje filmového nadhledu, který mám třeba u "Dawn of the Dead". Ano, vraždí se tam zvířata v přímém přenosu. To, že je to použito pro účely filmu je odporné, tohle není dokument, kde domorodí lovci loví podobným způsobem zvěř a kde podobné věci jsou nutné pro přežití kmene. Tohle je film a hranice filmové etiky tady myslím překročena byla. Násilí a brutalita na lidech byly také mnohokrát natočeny s daleko větším důrazem (napadá mě třeba Gibson), ale tady to díky zmíněné dokumentárnosti působí opravdu věrohodně a daleko surověji. No a ta hudba je vážně ujetá a kontrast vytváří dokonalý. Kdyby režisér ubral plyn, mohl z toho být vážně zajímavý snímek, takhle spíše než zamyšlení vyvolává paletu pocitů od rozpaku po znechucení a já sám mám s jeho hodnocením také velké problémy.