Elerrina

Zoufalství, zoufalství, zoufalství. Pokud jsem obvinila finále minulé série, že ujíždí na lysohlávkách, tak tady se přešlo rovnou na muchomůrky tygrované. Linka z reálného světa se mění v neskutečně debilní a paranoidní politickou agitku, patetický fanservis vyloženě bolí sledovat, přeexponované proklamace přátelství i nepřátelství se stávají svou vlastní parodií a z dějových zvratků se akorát zvedá kufr. #hrebyvocich

O prvních dvou SAO sériích mám docela vysoké mínění, přesto - nebo možná právě proto - jsem se tomuhle pokračování dlouho vyhýbala. Po ne úplně povedeném filmu, který byl jen prozkoumáváním slepé uličky zabarikádované fanservisem, jsem totiž vážně pochybovala, že by autor těchto příběhů mohl přijít ještě s něčím smysluplným. První polovina návštěvy Underworldu se ovšem tváří jako docela lákavý návrat k původním kořenům – tedy pokud ignorujeme částečně nesmyslnou zápletku z reálného světa včetně všech těch technoblábolů o kopírování duší. Konečně tu zase máme Kirita uvízlého v podivném herním světě, připraveného o tradiční nalevlovanost i harém a donuceného plnit nějaký neznámý quest. A nejpříjemnějším bonusem je, že tentokrát má pro změnu vedle sebe parťáka, kterému se také dá bez problémů fandit. (I když bez dramatického zachraňování nějakých těch holčin se to samozřejmě neobejde.) Naznačovaná tajemství vyvolávají mírnou zvědavost a skoro až do konce to celkem slušně šlape. Velké finále ovšem zbytečně ujíždí sem tam na houbičkách, sem tam na nezvládnuté erotické fantazii a závěrečný cliffhanger je už jen přípravou na brutální sešup ze svahu diváckých očekávání. Zvláštní také je, že jak kresba, tak celková dramaturgie jsou o úroveň horší než u druhé série.

Velkolepější a rozmáchlejší než první díl, překvapivě ale v některých směrech o něco horší. Tam, kde si jednička dávala načas s představováním postav a s jejich charakterizací pomocí skvěle načasovaných vtípků, je tady prázdno nebo jen chatrné oslí můstky, což zamrzí hlavně v případě nových přírůstků do ježčího universa Tailse a Knucklese. Lidské postavy jsou, s vyjímkou Maddieny sestry, vyloženě matné a jejich dialogy toporné. Humoru je sice spousta, jeho kvalita ovšem nepravidelně osciluje mezi špičkovou komedií (svatba a její zakončení) a cringefestem (celá scéna v „sibiřské“ hospodě). Ovšem to všechno jsou výtky někoho, kdo ví, že není primární cílovka - tudíž nepodstatné. Důležitější je, že akce je spousta a je skvěle natočená, lokace jsou tentokrát atraktivní, takže je na co koukat, Jim Carrey je opět v nejlepší formě a i ta povinná morální poselství o důležitosti rodiny a přátel nějak doklopýtají do žádoucího konce.

Povedená, i když velice povrchní parodie na většinu dějových vzorců, na kterých jsou postaveny dobrodružné a romantické filmy.  V zásadě ji omezuje pouze to, že je zaměřena výhradně na dámské publikum (dalo by se přímo říct, že reflektuje skryté touhy ambiciózních žen středního věku), takže pánové si budou muset jednu hvězdu ubrat.

Jedna hvězdička za vizuálně štědrou výpravu a kostýmy, druhá za charismatickou Cate Blanchet. Všechno ostatní je nefunkční, divné nebo trapné, navíc mi celý ten koncept hororu zacíleného na děti přijde i trochu zvrácený. Jediný užitek lze spatřovat v tom, že filmy jako je tento vás přinutí zpětně docenit Harryho Pottera a Narnii.

Nablblé rodinné rádobyscífko, na kterém je tím nejlepším herecký výkon Ryana Reynoldse. Což vypovídá o jeho kvalitách úplně všechno.

Živelně roztomilý pohled na holčičí dospívání okořeněný špetkou čínské mystiky. Bohužel ale nemá tolik děje, aby to ospravedlnilo stopáž, a navíc ho do vod průměrnosti sráží obvyklý otravný disney-family závěr o tom, jak se nakonec rodina (v tomto případě jen její ženská část) semkne a bude si odpouštět křivdy současné i minulé.

Kdyby to celé nebylo tak hrozně dětinsky pojaté, vycpané zbytečnou dějovou vatou a debilními dialogy, neuvěřitelně hnusně kreslené, prolezlé místy nesmyslnou náboženskou agitkou, a kdyby hlavní hrdina nebyl taková děsná citlivka, která každých pět minut propadne hysterickému záchvatu, tak .... tak by to asi byla slušná adaptace zřejmě docela zajímavé, rozsáhlé a epické literární předlohy o boji lidí proti démonům a monstrům. Která by si fakt zasloužila o mnoho lepší zpracování. Za zmínku ještě stojí naprostá absence jakéhokoliv harému, místo toho má ovšem hrdina podezřele pohledného elfího přítele.

Prvoplánová harémovka s hrdinou, který se většinu času snaží budit dojem, že je víc cool než mrazák v masokombinátu. Pokud by to opravdu bylo převážně o tréningu a následné práci aristokratického assasína, přivřela bych možná oči i nad tím jeho těžce zarezlým morálním kompasem, protože tyhle pasáže patří k tomu lepšímu. Jenže tu podstatnější část zabírá právě ono cílevědomé budování harému z pohledných slepic, definovaných samozřejmě jen dvěma vlastnostmi: šílenou oddaností, plynoucí z nějaké tragické backstory, a nadržeností. Z dalších dějotvorných zápletek namátkou vybírám: bohyně se zálibou v převlecích a reinkarnačních experimentech, magické zbraně hromadného ničení, vaření chutných jídel, první zabití, první ranní poluce, první rande, boj proti obchodu s bílým masem, budování obchodu s úžasným hydratačním krémem, chladnokrevné plánování zločinů, plkání o vzájemných vztazích a nakonec těžko uvěřitelná proměna v romantického hrdinu. Prostě takový dějový mišmaš, který sledujete spíš s nevěřícím úžasem než s nadějí na nějaký smysluplný dramatický oblouk. Ovšem pro nějakého pubertálního asociálního panice, který až do teď obcházel děvčata kilometrovým obloukem, to bude asi pecka.

Především je nutné podotknout, že název je zavádějící - tenhle seriál není o tom, že Komi neumí komunikovat, ale o tom, že to prostě nedokáže (ta její sociální porucha je zjevně psychosomatického původu). Čekala jsem, že smyslem všech těch příhod a rádoby vtipných gagů bude snaha její problém nějak vyřešit, ale nic takového se (kupodivu) nestane. Průměrný sitcom, který sice zprvu mile pobaví, protože je ale postavený na variacích jen té jedné jediné zápletky, začne postupně nudit a ke konci už vyloženě uspává.