Elerrina

Tak tu máme zase jedno isekai, které se od kupy jemu podobných liší akorát tím, že hlavní hrdinka dopředu zná svůj neblahý osud a snaží se mu vyhnout. A to za pomoci optimismu, naivity, neutuchající energie, téměř vražedné roztomilosti a tuny zákusků, které přitom všem stačí zbaštit. A je to celé tak milé, pozitivní a intenzivně sladké, že máte nutkání píchnout si inzulín po každé druhé epizodě. Škoda, že se potenciál toho originálního nápadu v podstatě vyčerpá už v polovině první série a zbytek je jen standardní (čti: jednoduše připitomělé) šódžo, plné krásných šatů, honosných šlechtických sídel, pěstěných zahrad a usměvavých, dokonale se chovajících urozených mladíků a dívek. Kteří všichni do jednoho připomínají vzhledem i duševními schopnostmi porcelánové panenky a kolem hlavní hrdinky vytvoří těžko uvěřitelný biharém. (SPOILER: Dost mě pobavili padouši, kteří se po spáchání svého padoušského skutku rozloučí hláškou tak já se teď jdu udat, aby se později objevili zpátky v ději jako klaďasové, zaměstnaní státní správou. Možná to něco vypovídá o státní správě.)

Příběh dvou sester, z nichž jedna je chlap a druhá se zcvokne, zasazený do steempunkově pojatého světa a drsného boje mezi bohatými a chudými. Fakt bych ráda sdílela všeobecné nadšení z tohohle v mnoha ohledech revolučního počinu a napálila tomu plný počet, ale finální nasměrování děje do béčkových vod mi v tom překáží. Přitom ta barvitá mozaika dramatických až brutálních, promyšleně vypointovaných mikropříběhů z podsvětí i vysoké politiky měla obrovský potenciál, takže nechápu, proč bylo nutné ji nakonec obětovat kvůli originu jedné vrcholně otravné postavy, která má navíc zcela nerealistické schopnosti.

Výpravný, precizně zaranžovaný a historicky víceméně důsledný artfilm, který v kinech celkem zaslouženě propadl navzdory svým nevídaným řemeslným kvalitám. Nabídne totiž akorát dvouhodinovou přehlídku dojmů, pocitů a subjektivních interpretací vztahu dvou nesympatických hovad a jedné chudinky manželky, a krátkou brutální rubačku na závěr. Ze které navíc žádná finální katarze vítězství pravdy, lásky a spravedlnosti (ehm .. ) nevyplyne, protože naplnění tu dojde jen uspokojení egoistické mužské ješitnosti.

Vlastně z toho mám podobný pocit jako ze Zaklínače. Adaptace kultovní předlohy, která ortodoxní fanboys spíš naštve, protože se vydala vlastní cestou, a nováčky zmate, protože netuší, co mají čekat. Stejně jako u Zaklínače je nakonec nejpříjemnějším překvapením casting: charismatický John Cho Spikeovu mnohovrstevnatou postavu utáhne naprosto skvěle a zbytek posádky je taky fajn, horší je to s představitelem záporáka Viciouse, který je šílenou karikaturou původní postavy. Větší problém ovšem je, že atraktivnímu chytání zločinců se seriál věnuje jenom první čtyři epizody a pak už jen řeší osobní linky členů posádky, tedy hlavně tu Spikeovu. Možným důvodem bude asi to, že strýček Skrblík Netflix odmítnul rozbít prasátko kvůli jakési retro/sci-fi/noir šílenosti a utrousil na dřevo jen pár drobných. Takže těch pohledných záběrů na vesmírné lodě je opravdu jen poskrovnu a obzvlášť v druhé půlce se děj přesune do interiérů a různých opuštěných lokalit, a proto zřejmě až příliš vytěžuje onen osudový vztah dvou zabijáků a jedné femme fatale.

Po efektním úvodu s přepadením kasina se děj přesune do kulis Desperada. Jet chce jen vydělat peníze, Spikea ale osud mladé dvojice, která chce uprchnout před mafií a začít nový život, zasáhne hlouběji, než je ochoten přiznat. Retrogangsterka s prvky noir a občasným pokouknutím po space opeře, slušně nahláškovaná a s klasickou, lehce přepálenou akcí.

Bitka na kostelních záchodcích je přímým důsledkem Spikeovy neopatrnosti z předchozí epizody. Jet je naštvaný a má proto pádné důvody, Spike je ale přesvědčený, že mu nezbývá nic jiného, než hrát svoji hru za parťákovými zády. Dopadení šíleného atentátníka, který miluje plyšové medvídky a svatozář na obloze ovšem vyžaduje spolupráci.

Epizoda, která asi nejvíc navozuje tu crazy atmosféru původního seriálu. Spike pořád ještě nenápadně zjišťuje, kdo mu jde po krku, a Jet zoufale shání ošklivou předraženou panenku. Návštěva v zábavně stylizovaném bordelu je dovede na stopu vraha, který krade svým obětem psy. Victious mezitím odepisuje ztráty z podnikání, které mu zatrhli šéfové Syndikátu.

Faye přijde o loď a vyfasuje kulku do ramene a v takové situaci se hodí každý, dokonce i Jet se Spikem. Porazit drsnou mámu ekoteroristku a zůstat přitom naživu nebude totiž vůbec snadné. Vztahy mezi všemi postavami mají skvělou dynamiku, kdyby byl takovýhle celý seriál, bylo by to super.

Jetův origin aneb stylová policajtská noir historka. Ale nic navíc, v druhé vyprávěcí lince se Spike s Faye jen tak špičkují a nakonec se nikam nevypraví.

Faye má za úkol dohlédnout na pohlednou nadrženou opravářku, která přišla na Bebopa vyměnit cívku (nebo co). Spike mezitím padne do pasti v jakési psychologické poradně a je uvězněn ve světě vlastních halucinací.