Sarkastic

Vzhledem k faktu, že cesta ke zhlédnutí tohoto díla byla dlouhá, čekal jsem hodně. A k mému velkému potěšení se mi dostalo krásného filmového zážitku. Možná ne dokonalého, přece jenom ta stopáž mohla být kratší a taky jsem moc nechápal přítomnost té "ohnivé koule", ale jinak nemám co vytknout. Ona počáteční pohodová slunná atmosféra totiž nevydrží dlouho. Michalkov sice pokračuje v milém letním vypárvění a dělá jako by se nic nestalo, ale přitom divákovi dává jasné indície, že něco v pořádku není. Na povrch se pozvolna dere minulost a její křivda, která společně s politickou situací dokoná dílo pomsty. (Zprvu) nenápadné vylíčení doby stalinistických čistek se ohromně vydařilo (a také poslední pohled hlavního hrdiny na společné foto s Josifem Vissarionovičem byl velmi výmluvný). A vztah otce a jeho dcery byl tak krásně vykreslen, že až srdce plesalo. Nutno podotknout, že malé Naděždě byla role opravdu napsána na tělo a její postava rozdávala dětskou přirozenost a radost na všechny strany. Unaveni sluncem asi úplně nebude film pro velkou diváckou obec, přesto si svoje publikum, které ho náležitě ocení (třeba jako já, 5*), určitě najde. Jinak vzhledem k závěru moc nechápu vzniklé pokračování, které díky znalosti konce jedničky považuju za nesmyslné a nemám zájem ho vidět.

Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor).

Tento typ snímků, tj. míchaninu mezi rodinným, dobrodružným filmem, komedií a fantasy, obecně nemám rád. V hlavní roli vystupují přemoudřelé a po americku typicky hezounké děti (zpravidla obklopené extrémně hloupými a nechápavými dospělými), které musí čelit nějaké modifikaci zla a přitom zažijí n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-á dobrodružství. Tihle hlavní "hrdinové" mi lezou na nervy, a tak se mi nezřídkakdy (přesněji řečeno skoro vždy) stane, že fandím záporákům (a spolu nimi chci dát těm spratkům lekci; což teda nikdy, vůbec nechápu proč, neprojde, ale čím víc špatností se jim stane, tím líp :-) ). Jenže těžce a nevtipně přehrávající Carrey si moje sympatie nezískal (já ho snesu asi opravdu jen v dramatu), tím pádem už nebylo fandit komu a všechny postavy (možná snad kromě tetičky v podání Meryl Streep) mě brzo přestaly zajímat a spolu s nimi i děj. Takže mi zbyla zase jenom formální stránka filmu, ale ta mě bohužel taky nijak zvlášť neohromila (dokonce ani hudbu jsem moc nevnímal). K tomu si připočtu moralizující a velmi "poučný" konec a na průměr (třeba i slabší) to ze svého pohledu už fakt nevidím.

Zhruba hodinu mě film moc bavil, už ten úvodní monolog hlavní hrdinky, který přesně pojemnoval její pocity a důvody pro onen čin, byl tak nádherně ukrutně pravdivý (jakkoliv si toto slovní spojení odporuje). Pak snímek pomalu začal ztrácet šťávu a hlavně se pozvolna ubíral jiným směrem než bych si asi přál. A od útěku to už byla taková pohádka, na kterou ne že bych věřit nechtěl, ale prostě nevěřím (alespoň, že Veronika neznala "pravdu", pak by se vědomě stala obětí klišé, o kterém mluvila v úvodu...na což ale nespíš časem stejně došlo). Původně jsem během filmu přemýšlel, že některé scény mi nepříjdou moc uvěřitelné vzhledem ke zdravotnímu stavu hlavní hrdinky, avšak závěr mi většinu těchto úvah vzal a zbyla jen divná scéna u klavíru (pro někoho možná magická či vzrušující) a nikým nepozorovaný únik. Velkým kladem snímku jsou kromě hudby a kamery herecké výkony Sarah Michelle Gellar a Davida Thewlise, no a v neposlední řadě dobře napsaná postava Veroniky (které jsem dost rozuměl). Za začátek bych dal z fleku 5*, ty se bohužel v průběhu vyprávění trošku rozmělnily a na konci z nich zbyly slabší 4* (netvrdím, že jsou zcela objektivní a řada hodnotících si 1* možná ubere, ale pro mě osobně tenhle film na průměr není).

Když tak projíždím pozitivní hodnocení a komentáře (většiny, ne všech) mých oblíbených uživatelů u tohoto snímku, připadá mi, že jsem viděl jiný film než ostatní. V mých očích mají Tajnosti stejný problém jako hlavní hrdinka; neví co vlastně chtějí (říct). Vůbec mě postava Julie silně minula. Nerozuměl jsem jejím pocitům, nechápal její zkratovité chování a celou dobu pozoroval ženu středního věku chovající se jako puberťačka (a když je řeč o adolescentech, tak ne, v té době27-leté Martě Issové jsem opravdu nevěřil, že je jí ve filmu o 10 let méně, přestože se snažila působit bezprostředně jak nejvíc mohla). Iva Bittová se mi na tuto roli nehodí, protože ji mám zafixovanou jako přirozenou a života znalou ženu (třeba v Želary měla roličku na tělo) a tady hraje (silně) zajištěnou ženušku, které životní rozhled chybí (že by ta přemíra peněz, kterými může rozhazovat na všechny strany?) a způsob (ne) řešení jejích problémů mně příjde dost nešťastný a ubíjející. Taky se mi moc nelíbí, že sem Alice Nellis násilně nacpala jakési artové prvky (tancování před taxíkem, v obchodě, tramvaji), vůbec do tohoto filmu nepasovaly. Jinak nemám k formální stránce nejmenších výhrad (navíc, pro mě trochu nezvyklá a zajímavá hudba). Na druhou stranu přemýšlím, co mi film vlastně dal, kromě trochu podivné sondy do života ženy středního věku; no a byly to jen nezvyklé role pro Miroslava Krobota a Lenku Vlasákovou, což mně příjde trochu málo (Karel Roden také neměl špatnou úlohu, přesto v jeho repertoáru nijak zvlášť neobvyklou). U snímku jsem se nenudil, ale moc ho nepochopil. Tajnosti hodnotím pouze slabším průměrem, věřím však, že ženské publikum tento film dokáže ocenit podstatně víc.

Tak takhle rozporuplný film jsem dlouho neviděl. Tak především, žánr muzikál se k tomuto dramatickému tématu silně nehodil. Björk jsem před tímto filmem vůbec neznal a popravdě řečeno už ani nemám chuť víc poznat. Její písničky se mi nelíbily, jednoduše mi přišly nemelodické, ostatní herci měli očividně problémy je zazpívat a jediné co by se na nich dalo ocenit byl taneční doprovod, jeho choreografie byla zdařilá. Když se na film podívám z pohledu dramatu, tak jsem byl relativně dlouhou dobu spokojen. Na začátku mi byla sice hlavní hrdinka nesympatická, ale postupně si získávala moji přízeň, přestože její (absolutně empatická) snaha pomoct synovi byla vůči ostatním lidem v jejím okolí čím dál víc sobecká. Vrchol filmu přišel zhruba v polovině. V tu chvíli bych ho hodnotil nejspíš 4*, moje lítost, sympatie směrem k hlavní hrdince spolu s beznadějí a vztekem byly na maximu. Jenže následující písnička ty pocity dost shodila a od této chvíle šel film (alespoň v mých očích) do kytek. U soudu tvůrci udělali ze Salmy zbytečně ještě větší mučednici než bylo potřeba, to její přiznání byla blbost sama o sobě (ještě bych snad nějak dokázal pochopit tu přehnaně nesobeckou pomoc příteli, ale lhaní ohledně účelu použití peněz už fakt ne). A samozřejmě pak musela následovat písnička, která se tam taky nehodila. Co se týče dění ve věznici potažmo v cele, to pomatení smyslů (nebo co to bylo) hlavní hrdinky bych nějak vzal, ale to kamarádíčkování se s dozorkyní? To bylo ale opravdu mimo! (David Morse měl režisérovi radši poradit, jak se to správně dělalo v Zelené míli). A když se objevila poslední možnost k zastavení tohoto vykolejeného vlaku ve formě nanejvýš empatického rozhodnutí ohledně využití peněz (spojené s morálním zamyšlením o ponechání si dítěte), přišel onen výkon trestu, jehož průběh bych označil za směšný. To už jsem si říkal, ať ten proces konečně "ukončí, ale nemohla chybět poslední písnička a závěrečný pohled na dorozkyni, že... Jo a Trierovi neodpustím ty trapnosti ohledně Československa, myslím tím především narážky na Oldřicha Nového (co třeba zjistit si o této velké osobnosti československého filmu trochu více?). Nevím co tím pan tvůrce myslel, ale znovu přestřelil. Celkově je film někde spíš pod průměrem, ale když si znovu vybavím ten skoro neustále přítomný přiblblý úsměv Björk a její hraní slepoty a neslepoty, budu tentokrát přísnější a dávám pouze 2*.

Mrtvá nevěsta mi strašně moc připomíná Ukradené Vánoce, sice se mi líbila víc, přesto jsem z ní nebyl nijak ohromen. Můžu jen zopakovat víceméně stejné klady a zápory jako u výše zmíněného filmu, tj. jako plus vidím animaci, fantazii, originalitu a částečně hudbu, ale to jen tu instrumentální (klavír), protože zpěv postav byl mimo (nebo mě Sweeney Todd tak moc namlsal?), šlo stejně jako v případě Ukradených Vánoc spíš o rap. A minus? Vše ostatní, tzn. nudný, za vlasy přitažený příběh, minimum humoru (zasmál jsem se přesně jednou u narážky na živé rodiče), hlavní hrdinové, ke kterým jsem si nedokázal najít vřelejší vztah, trapné vedlejší postavy...Průměr, Burton ve mně mít fanouška zkrátka asi nikdy nebude.

Třetí díl se k mé radosti navrátil k prvnímu, myslím tím co se humoru a pohodovosti týče. Westernové prostředí bylo výborně využito, hlavně filmová pocta Clintu Eastwoodovi se moc podařila (stejně tak vtipná vsuvka s Jacksonovým moonwalkem). Jinak film formou i obsahem navazuje na předchozí 2 díly, z nichž obou si bere to lepší. Dojemný konec potěší a já tvůrcům moc děkuju za výborný zážitek u sledování této trilogie. ""Jak jsem řekl. Odprásknu tě zejtra!" - "Zejtra chceme vyloupit v Pine City banku." - "Co v pondělí? Děláme něco v pondělí?"- "Pondělí je volný. Můžeš ho zabít."

Ve druhém díle bohužel ubylo humoru a pohodové atmosféry, na druhou stranu film dostal dobrodružnější, akčnější a napínavější charakter. Snímek ještě více využívá paradoxů a možností cestování s časem a pohrává si s minulostí, přítomností a budoucností možná i více než by bylo záhodno, leč výborně mu to vychází a díky perfektní provázanosti s prvním díle tak nevznikají logické díry (i když dvojka nevyvrací 1 nedomyšlenou chybu z jedničky). Pro někoho je pokračování lepší než samotný původní díl, ale zřejmě záleží na tom, co daný divák od dvojky očekává (a já dostal něco trošku jiného, proto jen ty 4*). P.S. Už asi vím, kde se mohli tvůrci TBBT inspirovat rolí Howardovy matky (Biffova babička).

Sám nevím proč, ale i tahle klasika mi unikala hodně dlouho. Ale po zhlédnutí prvního dílu už jistě vím, že budu ve sledování této trilogie pokračovat. Protože nejen že jde o výborně natočené cestování časem (vše myslím dokonale klapalo až do scény, kdy Foxův dvojník z budoucnosti prchá před Libyjci, kam se potom jako poděl?), ale film funguje i jako pohodová komedie (na druhou stranu zde nechybí i vážnější chvíle a napínavé scény), navíc včele se sympaťákem Foxem a šílencem Lloydem. Technická stránka snímku je i z pohledu dnešního diváka dobře zvládnutá a triky nepůsobí směšně. K tomu si přidejte výborný soundtrack (při písničce Johnny B. Goode jsem měl chuť začít tancovat s ostatními, jak mě její přítomnost potěšila :-) ) a mátě z toho slušných 5*. "A ještě něco. Jestli spolu budete mít děti a jedno z nich, když mu bude 8, náhodou podpálí koberec v obývacím pokoji, nebuďte na něho přísní."