Sarkastic

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“

Vskutku zvláštní snímek (zvlášť pro mě jako naprostého amatéra přes asijskou kinematografii). Moc se v něm nemluví, přesto je příběh celkem dost jasný, velký důraz je kladen na obrazovou a zvukovou složku filmu. Avšak plný počet to nebude, člověk se sice tak nějak připraví na pomalejší tempo, ale aby se chvilkami nudil u cca hodinu a půl dlouhého filmu, to je špatně. A moc se mi také nepozdávalo to (podle mě nadbytečné) mystično kolem starého mistra. Jinak spokojenost, pozoruhodný pohled na koloběh života.

Ze začátku silné, postupem času alespoň kvalitně natočené drama. Drsné děj v nápravném ústavu má možná o to větší působivost, že kamera divákovi pouze naznačuje a pak nechá pracovat jeho fantazii. V druhé části jde o celkem napínavý proces, o jehož důvěryhodnosti by se sice dalo značně polemizovat, ale zpocený Pitt a další "hrdinové" pohybující se na tenkém ledu nenechají diváka chladným. Závěrečná scéna u stolu se mi docela líbila, takže bych to viděl na slušné 4*.

Moje první filmová zkušenost s exorcismem a nejspíš ne poslední, min. na porovnání zkusím ještě někdy "původního" Vymítače ďábla. Snímek V moci ďábla mi přišel poněkud nevyrovnaný. Na jedné straně slušné napětí a atmosféra, několik zdařilých lekaček, dobře hrající Laura Linney a Tom Wilkinson (kvůli těm 2 jsem si film vlastně sehnal), na straně druhé pochybné scény s vymítáním (vyvolávající spíše tázavý úsměv než strach), nic moc záživný a spíše klišoidní soudní proces (nemluvě o závěrečném proslovu obhájkyně, který byl fakt naivní). Takhle by to bylo mezi 3/4*, ale jelikož jsem čekal více reálnou pointu (které v průběhu filmu mnohé nasvědčovalo) a nedostal ji, přikláním se k nižšímu hodnocení.

Hadí tanec se může plně spolehnout na herecké výkony Ivany Chýlkové, Aloise Švehlíka a také na divákovy sympatie a soucítění k hlavní hrdince. Téma mi samo o sobě příjde docela zajímavé a příběh nenudí, i když je odzačátku jasné, jak to dopadne. Přestože některé scény mi nepřišly tolik věrohodné a chování určitých postav (matky Olgy nebo policistů) bylo silně mimo, pořád se film drží na slušné 4* hladině.

Výborně zahraná komorní vztahovka pro 4 hlasy, ve které mně sice ne vše úplně sedlo, ale pozitivní dojem převládá, takže slabší 4*. Jinak těch podobností se (známějším) filmem Na dotek, též z roku 2004 (náhoda?) , se zde najde hned několik, přesto We Don't Live Here Anymore je trošku o něčem jiném.

Ze začátku filmu mě dost štvaly ultrarychlé dialogy a z nich vyplívající zrychlené titulky, které jsem skoro nestíhal číst. Pak si na ně moje oči zvykly a já si mohl plně vychutnat kvalitně natočený snímek o vůbec nejaktuálnějším fenoménu, ačkoliv pozornost byla soustředěna hlavně na soudní spor. Jinak překvapil mě Justin Timberlake vůči kterému jsem měl před zhlédnutím předsudky jako vůči herci a pak se mi moc líbil výmluvný konec, jenž krásně uzavřel toto velmi zajímavé životopisné drama. Po průměrném Zodiacovi a Podivuhodném případu Benjamina Buttona to vidím konečně zase na 4*, dobrá práce Davide.

Nemám žádné zkušenosti s filmovými (nebo knižními) dobrodružstvími Sherlocka Holmese, takže jsem nemusel řešit žádné vrtání do (vlastně neexistující) předlohy. Ze začátku se mi to celkem líbilo, byla tam slušně vystavěná tajemná atmosféra, postavy ušly a hlavně mě překvapila kvalita triků, které byly udělány opravdu dobře (zvláště s ohledem na rok výroby). Ale pak to více a více sklouzávalo do jakési průměrné (půjčím si Kulmonův výraz) fantasmagorie, tak akorát pro děti, která šla už dost mimo mě (nemluvě o trapném konci).

Ano, výborná technická stránka filmu, skvělá atmosféra a napětí, slušné herecké výkony a zvláštní, mnou (opět) nepochopený příběh. Ale výše uvedené jsem vlastně od snímku čekal, takže s ním nemám větší problém. Navíc je prima, že i diváci, kteří nejsou fanatici přes Lynchovu tvorbu, si při jeho sledování mohou užít když nic jiného, tak alespoň již zmíněnou luxusní atmosféru a napětí. Přesto Mulholland Drive mě chytl více.

Završení trilogie se mi líbilo asi nejvíc. Je ještě propracovanější, napínavější a akčnější. Sice tu už tu není takové to kouzelné tajemno z Agenta bez milosti, ale flashbacky osvětlující minulost diváka nutí být ještě více napjatým a toužícím se dozvědět, jak to teda vlastně bylo. K technické stránce (možná to nebylo vždycky úplně nejpřehlednější, ale celkově mi kamera nevadila) a samotnému příběhu nemám co vytknout. Sice to nebude úplně čistých 5*, protože některé akční scény znovu balancují na hraně stylovosti a uvěřitelnosti, ale Bourneovo ultimátum si je v mých očích přecejenom zaslouží.