mihora

Nekompromisně jsem vypnula při naprosto zbytečné scéně plačícího malého dítěte, které evidentně opravdu trpělo, nechápu, jak tahle scéna mohla projít. Zbylá část, kterou jsem stihla vidět, plná nesympatických postav a už tradičně otravné šedi filmového socialismu.

Plochá ubohost. Hvězda za Jackmanův běh.

Rok 1969, scénář Zdeňka Mahlera, režijní spolupráce Evalda Schorma s Janem Kačerem. Film Den sedmý, osmá noc nemohl skončit jinak než v trezoru. Každý podezřívá každého a nikdo si nemůže být ničím jistý. Největší strach pramení z toho, co nelze spatřit, chytit za ruku, pojmenovat. Ale jde to po nás, po nás nebo po nich. Důvod určitě je. Pro každou z variant. "Existuju, tedy jsem vinen." Tísnivá paranoia, groteskní absurdita. Nakonec vše ztrácí smysl, protože se může stát cokoliv. Nebo také vůbec nic. V takovém ovzduší je vše ospravedlnitelné.

Možná je to jen dokument o tom, jak se citlivý nácek Daliborek a jeho narušení, životem spráskaní blízcí chovají před kamerou. To mi ale ani v nejmenším nevadí a v kontextu tohoto pojetí plně přijímám i Klusákův závěrečný zásah. Film praskl mou sociální bublinu, díky čemuž jsem na plátno téměř stále zírala s otevřenou pusou. Smála jsem se a chtělo se mi brečet. Nadávala jsem na idioty a současně jsem věděla, že nemám právo soudit. Bylo mi z nich na blití a bylo mi jich líto.

Zvládla jsem zhlédnout první díl, jako exkurze do obskurností esoterismu to bohatě stačilo. Pro racionální cyniky jako já je to ovšem zábava k popukání!

Protože je důležité „normální“ české porody problematizovat. Stále znovu a znovu...

Když sedíte v kině obklopeni zvířecím publikem, poselství filmu se ještě umocní. To raději nepochopení než niterný nezájem. Radši hysterii než necitelnost.

Rezignace na lidskost. A ne Olgo Š., ve všem krása prostě není, v něčem je jen hnus.

Můj první ryze akční film. Jean-Claude jako spasitel na kříži, řev a (můj) smích. Nikdy jsem si nemyslela, že při nějakém filmu řeknu: „Jo, jdi do něj.“

Pornografické povídky pro ženy... to asi nejsem žena. Dobře mi tak.