Český žurnál - Série 3 (2015) (séria)
Five Births
Réžia:
Erika HníkováScenár:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrajú:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenzie (46)
Evokovalo mi to něco jako "Manželské etudy - porod." Ale divák se holt musí na některou stranu přiklonit sám, připadalo mi, jako kdyby dokument zobrazoval jen dvě vyhraněné strany - zdravotníky, kteří se s matkami a otci nemazlí a v osobě režisérky tuším ženu, která je samozřejmě při rodičích. Ale i úplná alternativa je k ničemu. Měly by ženy rodit v pralese, jen proto, aby šly věci "přirozeně?" Až na pár vyhrocených situací mi dokument moc nedal, šel zpracovat víc kontaktně. ()
Já se bohužel nemůžu u většiny dokumentů Eriky Hníkové zbavit pocitu, že mnou režisérka jako divákem dost očividně manipuluje, aby mě dostala na tu stranu, na které mě chce mít. A ne vždycky se to děje pomocí férových zbraní. Chápu, že se snažila vyvolat nějakou společenskou debatu, ale takhle se to nedělá. ()
Ano, asi by bylo fajn, kdyby sestry s rodičkami komunikovaly víc a alespoň jim řekli, co jim cpou do žíly a k čemu to je. Na druhou stranu Hníková zaznamenala porody, kde se odváděla naprosto profesionální práce v rámci daných podmínek a snažila se je podlomit pomocí doprovodného textu, jenž je citelně manipulativní. Což by ani tak nevadilo, kdyby se režisérka se svým záměrem neodkopávala scénkami rozhovorů sester z vedlejší místnosti, v nichž se řeší, co nového viděli za hadříky. 1) se v tu chvíli nic nedělo. 2) nechápu, proč by u několikahodinového procesu nemohli lidé řešit normální věci, nebo házet vtípky. 3) nikoho to evidentně nerušilo. Hníková spíš v dokumentu odhalila totální neschopnost budoucích rodičů porody plánovat a jakkoli se ohledně nich informovat. Většina přítomných pánů byla za TOTÁLNÍ IDIOTY. ()
Další z několika málo sond do českého porodnictví současné začátku 21. století. Někdy mám pocit, že se zas tolik za posledních dvě stě let nezměnilo, bohužel. Ano, vybavení máme špičkové, lékaři i sestry jsou na vysoké odborné úrovni, ale z porodnictví se stal stroj na děti. Postrádám tu jistou (alespoň minimální) míru osobního přístupu a empatie. Což dokazuje již zmíněný postoj MUDr. Svobody (Hlavně musíme mít trpělivost x Teď to trochu urychlíme). Pokud jde o medikamenty, lékařský personál by měl samozřejmě pacientku seznámit s účinky - včetně těch nežádoucích - medikamentu, který chtějí pacientce podat. Na druhou stranu si nejsem jista, do jaké míry je to v danou chvíli pro pacientku relevantní a do jaké míry to potřebuje vědět. Zpátky k Pěti zrozením. Dokument je to určitě zajímavý, poměrně jasně vystihl, co chtěl svým divákům říct a vzhledem k tomu, že Erika Hníková se v tématu českého porodnictví pohybuje už déle (je autorkou konceptu české dokusoup Čtyři v tom), jsem zvědavá, s čím dalším přijde. ()
Já na tomhle konkrétně nic tak světoborného nevidím, jsem dokumentaristka z Prahy, jsem v tom správném věku, jedna kámoška nadává na poměry v porodnici, druhá, třetí, pátá, domluvím si tam natáčení, chvilku si tam pak pobudu a ono se mi to za pár dnů sejde, přijde to ke mně samo, aby taky ne, když je přednosta nenažranej důchodce, kterej to hrne po staru, a ještě sedí na dvou židlích, z nichž jedna je rovnou primátorské křeslo v capital city, a aby toho nebylo málo, tak je do toho všeho ještě trestně stíhanej. Tyhle informace tam například podle mě měly být a nebyly. Dneska to všichni vědí, ale za 15 let už si na to nikdo nevzpomene, že byl ten bordel umocněnej i těmito neskutečnými, ale pro potrénované Česko vlastně poměrně fádními okolnostmi. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Reklama