reqiuem

Skvěle efektní, ve všech ohledech vtipný a místama i sebeparodizující video/klip libující si v nesmyslech a zábavě. Spousta star a hudební opus Bestie Boys. Z toho nemůže vzejít nic normálního a já doufám, že jejich starší verze neni jedna z alternativních možností budoucnosti :-)

5*=rok 1922, extrémní podmínky, "primitivní" prostředky, lyrismus ledový pouště, pocit opravdovosti

Neúprosná logika snu mající odhalit všechny nešvary snobský společnosti, včetně těch nepřiznaných. Faleš, moralizující etudy a neuspokojitelný pocit blahobytu okořeněný neustálým strachem vyvěrajícím z výčitek svědomí. Nikdy nekončící přetvářka, samoúčelná a pitvorná. Bohatí ještě nemusejí být poctiví a chudí nemusí být zloději. Buñuela už kompromisům nikdo nenaučí a za to mu přidávám pomyslnou půlhvězdu.

Tak tohle asi neklapne. Každýmu tvůrci seriálů je jasný, že pilotní díly jsou klíčový. Zdá se, že na Alcatrazu se v tomhle smyslu něco zvrtlo. "Tajemství" sice vypadá dostatečně "mysteriózně" a dost by mě zajímalo, jak to chtěj scénáristi racionálně obhájit, ale nemůže stačit k tomu, abych vydržel 9 porcí nudy. Mimoto zdá se, že seriál bude mít kriminální základ a to dost nesouhlasí s tím, co bych od něho očekával.

Tenhle film je boj. Jednou jste nahoře, podruhý zas dole. Scény z ringu jsou strhující a opatřeny tolik adrenalinem, že by to přivedlo k životu i statickou fotografii(která mimochodem pořízená při souboji často bohatě postačuje k tomu, aby se k vám prodral závan pachu krve). Úvodní "nastavení" příběhu je ale tak nechutně prvoplánový, že to nelze přejít bez alespoň pomyslného zakroucení hlavou a siláckýho pokrčení nosu.//Film jistě poslouží i k sáhodlouhým pseudodebátám na téma:"jak si vybíráme své hrdiny"// Divák opravdu nemusí bejt ryzí génius, aby dokázal odhadnout, kam se turnaj vyvine. Nicméně navzdory těmto scénaristickým deficitům a zbytečným "amerikanismům" je Warrior dechberoucím zážitkem, který ve svých akčních sekvencích(pro které je ale tenhle žánr předurčen) nezvedne jenom ze židle, nenapne svaly k prasknutí, ale vyžene i nějakou tu zbloudilou slzu z oka. Vydařená kombinace sentimentu a testosteronu. To se nevidí moc často.

Po S01 a s odstupemSrovnávat Terra Novu s Jurským parkem je jako poměřovat nějakýho teropoda s microraptorem :-P.(zvlášť co se týče....no vlastně ve všem) Máme tady další klasickej americkej seriálovej model, strukturou a epizodama nápadně podobnej Falling Skies(+odmyslíteli si dinosaury, přírodu a časový -s prominutim- ptákoviny, tak máte klasický seriálový drama podobný výše zmíněnýmu). Děj zkrátka víceméně poskakuje na místě a tváří se, že má nějakej vyšší cíl. Jako monokl pod vokem nějaký supermodelky na sebe upozorňuje hlavně Stephen Lang. Na jeho charismatu doslova visí tenhle ubrečenej a místy až směšně působící "produkt". Šablonovitě vyrobenej, snažící se do sebe absorbovat to nejlepší z Avataru, Jurskýho parku nebo seriálu Lost, ve skutečnosti však provádějící pravej opak. Další pohrávání si s divákovou trpělivostí, ale co je horší- s jeho inteligencí.

Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu.

Tento film jsem měl možnost vidět v opravdu působivý kvalitní verzi snadno konkurující novodobým filmům ve vysokym rozlišení. V ní se vše zdálo ještě o hodně živější. Epstein po zániku domu Usherů natáčí dokumentární snímek v podobnym pomalu, poeticky laděnym duchu. Krajina se pro něj opětstává výchozí inspirací-alfou a omegou a je zároveň perfektním místem pro kombinaci lehký fabule a autenticity. Za povšimnutí stojí hlavně krátký detaily na různý objekty dokonale splňující roli "obrazových mezititulků". Je zajímavý, že čím více se blížila éra zvuku, tím více filmaři objevovali "lingvistické" možnosti obrazu.

Opravdu úděsnej film(zvlášť díky nevhodně zvoleným hercům a jejich často afektovaným etudám(záměr?), formě-vizuální stránce je třeba vytknout především zvláštní pohyb v prostoru, který diváka postupně dezorientuje a ten snadno ztrácí přehled o situaci, místě i času, jako vedlejší efekt nadužívání detailů a minimálního nezručného použivání větších celků je film příjemnou ukolébavkou, kterou ale narušuje všudypřítomné bzučení hmyzu- a hudbě). Dvě hvězdičky dávám hlavně díky interpretačnímu výkladu Davida Jařaba, který toho měl evidentně mnoho co říci, avšak filmem se mu to dvakrát nepovedlo. Chápu, proč se projekt zrealizoval a proč se pro něho téma střetu dvou odlišných(a přeci v něčem stejných) kultur stalo neodolatelným námětem. Ačkoliv i zde platí, že šikovná analýza a nápad se dají v umění)filmu zmršit různými způsoby a zároveň obhájit a vynést do nebe, tak se neodvažuju tlumočit dále Jařabovu interpretaci. Ta by ze mě prostě nikdy nevypadla, ale nemyslím si, že by to byla vina jen moji zabedněnosti. Zkrátka"kdo chce psa hladit..."

Prostřeno pro diváka naprosto otupělýho stereotypem života. Možná na podobný věci budu koukat taky za 50 let, ale co 20-ti letý lidi, co v tom vystupujou a filozoficky přemítaj nad kuřetem alá bažant?? Nezbývá, než se s lítostí vysmrkat do jejich ručně pletenýho ubrusu.