JohnCZ

Fúsi - zavalitý chlapík z části s duší dítěte, ale především introvertní dobrák. Jeho postava je jak smutná, tak fascinující a především naprosto perfektně zahraná. S Fúsim se dá velmi lehko ztotožnit, film totiž krásně vystihuje problémy uzavřeného osamělého člověka, který by rád navázal kontakt, ale je spíše každému pro smích. Samotný příběh už ale tak objevný není. K Fúsiho smůle se mu do života připlete maniodepresivní ženská, ze které nečíhá nic dobrého. Přesto je to jiskřička naděje. Atmosféra filmu se tedy nese na melancholické, místy mírně úsměvné, avšak po většinu času spíše depresivní vlně. Závěr dojal.

Skvěle obsazené a zahrané, ale ten toporně napsaný scénář nechutně roztažený na 5 dlouhých epizod to táhne neskutečně dolů. The Last Enemy oplývá naprosto nezvládnutým uvržením do děje. Po několik epizod divák pořádně neví kdo je kdo a až se závěrem začnou věci dávat jakž takž nějaký smysl. A rozhodnutí obsadit ošklivku s lesbickým účesem do role ženské, která svádí dva chlapy současně, nerozumím.

Dějové to sice moc není, ale ta atmosféra špinavých losangelských ulic je navozena úplně dokonale. Až na hollywoodský závěr to působí nesmírně realisticky, Alonzo je skvělá postava - možná až trochu vyhnaná do absurdna - ale Denzel Washington si ho střihnul naprosto přesně. Ethan Hawke naopak jako mírně naivní nováček a jeho přesný protiklad nepodává o nic horší herecký výkon. Akce je spíše méně, ale těch pár přestřelek je dost intenzivních a krví se rozhodně nešetří. Chvíli sice trvá, než se film dostane pod kůži, ale jakmile se tak stane, stojí to za to.

Supr námět a poměrně originální využití už jinak provařeného found footage formátu. Provedení ale nic moc. Místy to je docela znepokojivé a cením si odlišného přístupu k hororu. Není to moc strašidelné, ale je to sakra nepříjemné. Dějově to zůstalo dost nevyužité a přes nepovedené finále vlak prostě nejede.

Velice dobrý katastrofický thriller s pomalejším rozjezdem a očekávaně maximálně výbušným dojezdem. Obě poloviny jsou funkční - seznamovačka v první polovině je poutavá a nenudí, konec napínavý, dynamicky natočený a po stránce efektů velmi precizní. Potěší, že je to nepřehnané a člověk uvěří, že takhle nějak se možná i stalo.

Úvodní titulek vizuálně vykradený z Insidious, zápletka z deseti dalších hororů. Nepřidává to nic vlastního, herecky je to toporné (starší dcera, kterou hraje skoro 30letá (ne)herečka je na pěst), jako horor naprosto nezvládnuté a amatérský závěr to jen pohřbil. Místy je to alespoň trochu pozeratelné rodinné drama, které nahoru z odpadu táhne akorát Zack z Gilmorek.

O trošičku horší jak Trabantem Jižní Amerikou, za což může především méně záživné prostředí v první polovině a snaha vzít to co možná nejextrémnější cestou. Často mi totiž přišlo, že si to partička víc protrpí (Dominika obzvlášť) než užije. Cesta v prvních šesti dílech to byla mírně monotónní, i když rozhodně ne nezajímavá. Ovšem s přesunem z australské pustiny do tropické Indonésie je to již za plný počet a tady bych naopak pár dílů přidal. Je to technicky zatraceně dobré, vizuálně je pořád na co koukat a neúnavná neustálá honba kupředu fascinuje. Občas jsem si říkal, že by kluci mohli ubrat na nadávkách, nicméně jsem si po čase uvědomil, že je to vlastně strašně fajn. Je to takové česky bezprostřední. Sálá z toho pohodová atmosféra na všechny strany a to i přes to, že je ze seriálu cítit, že to občas vlastně pěkně skřípe a nic nejde tak, jak by si všichni přáli. Jenže za ty zážitky jim to stojí a divák dostane perfektní pořad. Co víc si přát.

Čekal jsem úplně něco jiného a výsledek více než překvapil. Atmosféra pohltí, zpočátku to má skvělý Akta X feeling, ale divák poměrně brzy zjistí, že ho film pěkně vodí za nos. Výborná mystery skládačka s mrazivě vypointovaným závěrem.

Více než film na motivy skutečných událostí je tohle taková dramatická limonáda. Slušně natočená, místy napínavá, ale také dost natahovaná a emočně ne tak silná, jak by mohla. Celá romantická linka mi přišla nadmíru zbytečná. Příběh skvělý, ale zasloužil by si důstojnější odvyprávění. Režijně je to dost mdlé.

Jsou zpět. Seriálová událost roku. Jeden z mých nejmilejších seriálů se vrátil na televizní obrazovky a ačkoli jsem neměl raději přehnaná očekávání, na návrat do Stars Hollow jsem se těšil. Po zhlédnutí však přetrvává jakási pachuť. Působí to totiž naprosto zbytečně. Je to jen jeden obrovský fan servis, který děj posouvá dopředu jen minimálně. Což by ještě tolik nevadilo, ale tahle série je jiná. Více existencionální, poměrně depresivní a věci, které se dříve řešily s humorem a nadhledem a vlastně tak nějak už byly vyřešené se tady zrestartují. Gilmorky (Lorelai, Rory i Emily) byly vždycky své a často i sobecké, ale Rory se tady často chová jako kráva (Paul... wtf?...). Full Circle koncept je jasný záměr tvůrců a naznačila to i slova Lorelai v první epizodě. Bylo fajn vidět, že ani ve Stars Hollow není vždycky všechno sluníčkové. Ovšem samotné provedení mi úplně nesedlo. Naštěstí se vrací Stars Hollow a to i s tou hromadou detailů okolo. To městečko a jeho roztodivné postavičky prostě nelze nemilovat, byť přítomnost některých charakterů působí dost násilně. Divák tak často sleduje ne úplně šťastně slepené scény a některé momenty jako by do konceptu ani nezapadaly nebo jsou přespříliš dlouhé (muzikál, sekvence s Loganovo partou apod.) Nejvíc mě ovšem zamrzel závěr, který je naopak přespříliš uspěchaný a slavná magická čtyři slůvka jsou jen halda klišé. Osobně jsem čekal něco chytřejšího, něco, co vystihne celý seriál. Upřímně řečeno: bylo fajn se do Stars Hollow na chvíli vrátit, ale asi ne nezbytně nutně. Závěr 7. série byl jako zakončení seriálu daleko, daleko lepší.