JohnCZ

Zejména zpočátku solidní stylistické cvičení s uvěřitelným synkem v hlavní roli a fajnovým origo soundtrackem doplněným o parádní synthwave songy od Timecop1983. Jenže čím dále se divák filmem prokousává, tím více je znát, že to prostě nemá žádný kloudný děj a veškeré scény se poddávají žánrovému klišé, což zejména v druhé polovině vykouzlí řadu naprosto stupidních momentů. Z džina se tak stává neschopnej kokot a kluk je ve finále jen o něco menší, anžto ani jeden není schopen toho druhého vykuchat a to k tomu oba dostanou příležitost hned několikrát. Nezkušenost tvůrců je vidět i v závěru, kterému chybí potřebná údernost. Těžko ovšem říci, jestli by to s takto slabou pointou bylo vůbec možné.

Přímý sequel k ještě o něco komornějšímu Resolution, který chytře rozvíjí už tak zajímavou myšlenku. Z pochopitelných důvodů už tolik neděsí, ale zato po celou dobu vyvolává zvědavost a chuť diváka pídit se po pravidlech, která tento fikční svět řídí. The Endless navíc ukazuje, jako moc lze vytřískat z naprosto minimálního rozpočtu, mají-li tvůrci originální nápad a filmařskou zručnost. I díky zvolené kameře a obrazovému filtru je The Endless i přes do očí bijící low-cost produkci tak skvělou záležitostí.

My kind of horror. Nenápadný a levně natočený film balancující na pomezí buddy konverzačky a paranoidního mysteriozňáku. Žádné ohrané explicitní strašení, ale náznaky, nejistota, paranoia jsou podávány v tak akorát odměřených dávkách, aby divák zůstal napnutý jako struna. A že já se fakt bál. Dokonce i u scén, které by zdánlivě děsivé být neměly. Takhle si osobně představuju kvalitní horor. To vše navíc umně zabaleno do překvapivě originálního příběhu, který nedává mnoho vodítek k rozklíčování. A to je v tomto případě dobře, protože díky tomu neurčitá atmosféra vydržela a gradovala až do konce. Parádní debut!

Nový Macgyver na mě působí úplně stejně jako remake Knight Ridera. S původním seriálem to nemá nic společného, ale rozhodně to není špatný počin. Je to vlastně úplně oddychový levný akční seriál, spíše epizodicky laděný, který klade důraz na buddy chemii mezi členy týmu (zatímco původní Mac operoval spíše sám na vlastní pěst). Rozhodně nesouhlasím s tím, že by to byla nekoukatelná sračka. To vskutku není. Jen má tu smůlu, že se nazývá MacGyver. Je to sice naivní, občas nereálné, často dost studiové (třeba ta tragická papundeklová kulisa Amsterdamu v první sérii) ale taky příjemně dobromyslné, chytlavé a co se týče vynálezů, tak i docela nápadité. V dalších sériích se ustálila i zprvu dost pochybná vizuální stránka a i když nikdy nevybočí ze škatulky levného oddychového seriálu, díky v podstatě nulové provázanosti napříč epizodami a sympatickému týmu je to oddychovka jako stvořená na průběžné sledování - třeba jako výplňovka volného času mezi jinými seriály. V páté sérii to malinko ztrácelo dech - jednak mě štval naprosto zbytečný romanticky trojúhelník a jednak to tvůrci dost přeháněli se samoúčelně zakomponovanou liberální propagandou, která občas do děje vůbec nezapadala a působila nepříjemně nuceně - ale samotné lehce dojemné finále to hezky vynahradilo.

Tradičně slabej scénář s postavami působícími jako nepodstatné křoví, které jen zdržují od toho zásadního. Ale jakmile se na scéně objeví Godzilla, kterej (a teď všichni na jeden nádech) drapne vole kus paneláku, jebne ho po Kongovi, díky čemuž Kong odplachtí přes půl města a rozboří všechno, co mu přijde do cesty a to ho pochopitelně fakt nasere a tak čapne autobus (určitě ještě aj s lidma uvnitř) a bací s ním po papuli pana Godzillu (a já bych mu pane rozhodně říkal) a pak, když maj oba ciferníky rozsekané sraček a vypadá to, že budeme vzlykat a hystericky salutovat u Amazing Grace a poběží závěrečně titulky, tak se oba znenadání hrdinsky zvedají, protože se na scéně objevuje popiči fest nasraná MECHA-wtf kurva-GODZILLA jen proto, aby je oba poslala do horoucích pekel... uff... tak jsem byl prostě naprosto spokojený. Yea, I'm simple man. Vizuál trochu videoherní, ale to jsem po chvíli přestal vnímat. Více mě mrzelo, že hudební podkres nezůstal v rukou Beara McCrearyho, protože co si budem, Junkie XL tady nepředvedl nic víc, než jen naprostou rutinu. Něco výrazně kulervoucího, jako Mothra's Song, tu setsakramentsky chybělo. Z animací monster je nicméně cítit jejich ohromující síla a hmotnost, čemuž dopomáhá přehledná choreografie a burácející hodně dynamické ozvučení. Velká obrazovka a volume doprava naprostá nutnost, jinak to ani nemá cenu sledovat. Když si tak zpětně pročítám některé poněkud úsměvné komentáře, tak nevím, co od filmu jasně a zřetelně nazvaného Godzilla vs. Kong tihle dotyční, často verbálně vostrý jak levnej hajzlpapír z Lidlu, vlastně vůbec čekali. Nebo to je hraní si na yntelektuála dneska tak in?

Pro katastrofáky mám slabost, ale toto teda byla bída. Už začátek je podezřele pomalý, ale brzy vystrčí růžky ústřední záhada a začne to být docela zajímavé. Žel, ve finále je z toho stejně cosi skoro na úrovni filmů od Asylumu, jen hvězdně obsazené a s o fous lepšími efekty (ale ne o moc, CGI je spíše podprůměrné). Ale hlavně se to bere tak strašně vážně na to, jak blbé to je, a tempo je natolik unylé, že to není vlastně ani taková zábava, jaká by asi mohla.

Je pravda, že tomu už chyběl ten prvek tajemna a taky film trpí tím, že je to klasická dvojka rozehrané trilogie, takže se tam vlastně nic moc zásadního nestane, nemá to pořádný dějový rámec a spíš to působí jako delší epizoda nějakého seriálu tím, jak se jednotlivé figurky posouvají po šachovnici a připravují na velké finále. V případě druhého Tichého místa ono posouvání probíhá v hodně komorním a pozvolném duchu, takže mi je úplně jasné, že méně trpělivý divák se bude nudit. Je to škoda, protože filmařina je to jinak precizní a ozvučení umně pracující s tichem i hlasitými zvuky je řádně nervydrásající. Chci víc!

Profesionální řemeslo, ale zároveň těžká rutina s příběhem, který mě ze židle zvednout nedokázal a záporákem, který mě neděsil. Warrenovi mě ale baví, zejména Vera Farmiga, jejíž herecký projev táhne dojem hodně nahoru. Ten Wan tu ovšem dost citelně chybí.

Docela zajímavá studie šikany, spirály zklamání, nepochopení a z toho plynoucího smutku a deprese, kterou v pubertě zažívá nemálo mladých lidí. Rozhodně nelze s hlavním hrdinou Edwinem nesympatizovat a bylo smutné sledovat, jak jeho úpadku využívá jeho manipulativní psychopatický bff. O to víc zamrzí, že je And Then I Go jen taková "neškodná" předvídatelná šablona bez jakékoli přidané hodnoty. Zejména v porovnání se severskými snímky, jako Ben X nebo Klass, které si servítky neberou a na (nejen) mladého diváka dokáží zapůsobit o mnoho razantněji a účelněji.

Vesnice u Hodonína můžou poreferovat, jak reálně či nereálné to obří tornádo v závěru bylo, ale pro nás ostatní je to i po 25 letech skvělá adrenalinová jízda s partou bláznů, která je i přes veškerá žánrová klišé výborně nasnímaná a ozvučená, výrazněji nestárne a baví stejně, jako před mnoha lety.