JohnCZ

Příjemně civilní, ale ani filmařsky a ani herecky nijak extrémně zajímavé nahlédnutí do kultury putovních nomádů. Frances McDormand je sympatická, ale její postava takova dost podivná. Celé je to spíše dokumentárně pojaté a nomádi ve filmu hrajou sami sebe. Leckdy je na intonaci a z jejich celkového hereckého projevu poznat, že to nejsou profi herci. Film jde tak nějak odnikud nikam a nijak zvlášť se mě nedotkl. Nomadland na mě působil jako slušná komorní festivalovka, ale tu oscarovou sílu v tom příliš nevidím.

Naprosto DECHBEROUCÍ takřka k dokonalosti vyvedený retro vizuál, který by si zasloužil pořádný seriál nebo alespoň celovečerní film. Blood Machines je někde na půli cesty mezi hudebním klipem a filmem, ale vyprávěn není úplně šťastně a mimo vizuál, na který jsem čuměl s votevřenou hubou, a luxusní synthwave tracky jsem se v pomalejších dialogových momentech trochu nudil a amatérsky působícím hercům to moc nevěřil.

Inspirováno příběhově nejslabším dílem a nepřekvapivě je z toho i slabej film. A je to fakt škoda, protože slabej bejt nemusel. Monstra jsou stále super, casting herců taky fajn, ale jako celek to prostě nějak nefunguje. V prvním dílu se naprosto famózně povedlo vystihnout atmosféru hry a do jisté míry zachovat nastavená pravidla a určitou logiku toho, co se na obrazovce děje. A to se dvojce naopak absolutně nedaří. Divné laciné kulisy ani nepřipomínající Otherworld, divně vystavěné scény jsou často spíše na efekt (dost podezřívám tehdejší poblázněnost 3Dčkem) než že by měly dějově opodstatnění a příběh posouvaly kupředu. Kanonicky důležité postavy mají často jen několik nepodstatných štěků, takže divák neznalý předlohy ani nebude tušit, o koho jde, o co mu jde a proč tam vůbec je. Celkově je to naprosto šílenej maglajz, kterej nedává pořádně smysl a nesnaží se nic vysvětlovat, byť jen třeba náznaky. Nope, tohle prostě bylo na úrovni Resident Evil béček, jak kdyby to natočil sám Paul W. S. Anderson.

Vskutku hodně parádní adaptace, která vypadá vizuálně naprosto skvěle, má boží atmosféru a luxusní monstra. Při každé siréně a následném nástupu temnoty husina zaručena. Film využívá mnoho motivů z herní předlohy, sype na znalce kotel fanservisu, ale zároveň se místy docela odklání a jde si částečně svou cestou. Slabinu vidím tak trochu v příběhu, který je mišmaš několika různých dílů a bohužel se inspiroval i tím horším ze série. Dokud hlavní postava bloudí snovým světem v mlze mezi monstry, je to skvělé, ale jakmile nastoupí na scénu kultisté, tak mě stejně jako u hry nadšení začalo pomalu přecházet. Odvážně krvavé finále to zase nakoplo do výšin, byť od samotného příběhu, který je po vzoru her dost nejasný, jsem čekal ještě o fous hlubší zážitek. Velmi mě těšilo využití původní Yamaokuovy hudby, která ve hře zněla občas trochu nepatřičně, ale tady díky preciznější režii scén seděla jak prdel na hrnec a tím, jak je netradiční, tu i v dobrém smyslu vyčnívala.

Strašně těžko hodnotitelná věc, protože se nejedná vyloženě o dokument, ani o mockument, ale ani o ryze hraný film. Spíše něco mezi. Ta forma zpracování je natolik kontroverzní, že chápu odpady, které to odstřelí jako "klusákovo fake video," ale zároveň k tomu nevidím důvod, protože je to je jako jakýsi "dokument formou rekonstrukce s reálnými lidmi a reálnými názory" v mnoha rozhovorech přiznané. A docela (ne)hezky to prezentuje, jací lidé mezi námi žiji (a není jich málo) a jak možná z nedostatku inteligence, ale především nedostatečného vzdělání mimózně zkreslené světonázory mohou mít. A kromě toho všeho je fakt slušná (tragi)komedie. Daliborek sice nebude nejostřejší tužka v penále, ale přes to všechno je to do jisté míry zároveň i hláškující sympaťák. Klusák není moc dobrý dokumentarista z tradičního úhlu pohledu (stále jsem mu neodpustil ten vysoce tendenční dokument o Tanvaldu), ale musí se mu nechat, že točí vtahující komentáře silných společenských témat a šikovně je mezi širokou veřejností popularizuje. edit: Po přečtení rozhovorů o hvězdu zvyšuji. Opravdu vtahující nahlédnutí do zcela odlišného smýšlení a důkaz, jak zásadně někdy člověka dokáže formovat rodina a obecně sociální prostředí, ve kterém vyrůstá.

Taková netflixácká klasika, která svou celkovou výpravou působí spíše jako standalone epizoda z nějakého seriálu, než jako celovečerní film. Postavy mě bavily a kromě ústřední latino rodinky se tam mihlo i pár poměrně známých herců v menších rolích (Finn Jones překvapil hned 2x). Docela jsem vypozoroval snahu o filmařské vychytávky dříve použité v Cuarónově Children of Men, resp. mluvím o one-shot scénách a především o té v jedoucím autě, kde se kamera ladně a nepřerušovaně točí uvnitř vozidla. Intenzivní moment, žel stejně jako zbytek filmu (včetně scénáře, jehož pointa leckoho napadne hned v zárodku a jen čeká, kdy to konečně docvakne i postavám) je to jen levnější a méně povedená variace na známou scénu a techniku. Ale musím říct, že minimálně ta atmosféra postupného úpadku do spánkové deprivace na mě fakt zapůsobila a to dost skličujícím dojmem.

Supr masky, dravá režie, slušné herecké výkony a postavy, na kterých divákovi překvapivě záleží. V postapu mám tyhle atmosférické komorní osobní příběhy o několika lidech velice rád. Do toho ani ne tak tradiční zombie, jako spíš krvelačná monstra, ze kterých jde, když už ne strach, tak alespoň respekt. Zvláštností je určitě ten nepřirozeně umělohmotný vizuál s podivně kýčovitými CGI exteriéry, který praští do očí jako první. To je u podobné žánrovky tak podivný a neobvyklý úkaz, že už jen proto Extinction stojí za to vidět.

Musím říct, že mě tahle adaptace zasáhla docela nepřipraveného. Za prvé jsem myslel, že se pouštím do uzavřené minisérie. Ono se to totiž úplně vybízí, protože předloha je docela svá a není nijak extrémně rozsáhlá. Tupoučká adaptace s Harrisonem Fordem, kterou jsem viděl nedávno, mě myšlenkově naprosto minula a postavy jsem měl sto chutí za nepochopitelné chování okamžitě zapleštit. Přesto jsem chtěl dát novému zpracování šanci... a ono to překvapivě nemá s předchozí adaptací, snad až na pár charakterových vlastností papa Foxe, prakticky nic společného. Z podivné rodinky, vedené pošukaným fanatikem toužícím vybudovat svou vlastní utopii uprostřed džungle, je rodinka akčních hrdinů. Celé je to koncipované jako útěkový thriller. Zpočátku docela realistický, ale postupem času se rodina dostává vlastní neschopností do tak šílených situací, že se to nedá brát jinak, než jako oddychová zábava. A navzdory hodnocení, které jasně reflektuje určitý propad do nepřehlédnutelného zdebilnění, je tohle Pobřeží moskytů vlastně jinak docela fajn jízda. Útěkový (road)trip s naprosto boží dobrodružnou výpravou, rozmanitými lokacemi střední ameriky, parádními scenériemi a tomu odpovídající kamerou dolující z exotického prostředí skvělé 4K obrazy. A když mi zhruba v 5. dílu konečně docvaklo, že tohle asi nebude one season event a že se dlouho očekávaného pobřeží asi jen tak nedočkám, došlo mi, že mi vlastně nakonec veškeré změny v celkovém konceptu ani moc nevadí, protože v podobném tempu a dobrodružném hávu bych tohle prchání napříč amerikami vydržel klidně i několik sérií... /edit: Jenže to jsem netušil, že se po prvních dvou dílech druhé řady děj v podstatě zastaví a postavy se začnou chovat jako úplní idioti. Zápletka ohledně Casa Rojas není úplně marná, ale není nosná natolik, aby uspokojivě utáhla celých 8 dílů. Největší průser ale nastává v poslední epizodě, která byla zřejmě, s ohledem na zrušení produkce, překopána tak, aby fungovala jako finále seriálu. Působí ovšem překotně a jako závěr příběhu, snad až na to malé "ledové" pomrknutí na předlohu, brutálně neuspokojivě. Takhle pitomě zkratkovité rozuzlení si to nezasloužilo.

Zajímavý námět zpracovaný naprosto generickým, i když docela zábavně akčním způsobem. Cosi něco mezi Wanted a Old Guard, dobře obsazené a slušně natočené, ale po stránce scénáře zoufale nenápadité, bez zajímavých postav (až na Wahlberga) a povrchní takovým tím způsobem, že to až často nedává smysl. Jako nenáročný akční film, proč ne, ale Fuqua umí rozhodně i lépe.

Taťka ňouma, matka bojovnice, nafukovací lavor, hromady hromady napěněné vody a protivnej fakan, kterej mě děsil víc, jak (ne až tak) vostrej záporák v podání Kevina Bacona. Místy dobrej napínák, americká divočina taky potěší, ale je to takové až moc rodinné. Hlavně ten konec za tónů slaďoučkého dobového popíku je taký eh.