Krajina Nomádov

Najfotogenickejšie časti USA nie sú prosperujúce megalopoly na atlantickom či pacifickom pobreží. Sú to práve tzv. "fly-over states", ktoré oprávnene sú americkou "heartland". Disponujú krásnym svetlom vhodným pre kamery a pocitom nekonečného priestoru. Už od čias beatnikov typu Kerouaca a neskôr hipíkov sa to na cestách len tak hemžilo ľuďmi so svojráznou filozofiou, antimaterialistami a bojovníkmi proti systému. Áno, presne ako zaznelo z úst Ferninej sestry, títo ľudia sú zaujímavejší ako usadlá stredná mestská trieda. Tu však mám problém s hlavnou hrdinkou a s celkovým sentimentom tejto snímky, každopádne je to veľmi silná trojhviezda. A vďaka za tip na knihu "Final Exit", ktorú však vôbec nenapísal "doktor smrť" Kevorkian, ako mylne zaznelo z úst jednej z hrdiniek. P.S.: Amíci nechali čínsku režisérku, aby zobrazila odvrátenú tvár USA. Počkám si na to, kedy Komunistická strana Číny nechá amerického režiséra zobraziť zapadákovy čínskeho vidieka... (05.03.2021)

Na tyhle lidi se chci dívat, tyhle příběhy mě zajímají, tuhle tvář USA chci zkoumat. Polodokumentární óda na jedny z posledních avatarů původní americké myšlenky, kde se seznámíme (až na dvě výjimky) s celou škálou skutečných starých nomádů (jak jen tenhle pojem zdiskreditoval měšťácký trend 'digitálních nomádů'), jejichž integrita jim prakticky znemožňuje hrát špatně, protože prostě jenom jsou sami sebou a film je nestaví do situací, které neznají. Obecně z toho filmu jde cítit velká pokora ze strany Chloé Zhao, protože už jenom z toho nakolik přirozeně všichni zúčastnění působí, znamená, že se mezi nimi musela pohybovat nějakou dobu a velmi subtilně až si na přítomnost jí i kamer zvykli. O McDormand jinak škoda mluvit, ta herečka je naprosto neskutečná a společně s třeba takovou Helen Mirren nebo Jennifer Jason Leigh dokazuje sílu hrdého stárnutí. (28.02.2021)

Empaticky vystavěná (bez)starostná jízda, ve které se na různých místech najde každý. Trochu teskní, trochu hledí do dáli, hodně přemýšlí o smrti a o marném lidském snažení. A přestože už tu všechno více či méně úspěšně bylo v jiných nezávislých sebeobjevováních, je Frances McDormand tak moc civilní a "vaše", že není obrany a u každého osamělého východu slunce vás u srdce zase trochu píchne. (26.03.2021)

"What's remembered, lives." Země nomádů, jež v sobě přirozeným a nenásilným způsobem snoubí prvky dramatu, road movie a jakéhosi psedodokumentu, vypráví příběh lidí, jejichž život působí na první pohled dobrodružně a nevázeně, avšak při druhém pohledu člověk cítí osamělost, nezakořeněnost a smutek. Film o lidech, kteří si vybrali, nebo spíše byli nuceni si vybrat život v pohybu a takřka bez pevné půdy pod nohama - i tak ale mohou mezi těmito "moderními kočovníky" vznikat přátelské nebo i hlubší vztahy. Zaujalo mě, že vedle profesionálních herců byli ve snímku i "naturščici", kteří vedle místy až syrové kamery a exteriérů dodávali filmu na uvěřitelnosti - palce nahoru za dějové linie se Swankie a Bobem. Ve výsledku se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami, v tomto případě si ale přidám. P.S. "See you down the road." (01.03.2021)

Toto je presne jeden z tých mála filmov, ktorý vzhľadom na tému, pochopí len okrajové publikum z Európy. “My takto nežijeme”, nepoznáme svet “kočovníkov”, ich starosti či problémy, pričom pre mňa osobne, je takýto spôsob života doslova nepredstaviteľný. Žiadne pravidlá v bežnej rutine, ustálenie, stabilita, iba intervalové presúvanie z územia do územia. Áno, dalo by sa oponovať, že títo ľudia na rozdiel od tých, čo žijú v domoch či bytoch, ktorí chodia pravidelne do práce, a robia všetky tie (pre nás) bežné veci, v skutočnosti ŽIVOT NEŽIJÚ, no toto na mňa pôsobí tak nečistým, nehygienickým dojmom, že je to pre mňa proste neakceptovateľné. Čo sa samotného snímku týka, zo mňa nevytiahol žiadne emócie, len som počúval tie ustarostené dialógy o problémoch týchto ľudí, a i keď to bolo zámerom tvorcov, aby divák pochopil, aký je to život na “slobode”, Ja som veľmi rýchlo dospel do bodu, kedy mi bolo úplne jedno, prečo tak žijú, respektíve či si poradia so všetkými nástrahami, ktoré na nich číhajú. Od víťaza Oscarov by som čakal ďaleko, ďaleko viac, pričom je snáď každému jasné, že jediným dôvodom, prečo tento film siahol na najvyšší pedestriál je fakt, že sa obsahovo zameral na netradičnú skupinku ľudí, ktorých spôsob života rozhodne nie je bežnou záležitosťou. (08.05.2021)