Piškotka

Clint si zaslouží nejen obdiv, ale především slova chvály. Příběh byl tak čistý a aktuální. Nenáročnost prostředí, kdy děj probíhal prakticky mezi dvěma domky a Clint s kvérem a psí slečnou Daisy. Na svůj věk vypadá skvěle a velmi dobře zahrál morouse, co nerad žluté. Přesto si myslím, že to byla taková přetvářka, co maskuje osamělou duši. Na konci to bylo dojemné, čekala jsem, že spíše nezemře, když je to válečný veterán, co určitě srší důvtipnými triky jak na protivníka. Škoda ho. Taky zde byl zajímavý moment, kdy vlastně vlastní krev pokořila vlastní krev. To je ale paradox.

Marcello a jeho život jako jedna velká pařba. Líbily se mi ty přechody, kdy se jakoby nic nedělo a pak najednou propukl tvůrčí Felliniho pelmel. Sladký život jako velké pozlátko něčeho, co vlastně vůbec není. Existenciální odcizení a pohrdání nejhlubšími city. Jednou to bylo filozofování, pak Marcellova krutost vůči té, která ho měla ráda. Chovala se však spíše jako matka. On jako bezvýznamný pisálek, co plánuje velký literární počin. Sešly se zde hvězdy i hvězdičky, všichni byli velmi zvláštní. A ti paparazzi byli trefní. Stejně jako celková atmosféra.

Ty starší filmy z Belmondem mají sakra něco do sebe a jiný nádech než ta dnešní snůška amerických stupidit. Akce probíhají jen tak mimochodem, Belmondo je smrtelník, co se tváří jako nesmrtelný a divák je chtě nechtě zapleten do veškerého dění, které je okořeněno složitými souvislostmi, co v průběhu a na závěr vyzní úplně jednoduše a prostě. "Profesionál" je ostrý a ošlehaný chlapík, co je tak mrštný, důvtipný a umí vyčůrat kdekoho. Robert Hossein stačil v Angelice, tady jaksi nezapadal, pořád jsem hledala tu "žofrého" jizvu.

To je fakt silné kafe, 60. léta minulého století připomínají středověk, je to až neuvěřitelné, že to jsou časy nedávno minulé. Hlavně ty praktiky a to ponižování za smilnění, kterého se některá děvčata dopustila bez vlastního zavinění. Proč měly pykat za své ženství? Dělá se mi špatně z toho, jak ortodoxní náboženství propaguje čistý život bez hříchů, přitom jeho zástupci jsou ti největší hříšníci ze všech. To je na tom to nejhorší. Všechny tři hrdinky měly velkou vnitřní sílu ustát svoji minulosti a přežít přítomnost. I když se dostaly mimo domov pro padlé ženy, už se nedokázaly plnohodnotně uplatnit v běžném životě. Čtvrtá, i když ne hlavní hrdinka, dopadla snad nejhůř jak mohla. Zemřela na anorexii, aniž by se kdy přitulila a pomazlila se svým dítětem. Opravdu krutý film.

Tarantinovský styl, hudba, už jenom Uma tam chyběla. Na první pohled šílený kýč, uvnitř však notná dávka upřímnosti a skromnosti. Oba hrdinové poměrně simplexní, ale milovali se až za hrob. Což bylo na celém filmu to nejhezčí. Drama, co ujíždělo do komedie vyznělo jako celek rozporuplně.

Celkem zajímavý propletenec plánů a tužeb. Vrah v řadách nejbližších sice přijde do podezření jako první, ale když jde o sérii vražd různých podnikatelů, tak ustupuje do pozadí. Mužská i ženská logika obou vyšetřovatelů občas vzala za své. Ještě když jsou partneři. Vilma Cibulková vdovu zahrála dobře, stejně tak Tomáš Töpfer chladnokrevného zabijáka s maskou mírného a biblí se inspirujícího člověka.

Steven Seagal na stará kolena moc neoslňuje. Sice je výraznou postavou, ale i v nekvalitním příběhu to nestačí. Ty poslední filmy s ním jsou o ničem a jak podle kopíráku. Úvodní scéna mi připomněla nejnovějšího Ramba.

Poetická balada s krásnými scenériemi a lahodnou češtinou o lásce silné jako skála. Akorát ty kostýmy byly smutné stejně jako ta skála. Což vidím jako symboliku vyjádření samotného příběhu.

Že by krize středního věku, krize tvůrčí a druhá míza zároveň? Je mi z toho smutno ještě teď. Život se s nikým nemazlí. Karel Heřmánek občas mluvil z duše, ač je to muž a já žena. Není loser jako loser.

Skoro nemám slov, moc se mi to líbilo. Každý z hrdinů směřoval ke svému "coming out". Někdo po jasně vytyčené cestě, někdo po trnité. Všichni byli tak trochu jako z Marsu. I zachycený homosexuální vztah, kdy bylo patrné, kdo je žárlivá a marnivá holka a kdo je kluk působil tak rozvolněně a odcizeně. Na jednu stranu milující partner, na druhou stranu homoprostitut, co by ze žárlivosti i zabíjel. I momenty zachycené psí optikou byly zajímavé. A Bořivoj Navrátil hezky uměl vyjednávat s chystajícím se sebevrahem. To bylo vtipné a morbidní zároveň. Herecké výkony hodnotím kladně.