Piškotka

Drama se vším všudy. Citlivé pojednání o vývoji jednoho manželství. Nic, co by se nemohlo stát komukoli z nás. Skvělá časová návaznost a autenticky zahrané emoce. Příčiny a důsledky v souladu. Frank a April doplatili nejen na svou osudovou lásku, sny a plány, ale zejména na Frankovu touhu více vydělávat za cenu duševní zkázy April. Spřízněnou duši načas našli v duševně nemocném synovi sousedky, ten jejich "beznadějnou prázdnotu" velmi dobře chápal. Následně jejich pokrytectví trefně zhodnotil a okomentoval. Paradoxně vycházel ze svých pokryteckých a konvenčních rodičů. Éterická K. Winslet hrála skvěle, DiCaprio taky. Oba od dob Titanicu herecky vyzráli.

Tenhle film přináší jen lidské slabosti, smutky, trápení, pochyby. Obě rodiny s dospívajícími dětmi měly jedno společné: odcizení mezi manželi. Děti se mezi rodiči potácely tak nějak všelijak, své životy naplňovaly bez jakékoliv energie, se sexuálním nádechem a touhou být milován. Klíčová hra poukázala na morální zkaženost aktérů, i když ne všichni se ke hře stavěli s nadšením. Zvláštní bylo propojení s ledovou bouří, právě ona ukázala ryzí čistotu základních hodnot. Herecky zajímaví S. Weaver, J. Allen a K. Kline, stejně tak i jejich "děti" (Ch. Ricci drsná).

Zřejmě i tohle život přináší. Plody dlouhodobé idyly lesbické rodiny rozhárá dárce spermatu. Karty se pořádně spřehází a rozkryjou vztah v krizi. Podvědomě jsem držela palce Jules, ať jí to vyjde s Paulem. Jakoby najednou doháněla to, co v sexu zameškala. Ale závěrečná hláška: to je moje rodina a ty si založ vlastní prakticky film ukončila a šťastný konec byl tady. Maskulinní Nic odpustila Jules a někde v pozadí se nacházel zhrzený Paul, který si ujasnil své životní priority. Jeho představitel hrál kvalitně, navíc sexy chlap. U ženské dvojice stále pochybuji, ani u jedné z nich nevidím "fluidum".

Vydařené a vtipné, ale na můj vkus dlouhé. Tarantino dobře vykreslil historii co by..... kdyby..... A Němce docela utřel. B. Pitt a jeho suita jim dávala pěkně do těla svým ostrovtipem a násilím. Místy docela parodie.

Psychedelický lost highway mě dostal. Nad dějem přemýšlím neustále a napadají mě různé varianty příčin. Hodně zajímavé a poutavé. Úvodní melodie v kombinaci s vizuální stránkou zaujala na první poslech. Hudební stránka se celkově povedla, naprosto přiléhavě vyjadřovala momentální atmosféru a emoce. Kupř. konfrontace s postavou tajemného nemrkajícího mužíčka uprostřed bavící se společnosti zastaví hudbu a okolní zvuky, aby následně navázala tam, kde skončila. B. Pullman a P. Arquette výborní.

Zběsilá romance o neverending lásce. Tato byla až za hrob, živočišná, spontánní, ulítlá. Společnost druhého doslova nabíjela. Lynchovské vsuvky vsazené logicky a očekávaně. Nicolas Cage ješitný, Laura Dern traumaticky rozpolcená, její matka infantilní, trojici završil Willem Dafoe s nechutným chrupem. Zasmála jsem se i u psa s lidskou rukou v tlamě. Návaznost neměla chybu.

Skandinávské filmy příjemně a napjatě chladí. Tento byl syrový, napětí jsem si užila ažaž. Mnohé hrdinovy životní okamžiky byly až morbidní. Za slupkou se skrýval hodný a citlivý člověk, který sdílí svůj svět s tím okolním téměř osamocen. Lidé kolem něj byly nastavené a falešné loutky. Roger se ani tak nedal a bojoval do posledních sil. Jeho představitel mi byl zprvu nesympatický, pak ovšem překvapoval (kdy se potápěl do nevábné hmoty, kdy bojoval s bojovým psem, kdy se snažil probořit fatmanskými dvojčaty....). Typově Christopher Walken.

Duo Vaculík a Tofi mě dokážou pobavit v jakékoli době. I když atmosféra 80. l. nebyla příznivá, museli to kluci nějak přežít. Jejich vtípky, lotroviny a rádoby rebelie byly spontánní, stejně jako sny a touhy. Mysleli srdcem a to se mi na nich líbilo. Místy mi připadali jako nejlepší kamarádi, místy jako pouzí známí. Film si zaslouží vyšší hodnocení, protože si zde zahráli slušní herci a celkové ladění filmu bylo jako ze života.

Pohádkové a komiksové zároveň. Téměř apokalypsa konce světa. Docela reálná při vědomí, kolika zbraněmi hromadného ničení svět vládne. Působení Batmana unylé, ale jen chvilku. Představitel dobra nabral dech, aby ho ztrácel v osidlech dvou žen. Stranu zla představovalo zvláštní monstrum s hrozivým hlasem a dávným traumatem. Děj zbytečně doplňovaly scenérie z podzemního vězení a svoboda v podobě drápání se z tunelu nahoru ke světlu. Dojemné scény dojaly i mě. Vynikají Ch. Bale.

Slabé, nepropracované, mnohdy kýčovité. Se samotným jádrem by se daly dělat věci, ovšem bez nastavení nechutnou omáčkou. Celá herecká plejáda ukázala, že umí hrát, ale ani to nestačilo. Vyzdvihla bych uměleckou stránku - postel, obrazy, hra s kovem a jinými rukodělnými materiály., celkové prostředí feťáckého doupěte. Postava navrativšího otce působila jak pěst na oko. Morální bahno stejně mladou Suzanne pohltilo a film skončil, tak jak skončil. A její přesvědčení, že vše je pro blaho děťátka a že ji jako čistou může následovat otec dítěte v momentálním absťáku, vyznělo jako fanatické promlouvání nějaké sekty.