Piškotka

Komorní, temný a smutný Biutiful, přesně tak jak to můj oblíbený režisér umí. Sice se nevyrovná 21 gramů, ale na zašlém stříbrném podnose nabízí zase něco k zamyšlení. Uxbala jsem dlouho zařazovala mezi floutky, co si za svůj život můžou tak trochu sami. Ale bylo tomu jinak. Zapůsobilo na mě, že má děti ve své péči, snaží se v rámci svých možností a na prahu bilancování vydolává ze sebe maximum. Nechtěl zemřít, přesto přicházející smrt mu ukrojila větší část než si možná zasloužil. Role Bardemovi padla jako ulitá. Je to charismatický herec s výraznými obličejovými rysy a hlas má jak zvon. To už jsem se přesvědčila v Tahle země není pro starý.

Tady se popouští uzda všem různým orientacím, které jsou namíchány navzájem nebo samostatně. Seriál boří spoustu mýtů a tabu v sexualitě. Moc mu fandím. Občas mi vadí americké prvky.

Adolescentní revolta udělala z Bena pořádného chlapa. Zpočátku byl loutkou snobských rodičů (hlavně v záběru, kdy ho pobízejí ať vyjde ven v potápěčské výstroji, kde ho jakoby v rámci iniciačního rituálu očekávalo publikum ala zahradní party), pak jeho bytí nabíralo obrátek, když si začal s matkou kamarádky. Jeho nezkušenost a nemotornost byla roztomilá. Tajné milenectví mu napomohlo být přímočarejší a upřímnější. Zásadní obrat nastal v momentě zamilování se do dcery své milenky. Překážek, proč jim nebylo přáno, bylo najednou příliš. Ale Ben svým důvtipem a chutí žít podle sebe dosáhl svého, navíc jeho city byly opětovány. Trochu mi vadilo cupitání "malého" Dustina, ale stejně je to "velký" herec.

Drama plné vášně a silných emocí. Nedá se mu upřít opravdovost od samého začátku. Nahota obou protagonistů byla přirozená, bez retuše. Jiskřilo to mezi nimi i přes obrazovku. Zde bych vyzdvihla strhující výkon a ženskost K. Winslet. Michael jako dospívající i mladý muž byl vnímavý a oddaný tělem i duší své lásce. Řekla bych, že i posedlý. Soudní proces v něm započal boj s obrazem, který si o své milé uchoval a tím, co se dovídal o její zvrácené minulosti. Jako student práv se jí zastává a citlivě nese diskuze spolužáků s profesorem o spravedlivém trestu. I Hanna v sobě nosí tajemství, jehož nevyzrazení se pro ni stává přitěžující okolností. Získává nejvyšší trest. Již dospělý Michael se pouští do nekonečného předčítání knih na kazety a zasílání do věznice. Možná že na chvíli se pro Hannu stává život smysluplnějším, ale Michaelova pomocná ruka však způsobí její vlastní zkázu. R. Fiennes je opravdu zvláštním zjevením, má hypnotizující pohled a opět se mu podařilo mě dokonale odzbrojit.

Film se mi líbil právě proto, že citlivě líčil život Coco před její slávou.. Věčně zasmušilá Coco svou jinakostí z davu vyčnívala. Svým svérázem a jakoby popíráním ženství dávala najevo svůj přirozený půvab. V pyžamu a rozpuštěných vlasech A. Tautou vypadala jako divoženka. Z jejích uhlových očí a výrazného obočí jde strach. Coco bohužel vyrůstala v konvenční době, kde se uznával urozený původ a majetek. Láska jí byla nešťastným osudem a zároveň hnacím motorem ke kreativitě.

Myslím, že ve své době si publikum tenhle film přímo žádalo. Bojovník se zlem překonává sám spoustu překážek, co by běžný smrtelník nedal, stačí se zamilovat, udělat pořádek ve městě a ku spojenosti diváka konec dobrý, všechno dobré. P. Swayze hrál jako obvykle dobře., je to sympaťák s chůzí tanečníka. Ben Gazzara byl o chlup lepší. Jak se ukázalo, milovali stejnou ženu. Film měl výbornou atmosféru.

Nelíbí se mi detektivka ala Amerika. Moc moderní a sterilní, i s dominou v zubařském křesle. Dějová linie nemusela být tak zašmodrchaná, v jednoduchosti je větší krása. Daleko silnější než samotný příběh byli bratři Dlouzí. Takhle spolu jsem je viděla poprvé, jsou to mistři svého řemesla. Michal mě opakovaně dostával svými ironickými komentáři.

Ztřeštěné, přislazené, kýčovité, což je výhoda, když si hlava chce odpočinout. Nechutné scény mi vůbec nevadily, naopak mě pobavily nejvíc. Byla jsem taky zvědavá, co je roztomilý Jim zač. Jakmile kápnul božskou, sebemenší kouzlo filmu vyšumělo do ztracena. Konec tedy hrozná nuda. Ale krásné tváře herců i hereček to trochu vyvažovaly. Jejich výkony nic extra.

Neviděla bych to na drama, chyběly tam dějové zvraty, vše se odehrávalo jen tak mimochodem, jak šel čas. Více bych ohraničila dobu života před sklepem a ve sklepě. Jinak poměrně autentické. Zásadní chybu vidím na straně rodičů, že své děti odloží jen tak k někomu, možná na základě prvního dojmu. Postava Gertrudy obsahovala četné ambivalence, čili nevyzpytatelnost. Své děti infikovala, protože její výstřelky braly jako normu, kupř. pálení cigaretou. Následné týrání ve sklepě nabylo obludných rozměrů, kdy se i cizí děti zapojovaly a hlavní hrdinku všemožně mučily a dokonale se bavily. Zamrzela mě lhostejnost nejen ostatních dětí, ale také sousedů. Mohlo se tak zabránit tomu nejhoršímu. Soudní proces vidím jako poměrně spravedlivý, všichni zaangažovaní byli potrestáni bez ohledu na věk. Ellen Page zahrála velmi dobře dívku s duší dítěte, jež lze snadno zneužít. C. Keener hravě zahrála divnou a poběhlou ženskou, její účes zapadal do doby, kdy se zločin stal.

Tenhle film mi klidný spánek nepřinesl. Tahle zvěrstva zná důvěrně celý svět na iks způsobů. Tato verze z Brazílie mi připadala jako primitivní výjev, kdy člověk vyjadřuje mnohem menší hodnotu než klasické výdobytky konzumní doby. Maria do světa dospělých vplula násilně díky dětské naivitě a naprosté nevědomosti o lidské sexualitě. Možná jen na chvíli si vzpomněla na slova matky o lepším životě. Jako dětská kněžka lásky se v nevěstinci uprostřed džungle příliš neohřála, ale i za jejími hranicemi ji nečekal lepší osud. Uvědomila si, že domů se vrátit nemůže, když ji otec prodal. Nepochopitelný mi přišel život v džungli, život se odehrával v osadě, nikde žádné ženy, děti. Její mužští obyvatelé platili za sex zlatem. Že by tedy zlatokopci? Každopádně nevěstinec praskal každý večer ve švech, na některé holky se dokonce stála fronta. Mnoho z nich se tomuto způsobu života i přizpůsobilo, jedna z nich věřila, že si takto najde manžela. Mariu zasáhla smrt její společnice na útěku. Způsob, jakým ji pasák odsoudil k trestu smrti, byl hrozný. Taky bych brečela krokodýlí slzy. Maria dostala trest života a přesto se odhodlala k druhému, zato úspěšnému útěku z této nehostinné krajiny. V Rio de Janeiru její osud nabíral stejný, ale poněkud civilizovanější směr. Mimochodem Maria byla sice dětská, zato přirozeně krásná. Uvažuju, zda jsou dětské role v takových filmech vůbec morální.