Piškotka

Drama se vším všudy a Arriagův rukopis v podobě spojování jakoby nesouvisejících obrázků jak vyšitý. Dojemné, bolestné, traumatizující, spojené s ohněm a tolik lidské. Postava Mariany v dospívající a dospělé podobě v dokonalé posloupnosti, dokázala jsem se do ní vcítit. Bohužel minulosti se uniknout nedá. Ovšem nevím, jak se na ni při změně identity a pobytu v jiné zemi vlastně přišlo. Ale to je podružné. Zajímavý byl konec, vlastně otevřený. Snaha být zase rodina po 12 letech absence matky. Ch. Theron hrála kvalitně, její nahota byla přirozená; K. Basinger jako podvádějící matka výborná. Zaujal mě rituál pálení opuncií a rukou.

Na Rockyho dost trpím, jelikož je to obyčejný a na nic nehrající si chlap, který prostě a jednoduše miluje svou ženu, syna a s láskou opečovává i švagra. V tomto díle se propadá do podobných traumat v podobě smrti pro něj blízkých osob. Aby nežil s pocitem dluhu či špatného svědomí, pouští se do dalšího boje s ruskou mašinou. Zde kontrastuje Amerika se svou poctivostí a pílí oproti přetechnizovanému a dopujícímu Rusku. Závěrečná řeč vítěze mi přišla jako neskutečný žvást. Sly opět výborný.

Tento díl o cosi slabší než 1 a 2. Projev Clubbera teatrální a celkově jeho role mi zde neseděla. Asi znouzectnost. Rockyho prohra byla založena na psychice. Až když mu žena promluvila do duše, vzpamatoval se. Ty rozumy kolem toho mě otravovaly. Líbily se mi vtipné vsuvky Rockyho švagra. Zajímavé sledovat, jak se v průběhu jednotlivých dílů Sly mění. Muskulatura je bez chybičky.

Králova řeč mě zaujala zejména pro historické momenty a skutečné postavy. Dobová atmosféra na jedničku. Osobnost Bertíka by i pro psychoanalytika byla zajímavým oříškem. Jeho píle a houževnatost a láska manželky mu napomohla v cestě na trůn. A to vše za pomoci odborníka na vady řeči. Colin Firth byl více než dobrý, H. B. Carter jako královna matka také. G. Rush překvapil.

Pod má očekávání. Sice se rozběhla psychologická čtyřhra, ale postupem času mě začala nudit. Chyběla mi gradace, vadilo zvracení a fixace na Kokoschku. Stejně tak stereotypy mužských a ženských povah. Herecky ne moc přesvědčivé.

O cosi smutnější než jednička. Rocky dostával kopance, na druhé straně zpečetil své štěstí sňatkem. Jeho prosté uvažování bylo milé, nestal se namachrovaným týpkem. V jeho životním směřování ho silně ovlivňovala Adrian a právě ona znovuobnovila jeho chuť se utkat s Apollem. Sly byl zde přirozený, stejně tak jednotlivé scény.

Správně akční, drsné a neprvoplánové. Clint exceloval, byl šmrncovní a sexy. Přestřelka v košili s kravatou byla elegantní. Taky se mi líbila jeho neotřelost a solitérství.

Skvěle zinscenované drama vztahů mezi muži a ženami, které spojila střelba, nevěra, láska, nenávist. S jejich kartami si nejvíce pohrál Victor a nejen díky svému jménu se stal absolutním vítězem. Byl mladý, přitažlivý, šel si za svým a jeho přáním bylo uspokojit ženu po všech stránkách. Oba jeho rivalové byli v evidentní nevýhodě a své potrestání si zasloužili. Výborný J. Bardem a L. Rabal.

Zvláštní a neobvyklé. Vyrovnaný souboj známých a méně známých herců. Casey Affleck přílíš kladný a držící se svých zásad. Morální dilema na konci filmu bylo onou třešničkou na pomyslném dortu. Stála jsem na jeho straně, i když by malá holčička více prospívala v péči cizích lidí. Únos je únos.

Drama uvnitř megavelkého domu v předminulém století. Tři sestry jako v Čechovovi, diametrálně odlišné, vzájemně si cizí. Muži zde v zastoupení nežádoucích prvků, co provokativně dmýchali ženské vášně. Jediná služka byla opravdová a nezištně poskytovala veškerý servis umírající ženě, které se její vlastní sestry štítily. Morbidní byl moment, kdy zemřelá opět obživla a dožadovala se posledních záchvěvů náklonnosti. Její steny a výkřiky připomínaly raněné zvíře. Líbila se mi hra s červenou barvou na nehybných obličejích protagonistek a dobové kostýmy. Herečky dobré.