Piškotka

Clark je sladký z přehnané snahy a dětičky hraje zase někdo jiný. Širší příbuzenstvo mě pořádně pobavilo, hlavně drobná babička s parukatým dědečkem. Tento díl slabší než dovolená v Evropě.

O schopnostech Van Damma nepochybuji, ale nadpřirozený přece jenom není (co ten barel s vodou?). Snaha propojit akčnost s romantikou se docela povedla, ale bylo to násilné. Bylo zde příliš mnoho zla a zlomených citů. Rosanna Arquette připomínala Erin Brockovich.

Naprostá crazy oddychovka díky osobnosti Chevyho Chase. Griswaldovi jsou ve všem výjimeční a svou výhru si náležitě užívají. Představují manželskou a rodinnou idylku, všichni se mají rádi. Konec byl akčně přehnaný.

Svatou čtveřici starší bych ještě pochopila, ale co měla znamenat svatá čtveřice mladší? Obě rodiny žily jak podle kopíráku a už nevěděly, co roupama. Pravda, svůj sexuální život ozvláštnily a okořenily. Uvěřitelný byl jen konec, kdy si chlapi dávají pivo. Komedie na léto dobrá, herecky průměrné.

Krutá rána osudu spadnout do spáru psychopatů v bílých rukavičkách, co určují délku života. Boj o holý život se nikomu nevyplatil, trýznitelé se zničehonic objevili zase a svou existenci doplňovali rádoby vtipnými bonmoty. Oba dva připomínali rozmazlené a všemocné fracky, co se nudí. A navíc jdou pak o dům dál. Ďábla s tváří anděla pro mě ztělesňoval Michael Pitt, s pro mě hodně nepříjemnou vizáží. Podobně tomu bylo ve Vzorci pro vraždu.

Moc dlouhé a někdy nudné. Přesto zajímavá sonda, jak každý host má svého sluhu, komorníka..., své potřeby a priority...., své touhy a přání... A drahý Wiliam jak je továrnou na nemanželské děti, kdy svůj chtíč uspokojuje skrze své podřízené a příliš se fixuje na svého psa. Jeho smrt musela být vítaná a jakoby ji všichni přešli s klidem, jak z venkovského sídla odjížděli. Zaujaly mě K. S. Thomas a E. Watson.

Film postupem času získává na autentičnosti, představuje jakousi výpověď, jak to tehdá s těmi hippíky bylo. Objevuje se zde vůči nim nesnášenlivost, stejně tak vůči černochům a gayům. Billy a Wyatt i navzdory všemu a všem jsou kluci v pohodě, kteří se nehoní za americkým snem. Žijou přítomností a skromně vyjíždějí vstříc dalším dnům a mílím. Bohužel si neuvědomují hrozbu ohraničenosti svého bytí. Konec byl hodně smutný. Skoro jakoby Ti dva umřeli ve skutečnosti. Fonda s Hopperem skvělí.

Místy autentické, místy přeumělkované a vyhnané na efektech. Každopádně velmi poutavé a napínavé - kdy člověk sám v sobě sdílí několik světů a vidí věci tam, kde nejsou a naopak. M. Scorsese dobře navolil herce, výrazné a charismatické osobnosti - B. Kingsley a M. von Sydow vyloženě v rolích na míru; Leonardo s Ruffalem jako rub a líc.

Osud Sylvie Plathové mě zaujal po přečtení knihy Pod skleněným zvonem. Je to výjimečná spisovatelka, která svou největší slávu zažila in memoriam. Navzdory krátkému setrvání na tomto světě zažila mnohem více, než jí vůbec příslušelo. Na muže neměla štěstí, nebyli zdrojem inspirace, jedinou múzou pro ni bylo její nitro. Bohužel bylo velmi nemocné a vedlo Sylvii k očekáváné zkáze. Gwyneth Paltrow nadprůměrná, Daniel Craig spíše v jejím závěsu.

Přátelství člověka a zvířete mě vždy dojme. Nejinak tomu bylo i teď. Richard Gere a Hačikó k sobě vyloženě pasovali, lidsky i herecky. Emočně krásné bylo nekonečné čekání na pána na nádraží, bez ohledu na roční dobu.