Piškotka

Vydařený debut. Jakoby se zdánlivě nic nedělo, ale základní symbolika byla jasná. Rozpolcený JR v boji, kdy světice je vlastně coura. Jeho pohrdání bylo nepochopitelné, i když Ježíš na kříži se to snažil vysvětlit. Na druhou stranu jeho víra se rozdrobovala v zevlování s partičkou. JR jako jedinec se tomuto "hříchu" chtěl bránit právě v partnerském vztahu. Postelové hrátky za zvuků The Doors byly psychedelické. A tady uvažuju, zda se odehrávaly v reálu nebo v hlavě. Mohlo to být obojí, protože coura je pořád jen coura. Jinak výborné obsazení - H. Keitel. Dokážu si zde představit i de Nira.

Kritická sonda do světa manipulace a hrátek s lidskou psychikou. Šmejdi jsou tady za šmejdy doslova a jejich obětí je jedna z nejzranitelnějších skupin populace. O to je bolestnější slyšet, kolik peněz vrazili do šmejdů a kolik jim ještě dluží, popř. výhrůžky že nedostanou oběd. U jedné paní mě překvapila závislost na těchto akcích a v závěru dovětek nechce zůstat sama... stejně jako většina. Tady jde vidět, jak funguje kapitalistické vymývání mozků a jaké mezery jsou v našich zákonech. Je to ostuda.

"Okno do dvora" pro puberťáky začíná v útrpném stylu, kdy pocity viny se právem obracejí vůči výpadům okolí. Trest ač zdá se směšný, je spíše nesnesitelný. Kaleovi místy hrabe. Až nová sousedka přináší nečekaný životní impuls a drobným bonusem je divný soused. Děj předvídatelný, ale napětí a závěrečná gradace překvapily, hlavně díky D. Morseovi. Dialogy ala Prcičky nebo Americká krása.

Říkala jsem si, že díky hercům by mohlo jít o více než dobrý film. Ale chyba lávky. Tohle byla snůška rádobyvtipnosti a parodie na sebe sama, což je velká škoda, protože téma srší potenciálem. Dokážu si ho více představit na divadelních prknech. Z herců jsem se nejvíce těšila na J. Plesla, tady hrál docela normálního chlapa:-) Ale dobře.

Hodně statické a bez nápaditosti. Dyk s Hádkem dobře volená dvojice, avšak Hádek zapadá pořád do stejné škatulky něžných zmatkářů s nadprůměrnou inteligencí. Děj nesmyslný a průhledný, ale s dobrým vykreslením naší české povahy. Skvělý Norbert Lichý.

Tak nějak jsem čekala, že se z Gerarda vyklube gay. Už jen jak lačně sledoval svého kamaráda během "akcí" i mimo ně. Opravdu nevázaná dvojka, nic nebyl problém a o pikantní zážitky zde nebyla nouze. Miou-Miou dost dobrá a myslím si, že prožitý orgasmus s údajným panicem na oba kluky nastražila, aby polechtala jejich ego. Prazvláštní byla paralela matka-syn a jejich propuštění z vězení. Myslím si, že tento film boří mýty a otevírá prostor sexuálním fantaziím. Navíc mladému Gerardovi to tady moc slušelo a čertovina mu z očí jen čišela.

Těžce popsat tento film slovy, musí se zažít. Podobný tvorbě Švankmajera, Dalího kreacím. Abstraktní, snový, fantazijní, křehký a dělaný s láskou a úctou ke knižní předloze. V A. Tautou jsem uviděla Amélii. Nápadité vizuální okamžiky - pianococtail, dárek pro pejska k narozeninám, myšák, kuchař učitel, podávání rukou, poblázněný zvonek, slunečno x deštivo, cukroví uschované v minireplikách trouby, neposlušné boty. Málo smutné zakončení navzdory kruté realitě.

Jako ze života, úsměvné i smutné. Film se rozjížděl pozvolna a některé sekvence se pouze mírně obměňovaly. To bylo na škodu, protože herci byli zajímaví.

Pohádkový název, pohádkový film s pohádkovými herci. Přicházím na chuť německým filmům. Tento byl výjimečný dějem a zvláštní konáním obou postav. Jakoby nezapadaly do své doby. Obdivuji Sissi, jak si musela vybojovat přízeň svého zachránce a jak se nezbláznila z toho, že vyrůstala a pracovala mezi "blázny", i když pohár její trpělivosti a dobroty musel jednou přetéci. Bojovník byl opředený tajemnem už jen díky slzícím očím a podivnému chování. Konec se mi nelíbil vůbec.

Nemohla jsem si zvyknout na divadelní ztvárnění podobné snovému leporelu. Mezi Annou a Vronským chyběla jiskra a vášeň, stejně tak celému filmu. Herecky nepříliš přesvědčivé.