Piškotka

První tři díly napínavé, vydařené, pak už jen zbytečná akce a vyústění teda nic moc. Tak nějak jsem si neuvědomovala, že Nestor je vlastně psycholog a ne obyčejný učitel na VŠ. Pavel Řezníček jako hrdina dobrý, navíc hezký. Při pátrání na vlastní pěst seriál trpěl v rychlém sledu nadmírou událostí. Postava geniálního outsidera Kuneše očekávatelná, stejně tak kariéristy v podání M. Dlouhého.

Velmi vtipné - Angláni versus Amíci. Sidney je mi od počátku sympatický, i když suchar. Jeho prasátko je fenomenální. Zákulisí celebrit a pseudocelebrit je, zdá se, reálné, podle všeobecných představ (podobnost s Ďábel nosí Pradu). A opět pozlátko, že když nýmand získá jméno, stane se movitým, má dveře do všech ložnic otevřené. Ale Sydney se jen tak nespokojí, pravou lásku najde u romantičky, co ráda literaturu a Sladký život. Konec přislazeně americký.

Film mátl, odehrával se nečekaným směrem a neobvyklým způsobem. Na začátku plno zohyzděných ženských těl, bez komentáře, k tomu husí kůži nahánějící hudební podkres. Hlavní hrdina není přesně daný, jindy je na výsluní, jindy v ústraní. Henry, na první pohled obyčejný chlap, to nemá sám se sebou lehké. Jeho chování lze považovat za vysvětlitelné, i když za samotnou hranicí únosnosti. Je emočně plochý a jeho oběti umírají rychlostí blesku. V jeho kamarádovi Otisovi dřímá sexuální zvrácenost a společná exhibice může začít. Nejkrutější je "domácí video" a "jatka v zástavárně". Na druhou stranu Henry neublíží Otisově sestře, která mu dává najevo náklonnost a spřízněnost s jeho osudem. Stejně tak Henry ctí incestní tabu a stává se jejím ochráncem a ve finále i zachráncem. M. Rooker hrál velmi dobře.

Film ujížděl do zbytečných krajností a neuvěřitelností. Jeho hrdina byl překladný, příkladný - takový Mirek Dušín, což však v ničem neodporuje filozofii jiu-jitsu. Exotický Ch. Ejiofor je sice dobrým hercem, ale na jeho místě si dokážu více představit bělocha nebo Asiata.

Zajímavá dobová a dokumentární kreace, místy nadpřirozená. Zelig byl zvláštním zjevením, hrdinou a výzkumným materiálem. V podaní W. Allena bezkonkurenční, jeho M. Farrow jako ta "jeho" osudová. Chameleonství může být do jisté míry fenoménem dnešní doby.

Film mě jako celek moc neoslovil. Zato W. Allen sám ve své roli hypochondra ano, jeho myšlenkové rozpravy byly nejlepší. Všechny tři sestry si nebyly vůbec podobné, jakoby každá měla jiného otce. Mia Farrow jako matka Tereza, Barbara Heshey jako femme fatale a Diane Wiest jako holka od vedle. Každá svým způsobem trpěla, ale trpělivé Haně to trvalo nejdéle, než k tomu vědomě došla. Milostná vzplanutí či zklamání byla na pořadu každé epizody.

Dlouho jsem se takto od začátku do konce nezasmála. Carské Rusko, atentát na Napoleona, láska jako trám, sjezd idiotů,... Woody jako pacifista Boris se stává válečným hrdinou a přes svou jinakost dobývá svět žen. Je neuvěřitelně upřímný a svéhlavý. Tady mi připomíná "Černou zmiji". Zastiňuje i Diane Keaton.

Velmi citlivé a jako ze života. Mezilidský propletenec plný lásky, vášně a nejistoty. Účastníci se na tak velkém prostoru vyřádili. Mimochodem scenérie k tomu přímo vybízely. Výroky a dialogy byly velmi vtipné, místy odlehčovaly momentální vážnost situace. Nejlepší ze všech byl Woody, je roztomilý a svůj. Jeho vynálezy jsou snad snem každého z nás. Alespoň já ve svých snech často létám.

Mys hrůzy je plný stupňujícího se napětí, tomu odpovídá i psychologie postav. Robert de Niro jako dokonalý psychopat, proměna jeho vizáže a převleků zdařilá. Jeho boj se světem byl manipulativní, promyšlený, on tady vystupuje jako ten nevinný, nezničitelný, moralizující. On otevírá diskuzi o tenké hranici mezi spravedlností a zamlčením polehčující okolnosti. On Sama a jeho rodinu posunuje tam, kam chce, provokuje jejich zranitelnost a neuvážené kroky ve svůj prospěch. Krutá byla scéna v kajutě lodi, kdy se Niro objeví s popáleným obličejem a chce své dílo dokončit. Konec by mohl vést k pokračování, kterak Max vystoupil z bezedných vod.

"Jako nikdy" by si zasloužil daleko vyšší hodnocení, ale...Je zde příliš málo prostoru pro tolik lidí. Bohatě by stačili Vláďa, jeho syn a Karla. Na začátku se vztah Vláďi a Karly jevil jako typický pro otce a dceru. Dialogy to včas uvedly na pravou míru. Byly krystalické, zrcadlily momentální stav věcí a čistily vzduch. Umírání a smrt je nepřenositelná zkušenost, takže je těžké umět reagovat na potřeby a pocity umírajícího. Tady se sice některé skutečnosti tajily, ale závěrečná katarze je rozkryla a Vláďa mohl v klidu umřít. Líbil se mi okamžik, kdy nitro zúčastněných samovolně vyplouvalo na povrch (třeba jak si Venda přijel pro manželku), stejně tak dějiště (hezký dům, ateliér, rybník). Petra Špalková hrála skvěle, stejně tak Jiří Schmitzer (vypadá hodně sešle).