Ako nikdy

Herecké výkony kvalitní v mnoha ohledech, byť jsem měl na lvech jiné favority. Jenže film trpí v posledních letech typickým českým neduhem, zobrazuje bez debat vážné téma, tváří se děsně seriózně a pak tam přijdou scénky, které celé tohle shazují na úroveň nějaké frašky. Jednání postav místy značně nelogické. Z těch několika rozehraných linií se mi nejvíc líbila ta o vztahu obou žen „sokyní“, byla nejlépe dotažena. (27.02.2014)

Schmitzer, Špalková, Kazety a smrt. Výtečná kombinace plná bolesti, zmaru, ale i citu a porozumnění. Co mě trošku sejří je volba zaškatulkovat celé mužské osazenstvo (včetně umírajícího Schmitzera) do rolí asociálních nekňubů. V kontrastu s tím sice ženy vypadají mnohem vyrovnaněji, celek však postrádá soudržnější reflexi. Ale možná se mi to jenom zdá… asi proto, že sám jsem občas takový asociální nekňuba taky. (20.02.2015)

Viděno na festivalu Finále 2013. O tehdejší předpremiéře bylo nepovoleno psát. Nezklamal, navnadil. Na české poměry ve filmové tvorbě posledních let jde o to lepší, co se dokázalo vyrobit. Na můj vkus ale přesto tento psychologický snímek nezachází do hloubky, kterou bych rád dostal. Nevyužívá tak úplně zcela svého potenciálu, který se zde tak příhodně nabízí. Určitě stojí za to vidět Jiřího Schmitzera v roli malíře Vladimíra. Jeho projev je to nejlepší, co film nabízí. Za zmínku stojí I Petra Špalková v roli Karly a Taťjana Medvecká v roli Jaruny. Další jsou zde víceméně zbyteční. Smrt je modrozelená a zelenomodrá, dělá hluboké díry do duší i do tělesných schránek. Život a touha. Strach, skřeky, chroptění, slzy, smrt, konec... (23.09.2014)

Jako nikdy mně tedy ze židle moc nezvedlo. Ty vztahy jsou až moc poťapané i na takové bohémy za jaké se vydávají a chvílemi působí křečovitě (hlavně otec a syn, či budoucí snacha). Všechno visí na trojce Špalková - Schmitzer- Medvecká , kteří odvádějí, tak jako vždy 100 procentní práci a Petra Špalková ještě něco navíc. Ostatní herci jsou tam pro mne spíše do počtu a sráží film dolů. Chvílemi jsem děj nevnímala, protože mě nevtahoval do vnitř a byl únavný. Není to špatné, ale chtělo to nějaký větší tah na bránu, nebo větší prostor pro ty tři. (18.08.2020)

Zase jednou po dlouhé době český film, který stojí za to vidět! Základem je výborný scénář, kde vše dává smysl a vychází z psychologie postav. Ty se nám sice nemusí líbit, ale o to působí životněji. Což je samozřejmě z velké části zásluhou výborných herců (a teď nemluvím jen o třech hlavních a dvou vedlejších rolích, ale i o těch, kteří se objeví třeba jen v jediné scéně), ale i spolehlivého režijního vedení. Drama o umírání prosté patosu asi v kinech nic nevydělá, ale mezi všemi těmi zaměnitelnými napůl dramaty a napůl komediemi suverénně vyniká (90%). (27.09.2013)