novoten

Naivní příběhem, k pousmání hereckými výkony ve vypjatých chvílích, ale díky krátké stopáži a dokonale nadupané akci s takovým nábojem, že byste si šli dát ránu taky. Bez vydechnutí a bez vyloženě slabého místa.

Najděte sílu, odvahu a čistou mysl. A nechte se zavléct do srážky. Je to těžší než se zdá, protože možná budete muset překonat předsudky. Ne snad přímo ty rasové, o kterých Haggis vypráví, ale ty čistě filmové. Chce to totiž povznést se nad vykonstruovanost, nevěrohodnost nebo potenciální vypočítavost. Tam totiž tenhle tvůrčí tým určitě nemíří. Byly časy, kdy jsem na Crash pro jeho upřímnost a výmluvnost nedal dopustit jediné křivé slovíčko a přestože už chápu, že do sebe všechno zapadá možná až příliš snadno a zdaleka ne všechny linky jsou bravurně odvyprávěné, je i deset let po svém senzačním oscarovém triumfu bolestivě aktuální a nestárnoucí. Můžou za to herci, scénář, dokonale podmanivá a přitom nenápadná hudba a jedna z nejdokonalejších scén, co jsem kdy viděl a to "I'll protect you", kterou snad nikdo, kdo film viděl, nezapomene.

Než přišel Christopher Nolan, byl Batman mrtvý. Ať už Burtonova přetemnělost a nepasující bizarnost nebo Schumacherova neonová vize mi k temnému rytíři nepasují (přestože Batman navždy je mi svou rozjíveností více než sympatický). A tenhle díl je bohužel symbolickou tečkou pod heslem "takhle to být nemá". Z Robina je namyšlený metrosexuál, Poison Ivy pronáší neposlouchatelným hlasem nepochopitelnou manýru a Arnold dělá Mr. Freezemu těžkou ostudu. Takže pro kluky Alicia, pro holky flegmatický George a pak už jen zapomenout na to, kam se schovaly všechny kopie nejstrašidelnější kapitoly gothamské historie. A přeskočit osm let až do okamžiku, kdy se doopravdy začíná.

Nebatmanovský Keaton, obrázková Kim a čestná herecká výjimka ďábla Nicholsona v režii nepříliš sebevědomého Burtona, který si nechal tempo i atmosféru utrhnout ze řetězu. Takhle by nejslavnější komiksy dopadat neměly.

Není mnoho případů, kdy jsem se tolik vcítil do pocitů hrdinů. Pocitů prázdnoty, samoty, smutku, strachu, hřejivosti a lásky. Smutný pohled Billa Murraye se do mě otiskl navždy, stejně jako něžný obličej Scarlett Johansson. Nádhera, která se při správné náladě rovná absolutnímu zážitku.

Jste šťasní, nic vám nechybí, všechno je v pořádku. A najednou se objeví někdo, kdo vám ukáže, že byste mohli být ještě šťastnější a vy se divíte, jak jste bez něj doteď dokázali žít. Nakonec člověk vykročí jedním či druhým směrem dál, ale - ono NĚCO se stejně vždycky objeví. Nejčistší dávka čisté romantiky, zkušeností, antisnobství, ironicky nadnesených konverzací o umění a Woodyho v herecky, scenáristicky i režisérsky nejlepší formě. Jak já jsem se na tolika místech poznával, usmíval se i smutnil. Viděl jsem totiž scény, které jako by vypadly z mých představ o ideálním partnerském soužití nebo o mojí budoucnosti. A jednou se v Manhattanu najdu úplně.

Marvin, přesné citace předlohy, příliš násilné interpretace některých scén a tuny papundeklu. Ne úplně funkční adaptace, které ubližuje nevyváženost a chybí cit pro přepis na obrazovku.

Klíčový film pro vývoj teen horroru do dalších let a zároveň nedostižný stavební kámen. Brilantní úvod, zajímavý průběh a solidní herci se nakonec promíchají do záměrně přetwistovaného kolotoče, kterým Williamson s Cravenem překonávají jakákoli očekávání a bez toho, aby sami sebe shodili, mě nechávají napjatého a zároveň potutelně se usmívajícího. A hlavně silně spokojeného.

Čím víc lásce věříme, tím víc nás ničí. Ale někdy za to pak ty šťastné chvíle stojí a my jsme ochotní trpět a nebo dokonce i podrazit někoho blízkého nebo mu dokonce i zničit život. A právě proto, že by toho byla schopna většina těch, kteří umí milovat, mi Alex nepřipadala jako záporná postava, ale jen jako někdo, kdo se neumí vyznat v tom, co je správné či ne a jen prostě poslouchá srdce. Ve filmu samotném je chvílemi trochu obtížné se vyznat v tom, co je přítomnost, co minulost, co pozdější minulost, ale jakmile jsem pochopil, jak to všechno je, tak jsem jen čekal, ať to proboha dopadne dobře a finální scéna na letišti na pozadí songu Scientist od Coldplay je jeden z nejsilnějších romantických finišů, co jsem kdy viděl. Když připočtu výtečné výkony ústřední čtveřice (počítám i mírně odlehčenou postavu kamaráda), vychází mi výborný a nezapomenutelný film.

Zábavná oddychovka, které chybí trochu víc ujetosti, aby se mohla stát mým osobním kultem, jako se to povedlo druhému dílu. I tady je ale dokonalá karikatura rodinných intrik v podání Evilovic famílie a Austin rozjíždí své mujo do velmi slibných obrátek. Originální znění podmínkou.