pumpkinqueen

Jsem pyšná na to, že se jako národ můžeme chlubit tímhle dokumentem. Všechny herečky odvedly perfektní práci a za těchto okolností to nemohlo být vůbec lehké. Během sledování mi došlo, jak málo se o tomhle problému obecně mluví, nejspíš proto, že s tím stejně v závěru příliš nezmůžeme, přitom je to dlouhodobě (!!!) aktuální a dokáže to v obětech zanechat tolik negativních pocitů, které neovlivňují jen jejich dospívání, ale i jejich životy v dospělosti. Jako někdo, kdo byl dítětem v dobách největšího rozmachu chatu na Lidé, jsem se samozřejmě s tímhle problémem setkala a tak nějak vím z vlastní zkušenosti, jak to chodí a jak nepříjemné to dokáže být. Dokument poukazuje na nejrůznější šílenosti, nabídky a výhružky ze strany predátorů a postupně graduje, až najednou skončí. Nejdřív jsem si říkala, zda to není škoda, ale nakonec jsem to shledala za pozitivní, protože možná ten náhlý konec a nic víc k němu nás dokáže správně nahlodat a v jistém slova smyslu vyděsit. Ono jedna věc je SLYŠET, že na internetu to může být nebezpečné a že se tam skrývá spoustu úchyláků; ale druhá věc je VIDĚT na vlastní oči jak to skutečně chodí v praxi - že nemusíte napsat ABSOLUTNĚ NIC, aby vám do přijatých zpráv přišla fotografie cizího penisu. V lepším případě jednoho, v tom horším klidně i desítky.

Myšlenka vhodná na luxusní snímek ve svém žánru, bohužel v rukou nezkušeného režiséra, který si myslel, že stačí i na scénář, z toho dopadl amatérský film až hrůza. Děj se pohybuje odnikud nikam a jedná se tak o zbytečnost bez jakéhokoli původu, vysvětlení i závěru a rozhodně to nekompenzuje ani napětí nebo gore scény - na stupnici od jedné do deseti se stále držíme na nule, ne-li někde pod ní.

Samo za sebe by to možná mohlo fungovat, pro náhodného a nepříliš náročného diváka, tomu bych možná i uvěřila... Proto dvě hvězdičky. Ale jako filmová adaptace to je za mě jedno velké, zprasené ne. Na jednu stranu se film snaží ponechat některé drobnosti stejně, jako tomu bylo v knize - což ve filmu vytváří trochu hluchá místa a zbytečně dlouhou stopáž - na straně druhé přetváří ty hlavní a velkolepé události k obrazu svému, což vidět tak úplně nechceme. Naštvala mě už jen začáteční scéna se smrtí Noonanova manželky, která byla úplně jinak a tím dost zlaciněla. Těšila jsem se na roztomilou tříletou Kyru, ne na sedmiletou přerostlou cácoru, protože komu, sakra, nepřirostla ta malá ušišlaná holčička z knihy k srdci?! Ta, která byla perfektní právě tím, že jí byly teprve tři roky. Nejednou jsem si plácla do čela, třeba když jsem se dozvěděla, že tady Mattie svého manžela zabila, protože chtěl Kyru utopit - nenenenenene, panebože, ne. Mike tady působí jako tele, a ten fakt, že v této verzi na Dark Score nikdy nebyl a nezná ani Smějící se Sáru a ani Sáru Tidwellovou, tomu moc nepomohl. Hlavní myšlenka byla ponechána - zaplať Pánbůh -, ale dost se mi tomu ani věřit nechtělo. Prostředí se povedlo, to musím uznat, místy jsem zaregistrovala i líbivou atmosféru. Jenže když pak vidíte tu scénu s běhajícím Mikem a neskutečně trapnou písničkou jak vystřiženou ze středoškolské komedie, to prostě smaže i ty plusové body, které se na tom snažíte najít. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouhou dobu... Prostě ne.

Moderní Carrie s lacinými filmovými efekty, přesto jistým způsobem fungující - tak nějak bych ve zkratce popsala tento remake. Vizuálně poutavé, nicméně zmodernizování téměř všeho působilo v konceptu tak nějak kostrbatě, nereálně a neuvěřitelně. Příběh jako je tento, založený na náboženství, bych asi nesunula touto cestou, nicméně věřím, že své publikum si to v dnešní době získá - troufám si ale tvrdit, že rozhodně nebude mít stejné členy, jako publikum původních fanoušků této knižní legendy mistra hororů. Je to spíše jednohubka pro průměrné a příležitostné hororové diváky. Chloe Moretz mám ráda, do role mi ale nepasovala. Julianne Moore na tom byla už lépe, ale chyběla mi tam ta tísnivá a hrůzu nahánějící atmosféra, kterou mám s Carrie jako s dílem neodmyslitelně spojenou. Finále se mi nelíbilo vůbec.

Pro mě je tohle tak trochu klenot mezi Kingovými filmovými adaptacemi. Příběh skvěle funguje jak z dramatické stránky plné napětí, tak i z té hororové - plesová scéna a vykulená Sissy Spacek dokáže nahnat hrůzu i po letech. Ve své roli je jedním slovem perfektní, její výkon je neskutečný. Stejně na tom je i její náboženstvím zfanatizovaná matka v podání Piper Laurie. I ta si zaslouží nejednu poklonu. Z filmu je cítit přesně to, co jsem cítila z knížky. Jakýsi vtíravý neklid a napnutá, ponurá atmosféra, kterou podtrhuje jak prostředí, scénář, tak i hudební složka, která rozhodně stojí za zmínku.

Překvapivě věrná filmová adaptace knihy S. Kinga, která se předlohy skutečně drží i v maličkostech, u kterých by to ani nečekala. Samozřejmě tu pár drobných změn je, ale neovlivňují původní příběh. Do hlavní role Thada Beaumonta mi sedl i Timothy Hutton a jeho temná polovina byla vyobrazena také skvěle, což třeba o té manželské polovičce říct nemůžu. Liz mi nesedla a narušovala mi ten pocit, který jsem z rodinky měla při čtení knihy. Prostředí bylo ale perfektní, takže atmosfericky Kingovka jak vyšitá. Nicméně přesto tam bylo dost hluchých míst, což je škoda, nějakou tu živější akci ze strany pana režiséra bych rozhodně uvítala.

Ve svém žánru velmi povedené. Jeden z těch nepřeslazených teen movies, přesto ale milých a hlavně přirozených. Postavy jsou krásně vykreslené a i když se jedná jen o takovou jednohubku, za tu chvilku si k nim dokážeme vytvořit jakýsi vztah, takže se dokážeme vžít i soucítit. Jedná se o celkem obyčejný a jednoduchý příběh, dokonce je podaný i jednoduchým způsobem, ale nějakým kouzlem to zkrátka funguje. Často jsem se usmívala, nad některými dialogy mi smích utekl i nahlas (některé hlášky byly tak vtipně pitomé, což jim přidávalo na opravdovosti) a v neposlední řadě jsem si u filmu příjemně odpočinula. O atmosféře malého městečka ani nemluvím. Konec potěšil.

Líbivý soundtrack, vizuálně zajímavé, práce s kamerou poutavá. Toť vše. Jinak velké zklamání. Vím, že tyhle novodobé artovky nejsou určené pro každého, ale chci podotknout, že já je dokážu ocenit, najít v nich hloubku nebo chápat záměry. Ale tohle byla jedna velká nuda bez akce a napětí. Ač si potrpím na divných věcech a většinou v nich nalézám kouzlo, v tomhle jsem nenalezla vůbec nic - ani kouzlo, natož umění. Divnosti Oze Perkinse mi zkrátka nesednou.

Nevím, co jsem to právě viděla, ale vím, že mě to nebavilo. Obzvlášť pak posledních 40 minut jsem se fakt přemáhala, abych to dokoukala do konce. Na jednu stranu mě zajímalo, jak to celé dopadne, ale ne dost natolik, abych to nestopla a nedokoukala později. Vypadalo to slibně, docela jsem se na to těšila a přistupovala jsem k tomu s vědomím, že půjde o trochu mindfuck záležitost, které čas od času vyhledávám, ale tohle bylo příliš. Na jednu stranu zajímavé, na druhou neuvěřitelně nudné. Alison Brie zahrála svou bláznivou roli perfektně, to musím uznat, ale aby si film mohl dovolit konec ve stylu "domysli si sám", musí být poutavý a napínavý během celé stopáže. Tady se místo toho střídala hluchá místa s utahanými, nepříliš zajímavými scénami. Takovému filmu by prospěl konec nějakým vysvětlením, i kdyby bylo sebevíc neuvěřitelné. Velké finále. Tady se ale z ničeho konalo velké nic. Nesedlo mi to, fakt ne.

Pamatuji si, jak jsem na základní škole nenáviděla Gilmorky. Kdykoliv jsem zapnula televizi a slyšela ty jejich šílené a zrychlené dialogy, ježily se mi vlasy hrůzou. Přišlo mi to tak strojené a nereálné, skoro až trapné. S přibývajícími roky jsem se ale přehoupla přes pubertu a nakonec nastal nějaký zlom a já si je zamilovala. A s nimi i celé kouzelné Stars Hollow, ve kterém žít musí být sen. A ty neuvěřitelné dialogy? Ty na tom miluju nejvíc. Hlášky Lorelai jsou nenahraditelné. S Gilmorkama se směju, brečím, cítím, žiju. Gilmorova děvčata se pro mě stala něčím, bez čeho si nedovedu představit zářijové dny. Už se mi rozhodně vlasy hrůzou neježí, vystřídala je příjemná husí kůže, kterou mám pokaždé, když slyším ten snový soundtrack a popíjím u toho horký čaj. :)