pumpkinqueen

Druhá řada mě tolik nenadchla a musela jsem se do ní zakoukávat trochu déle a podařilo se mi to až v druhé polovině série, kdy se to naopak zase vyšplhalo velmi vysoko během krátké chvíle. Začátek u mě pokulhával z důvodu neuspořádanosti dějové linky; dělo se najednou příliš mnoho věcí a spousta z nich si nedokázala udržet mou pozornost a zájem. V polovině mi ale došlo, že některé ty nepříliš zajímavé zvraty byly nezbytné pro pozdější události, které si mě naopak přilákaly zpět. Postavy se začaly více rozvíjet a dostaly větší prostor se vykreslit, děj se uceloval. Dočkáme se více vtipných vsuvek, ale také morbidnějších zvratů a v neposlední řadě skvělých hereckých výkonů. Počáteční zklamání tedy vystřídalo urputné těšení se na další sérii načerpané z posledních epizod a závěrečných scén.

Stylová, originálně pojatá atmosférická záležitost na první pohled! Na ten druhý už spatříme místy lehce překombinované teenagerovské přemodernizované drama nadupané naprosto vším (především pokud se budeme bavit o genderové, rasové - a vlastně jakékoli jiné - vyváženosti), co nás jen napadne. To se sice může zdát až moc přeplácané, ale vzhledem k tématice téhle komiksové adaptace to vlastně vůbec není na škodu. Vždyť jsme ve světě čarodějek a démonů! Napadá mě jen, zda by se jednalo o takovou pecku, kdyby to nebylo tak příliš vydařené po vizuální stránce, která je opravdu detailně propracovaná (skvělé kostýmy a prostředí, kamera).. Možná ne, ale čert to vem - funguje to na jedničku a je to skvělá podívaná.

Na stominutové bloudění v trávě tahle neobjasněná zápletka nestačila. Nebo alespoň ne ve filmovém podání - předlohu jsem nečetla. V první polovině jsem se vážně bavila; film mě ihned zaujal, zdál se být ideálním sledováním pro jeden z teplých letních večerů (i když bohužel vyšel až začátkem podzimu), protože na nás Kingova letní atmosféra okamžitě dýchla a připomněla mi všechny ty povídky, které jsem četla během horkých letních dnů, třeba Kukuřičné děti. Líbí se mi, že se v té trávě zpočátku ztrácíme s postavami i my, diváci. Nevíme, co se vlastně děje, můžeme se jen dohadovat a předpokládat, užíváme si napjatou atmosféru a nečekané zvraty. Ale když nedostáváme odpovědi a vysvětlení, přestane si to udržovat naši pozornost a co je horší - začneme se nudit. Z toho příjemného mála se najednou stalo moc, až příliš, a film to tak zařadilo mezi průměrné snímky.

Na tuhle krátkou sérii jsem narazila zcela náhodou skrze casting a první epizodu jsem pustila, aniž bych si přečetla byť jen kratičkou větu o tom, na co se to vlastně chystám koukat. Byl říjen a ráda koukám na nějaké tematické záležitosti a netušila jsem, že tahle do nich zcela jistě spadá a že se do příběhu zamiluji v první minutě. Že je to podle Kinga mi cvaklo až vzápětí. Z Kingových děl čtu nejraději hororové povídky a k téhle knize bych se dostala jen stěží, pravděpodobně bych ten čas mnohem radši věnovala jiným. V seriálovém zpracování jsem tomu ale neodolala. Nejprve mě nalákal George MacKay, který se mi líbil v jednom filmu a chtěla jsem se o něm přesvědčit ještě někde jinde. Po zjištění, že hlavní roli tu má James Franco, už nebylo o čem přemýšlet. Ti dva tu tvoří neuvěřitelný tým - tedy právě naopak, uvěřitelný! Pak už stačil jen fakt, že se příběh začíná odehrávat v říjnu, během Halloweenské noci roku 1960. Takže tu máme pár skvělých a sympatických herců v hlavní roli; šedesátá léta na nás dýchají ze všech koutů (a nádherná Sarah Gadon je jak vystřižená z retro plakátu!), jako bychom skutečně odcestovali zpátky v čase... a Kingovská tajemná atmosféra, která je cítit ve vzduchu? Co víc si přát? Za mě velká spokojenost. Po zhlédnutí poslední epizody mi dokonce skoro ukápla slza, že se mi po Jakeovi bude skutečně stýskat a že by vlastně vůbec nebylo od věci si Dallas 63 přečíst...

Taková příjemná dětsky hororová jednohubka a trochu návrat do dětství samotného. Cítíte z toho ten dětský zápal a chuť po dobrodružství a je to naprosto senzační záležitostí na línější páteční odpoledne, kdy přijedete z práce a chcete na chvíli utéct tomu dospěláckému životu a odpočinout si.

Já hororové povídky můžu a mám je ráda právě pro jejich pestrost, kterou příležitostný hororový divák asi moc neocení, ale ti zběhlejší mi jistě dají za pravdu, že v povídkách je ta míra přehnanosti trochu někde jinde, než v klasickém celovečeráku. Ale tady se to moc nepovedlo. Vizuální zpracování je skvělé už od samotných titulků, vážně se na to z téhle stránky dívá strašně pěkně, ale jinak to za moc nestojí. Každá epizoda má dva příběhy a jeden je vždy průměrný a druhý nestojí téměř za nic. Je to i hodně o vkusu, věřím, že si každý má šanci najít nějakou tu "svou" povídku, která mu sedne, ale nevěřím, že u něj kvalitou přesáhne průměr. Starému Creepshow to nemůže konkurovat ani v nejmenším.

Na první pohled poutavý duchařský horor s ponurou atmosférou, taková ta klasika. Jeho konec ale přináší takový twist, že nás zaručeně překvapí. A to je to, co v dnešní době chceme - nepředvídatelnost. Ale pak jsem tu já a zase mi to není dost... Přišlo mi to neúplné, něco tomu chybělo. Mělo to perfektní myšlenku, se kterou by se dalo vyhrát daleko, daleko víc! Ať už skrze brutálnější scény, důkladnější rozpitvání minulosti nebo alespoň větší důraz na emoce. Ty jsem v takovémhle "rodinném" příběhu docela postrádala a hercům jsem tím pádem měla problém uvěřit. Zaručeně patří mezi ty lepší, ale úplně si mě nezískal.

Málokdy se stává, že mě posadí na prdel druhá série čehokoliv. Často bývá slabší nebo se - zejména u lepších seriálů - drží na stejné vlně. Přesně to jsem očekávala u Sex Education. To, čeho jsem se dočkala, mi téměř vyrazilo dech - takovou jízdu jsem tedy vážně nečekala. Všechno to, čím si mě dostala první série, se tady několikrát znásobilo. Ta práce s jednotlivými charaktery, hraní si s emocemi...Všechno je najednou ještě intenzivnější. Tomuhle se teprve říká návrat!

Seriál, který si nejde nezamilovat. Milujete ho, cítíte ho - cítíte s ním a s každou jeho postavou svým vlastním způsobem. Je doslova přeplněný vším možným, co můžeme u lidí najít, a přesně tak je to v pořádku, protože přesně tohle se nám snaží ukázat. Neumím si představit, jak by se s touto tématikou poprala Amerika, ale Británie to zvládla na jedničku s hvězdičkou. Jejich jedinečný humor je kořením, které podtrhává chuť. Po pravdě jsem tomu až tolik nevěřila, ale už první kapitola mě přesvědčila o tom, že vztah mezi doktorkou Jean a jejím synem Otisem chci rozhodně pozorovat dál, a stejně tak osudy ostatních postav, protože i vedlejší charaktery jsou zde zcela jedinečné a výrazné. Dalo by se možná říct, že je to takový výběr "extrémů", ale nikam jinam se to nehodí víc, než právě do seriálu zaměřeného na tématiku sexu. Příběhy každé z postav jsou tak procítěné, že působí reálně i přestože se na první pohled můžou zdát úplně šílené. Zvládnout něco takového? Klobouk dolů a velký potlesk. Tvůrcům i hercům.

Skutečná nepředvídatelnost jednotlivých epizod mě donutila dát čtvrtou hvězdičku, nad kterou jsem chvíli váhala. Herecky je to zvládnuté excelentně, příběh je poutavý a od první chvíle v sobě nese silné pocity, práce s kamerou podtrhává nepříjemně napnutou atmosféru, která vzrůstá až kamsi do nebes... ALE. Má to jedno velké ale. A tím je poslední kapitola celé téhle šílené jízdy. S každou další epizodou se v naší mysli rodí víc a víc otázek a i když si v jednu chvíli myslíme, že už možná známe odpověď, následující scéna nás z toho omylu naprosto vyvede. A o to víc nás zajímají ty správné odpovědi, kterých se ale ani v úplném finále tak docela nedočkáme. Po tom, co mě každý další díl napínal víc a víc, jsem čekala závěr, ze kterého si sednu na zadek. Velká škoda, že se tak nestalo, protože jinak by to bylo skoro mistrovské dílo.