pumpkinqueen

Na Addamsově rodině jsem vyrůstala, ale později jim moje srdce ukradla jiná rodinka. Munsters jsou moje number one v celém hororovém světě. Typický americký humor, kombinace nejznámějších monster a k tomu jedna obyčejná lidská kráska Marilyn, která je tu paradoxně tou "černou ovcí" rodiny. Už jen ten nápad sám o sobě je senzační a božská hororová retro atmosféra s perfektními vtípky a milými postavami se postarají o zbytek. 11/10!

Zoufalky nejsou jako ostatní ženské seriály, jdou svou vlastní cestou. Ač se zpočátku může zdát, že je to něco jako Sex ve městě, Gilmorky nebo podobné žánrovky, skutečnost je trochu jiná. Navenek je to možná kombinace všech těch "holčičích show", které známe z televize, odehrávající se v milém americkém předměstí, kde se každý přátelí s každým a jejich životy jsou přece jedním slovem perfektní! Ale za těmi bílými ploty a dokonale posečenými trávníky se skrývá až příliš mnoho tajemství. Vizuálně je to pecka, postavy jsou skvěle vykreslené, herecký výběr božský a vyprávění mrtvé Mary Alice s nádherným soundtrackem v pozadí bere dech. Děje se tam toho tolik! Od každodenních problémů přes rodinná dramata až po skutečně závažné počiny. Ten kontrast mezi perfektním předměstím a kriminálními prvky naprosto zbožňuju. Zoufalky jsou moje srdcovka, guilty pleasure, na které nedám dopustit a neustále se k nim ráda vracím. A vždycky budu.

Zírání s pusou dokořán střídalo odvracení zraku... Nutno podotknout, že jsem si o filmu nic nečetla, zkrátka jsem měla chuť na něco mysteriózního. O co běží tady, to vám dojde hned, a když jsem prvních pár minut přesvědčovala sama sebe, že to tak třeba nebude, dělala jsem přesně to, co Brianova mysl. Film nám totiž především ukazuje (kromě nemála nelíbivých scén), jak je naše mysl schopná vytvořit si vlastní přesvědčení, jen aby nás uchránila před traumatem z minulosti. A také to, že každý se s tím pere svým vlastním způsobem; zatímco někdo v sobě ty šílené vzpomínky vytěsní, jiný je v sobě nechává růst. Tak jako tak si nás ale jednoho dne najdou. Ten příběh byl strašný, ale filmově perfektně vykreslený. Paradoxně byl zasazen do příjemného prostředí, které všechna ta zvěrstva zdánlivě obklopovala něčím pozitivním a nadějným. Ačkoli vše odhalíme hned na začátku, něco nás nutí koukat dál - z části proto, že tomu snad ani nemůžeme uvěřit - a zároveň odvracet zrak a přemýšlet, zda to vůbec chceme dokoukat do konce. Vím jistě, že už to nechci vidět nikdy víc, ale nemůžu popřít skvěle odvedenou práci pana režiséra a mladého Josepha Gordon-Levitta a to, že mi naservírovali neskutečnou a silnou podívanou.

Další krásné zpracování klasického příběhu, který všichni známe; který nás za ta léta ničím nepřekvapí, ale přesto si ho rádi pustíme. Opět s líbivým hereckým obsazením a krásnými kostýmy, plný radosti i smutku, lásky i zlomených srdcí. Tentokrát však není příběh vyprávěn chronologicky a ač to někomu může připadat matoucí, mě to velmi okouzlilo. Pokaždé mě skok z radostné minulé události do ponurejší současnosti chytil za srdce, dojal, rozesmutnil... zkrátka spustil vlnu silných emocí. A k čemu by byl příběh, kdybychom ho necítili? Za mě krásná podívaná.

Nevím, zda lze vůbec slovy vyjádřit, jak hluboce mě tenhle kinematografický klenot (nejen) ve svém žánru zasáhl. Vnímám ho jako opravdové umělecké dílo, a to jsem se k němu zpočátku moc neměla. Ač romantické filmy vyhledávám (sex.orientace roli nehraje), tenhle mě dlouho nelákal, nejspíš kvůli tomu že mi Italské prostředí nějak obecně nesedí - ale to je otázka vkusu. O knize a její úspěšnosti jsem věděla již nějakou dobu před zfilmováním, byla mi i doporučována, ale prostě jsem nevěřila tomu, že je pro mě. Nikdy jsem ji tedy nečetla. Teď po ni nejspíš nakonec přeci jen sáhnu, a to díky filmu. Nevím, kde začít. Syrové podání příběhu o lásce, který je plný nejen silných emocí, ale i filosofie, umění. Letní poetické atmosféry, v jejímž vzduchu se vznáší opar lásky střídavě se strachem z blížícího se odloučení. Chtíč střídá strach z vlastních tužeb; strach z toho, kým ve skutečnosti jsme, a v neposlední řadě strach z odhalení. Nejen před ostatními, ale i před sebou samým. Herecky je to zvládnuté perfektně, chemie mezi hlavními postavami je tak silná a uvěřitelná, až je to vlastně k neuvěření. Jedničku podtrženou panu režisérovi a celému štábu - a hvězdičku k tomu za úchvatný soundtrack. Nezapomenutelné.

Perou se ve mně pocity. Na jednu stranu mi to přišlo neuvěřitelné, na druhou stranu to asi vzhledem k věku ještě nemůžu posoudit. Jedno ale vím jistě, bylo to zkrátka milé. Prostředí univerzitního kampusu působilo tak bezstarostně, že jsem si u toho příjemně odpočinula a sledovat love-story mezi rodiči budoucích vysokoškoláků byla příjemná změna od všech těch těch teen záležitostí, které častokrát upřednostňuji. Na film mě nalákala oblíbená V.Farmiga, která je pro mě kouzelná snad v každé své roli. Celé si to hraje s docela složitou a hlubokou myšlenkou ohledně krize středního věku nebo nefunkčního dlouholetého manželství, ale přesto je to podané tak... jednoduše a lehkovážně. A ať už to někdo vnímá jako negativ, mně se to na tom právě líbilo.

Další průměrný snímek, který má přitom skvělý nápad a spoustu nevyužitého potenciálu. Myšlenka se mi líbila hodně, byla nápaditá, ale její zpracování bylo strašně chudé, nudné a - co mě velmi mrzelo - absolutně nehororové. Jako by se film neuměl rozhodnout, kterým směrem se dá. Nefungovalo to ani jako thriller, ani jako horor; spíš jen jako "pouhé" rodinné drama, a i v tom směru to působilo strašně uměle. A přitom jde tohle vděčné téma o mateřské lásce "zdémonizovat" velmi dobře! Škoda, že se to naposledy povedlo Samaře... Strašně mě to nudilo, strašně. Scénář se jedním slovem nepovedl a herecky mi to taky zrovna nesedlo, snad jen na malého Jacoba Tremblaye - ale ten prďola to zkrátka sám neutáhl.

První díl mě hodně zklamal. Panenky jsou obecně spolehlivým strašícím nástrojem v hororech a Brahms byl na první pohled vydařeným kouskem; avšak ten film si vůbec nedokázal získat můj zájem. Druhý díl mě ale mile potěšil. Přinesl příjemné typicky hororové prostředí a atmosféru, milé herecké obsazení a přestože se nejednalo o nic vyloženě překvapujícího a rozhodně to nepřekypovalo originalitou, koukalo se na to hezky. Jediné, s čím se zase peru, je finále. Ten konec byl zkrátka trapný. Ráda bych zvolila nějaké profesionálnější slůvko, ale bohužel, tohle ho vystihuje naprosto přesně. Přijde mi, že je to přesně ten případ, kdy se režisér rozhodne pro pokračování a už je jedno, že absolutně netuší, o čem by to vlastně mělo být - prostě to zkusí. A to není vždy zrovna úspěšná cesta. Často to totiž dopadne přesně takhle - průměrným dějem se zpackaným koncem...

Dostala jsem něco jiného, než co jsem čekala, ale o to spokojenější jsem byla. Začátek se tváří na postupnou vyvražďovačku, ale všichni jsou mrtví ještě než si vůbec sami stihneme uvědomit, co se vlastně děje. Tenhle rychlej spád mě trochu vykolejil, protože jsem nečekala, že všechno bude táhnout sama Betty Gilpin. Ta tu ale byla vážně skvělá a zábavná a bylo od první chvíle vidět, že se pokusí všem nakopat zadek. Sjíždělo to často spíš do černější komedie, ale vlastně to nebylo na škodu; o to víc to fungovalo. Už se tu koukám objevilo pár přirovnání k Farmě zvířat nebo k začátku Hunger Games, ale důležité je podotknout, že Lov si jde tak nějak vlastním směrem. Přestože nemá vyloženě hluchá místa, kdy bychom se nudili, chybí mu to "něco navíc", aby se z průměru vyškrábal ještě trochu výš. Jako večerní oddechovka je ale moc fajn.

Pokud bych měla přihlížet ke knižní předloze, pak se moje hodnocení pohybu spíš pod průměrem. Kniha byla působivá, poutavá (a to doslova; připoutávala vás ke křeslu a nedovolila vám pustit ji z ruky, zvlášť v druhé polovině) a obsahovala tolik mindfuck okamžiků, že se z toho vážně zastavoval dech. Dlouho jsem u knihy neměla tak tísnivé pocity. A přesně tyhle okamžiky ve filmu ne že chyběly, ale byly tam jen tak jako "mimochodem". Nebyly vůbec vyzdvižené, ani podtržené, a to mě asi mrzelo nejvíc. Těžko říct, jaké bych měla pocity z filmu, kdybych předtím knihu nečetla, ale dost možná by mi právě kvůli tomu uteklo spoustu zajímavých spojitostí. Celé to působí strašně strojeně až amatérsky. Takže za mě nie, radšej knihu.