Brejlil

Pravda, základní premisa je tak nehorázně pitomá, že nepomáhá ani Morgan, který ji vysvětluje. Konec je také z rodu WTF, něco mezi 2001 a reklamou na superpočítač. Také jsem občas pochyboval o inteligenci nadopované Scarlett. Besson ji ovšem naštěstí vybavil brutální bezcitností, která s postupující inteligencí ještě roste a která se občas pěkně projeví. A film Besson pojal jako přehlídku různých normálně spolu nevídaných postupů, takže to celkem pěkně uteklo.

V mnoha směrech nepochybně bomba. Oceňuji herecké výkony, tak vzdálené "němému" přehrávání. Nápadité bylo svícení scén a kamera, která v kombinaci se střihem řešila mnohá technická omezení. Dekorace, mezi kterými vede apartmá hraběnky Toldové, plné expresionismu. Nade vším pevnou rukou vládne Lang, schopný udržet si pozornost po celých skoro tři a půl hodiny a schopný bez většího zaškobrtnutí odvyprávět celý, dosti komplikovaný příběh.

Patnáct let čekání je u konce. Ze zapadákova kdesi v New Jersey se vrací jediný supermodel, který svým lookem zastaví letící hvězdici. A z nekonečných orgií v pouštích Floridy přichází i jeho parťák Jeníček. Po brilantním začátku s Justinem Bieberem následuje nesourodá směsice vtipů geniálních, zabijácky kamenných (Willie Nelson rulez) a tak trapných, že jsou vlastně jedinečné. To vše v milém prostředí římských pamětihodností. Bohužel film shazuje zápletka, která je těžce mimo a také neustále budování "rodinných" hodnot, kde parodické shazování nepomůže. Přesto, za Kiefera, Stinga a Stillera "kraba poustevníčka" a zvláště božského Benedicta "Vše" Cumberbatche palec nahoru. I přes slabší místa a nutnost vyladit se na tento typ humoru dobrá zábava.

Naprosto fascinující výprava, herecké výkony přesně odpovídající zvolené formě, romance, říznutá krví a brutalitou, japonská vsuvka i esteticky nasnímaná nahota. Spousta vtipu, trocha dojetí, nádhera.

Nejsem už cílová skupina, před takovým čtvrtstoletím bych si tohle užil mnohem více. Přesto jsem se bavil, u jedné scény hodně. Humor je sice občas infantilní, ale většina vtipů funguje překvapivě dobře. Celkem zamrzí nízký rozpočet, viditelný na kvalitě triků. Ovšem jako milostná romance je Deadpool velmi originální a na Valentina se pěkně hodí.

Bay a film podle skutečných událostí? Světe, div se, jde to. 13 hodin je snad nejvyklidněnější Bayův film, když se zrovna nebojuje. Občas se dokonce ani nehýbe kamera a záběry jsou na Michaela docela dlouhé. I při takových záběrech se Bay prozradí zvláštně a nerealisticky nasvícenou scénou. Ale je tu hlavně boj. Pár osamělých kontraktorů proti masivní přesile. Bay již od počátku buduje napětí paranoidním sledováním každého, kdy si pár našich hrdinů nemůže být jistých vůbec ničím. Pak je chvíli relativní klid a hned poté si hlavouni ze State Department vymyslí naprostou hovadinu. A rozpoutá se peklo. Bayovsky nasnímané, chaoticky sestříhané a brutálně nazvučené. Ta chaotičnost ani příliš nevadí, protože skutečnost byla nejspíše stejná. A kritika amerického establishmentu je nakonec přebyta chudinkou vlajkou v bazénu. Po Skále asi nejlepší Bayův film.

Těšil jsem se na vymazleného Manna a dostalo se mi takového spíše dokumentu. Dva policisté s neomezenými možnostmi. Ovládají letadlo a rychlý člun, běžně se vozí ve sporťácích, ale všechno to jsou jen rekvizity. Jeden kryje druhému záda, jeden druhého nepodrazí. Na druhou stranu ani ničím nezaujali a film si celkem v pohodě plyne. Až doplyne. Nic výrazně překvapivého.

Potrhá-li vás v divočině medvědice, rozhodně se nenechte nosit kamarády do bezpečí. To nepomáhá. "Důležitý je pohyb, děti, pohyb, já to četla v magacínu." A tak se náš nezdolný hrdina plazí přes kořeny, blátem a sněhem, plave peřejemi, šplhá do strmých, ledem pokrytých srázů, padá i s koněm do vzrostlých borovic. K tomu si dopřává vydatnou raw stravu, kterou dílem najde, dílem uloví vlastníma rukama. A když už je nejhůř, pomůže Rambova operace (rozuměj střelný prach do rány a zapálit), improvizovaná indiánská sauna a přenocování v koňských útrobach. Z toho, co jsem napsal, je vidět, jak jsem byl z celého filmu rozpolcený. Začátek je famózní. Lubezkého kamera si teče mezi stromy, kolem herců, tu snímá celek, tu detail a všechno je plynulé a nebývale krásné. Útok Indiánů je čisté divácké potěšení. Fyzicky až nepříjemný útok medvědice je ale předělem. Film sice neztratil svou krásnou kameru, ale vydal se směrem nečekaným. Glass se plazí divočinou, a jeho boj o život je obzvláštňován flashbacky a halucinacemi. Scéna v kostele, naprosto nevěrohodně vypadajícím a ještě nevěrohodněji rozpadlém byla jak rána do vazu. Naštěstí se film nakonec vzpamatoval a závěrečná bitka šla až na dřeň. Herecké výkony DiCapria a Hardyho jsou velmi dobré. Hardy měl ale mnohem lépe napsanou postavu. Vedle kamery a neuvěřitelného nasazení celého štábu vyzdvihnu ještě práci se zvukem. I přes nedostatky, tak lákající k lacinému parodování, jde o fascinující film.

První výtka? Délka. Možná, že po druhém shlédnutí dojdu k opačnému závěru, ale klidně se mohlo něco vynechat, aniž by to vadilo. Dokonce i celá pátá kapitola by asi nemusela existovat, protože nepřináší nic tak zásadního. Ale dobře se na ní dívá. Druhá výtka? Když už tedy Quentin vzkřísil Ultra Panavision 70, proč jej k ničemu nepoužil? Velkolepých záběrů na krajinu si užijeme velmi málo. Tolik k výtkám. Tarantinův vtip je totiž i v tomhle. Je to tak dlouhé, protože oblíbený Tarantinův dramatický prvek natahovaného očekávání tu byl doveden k dokonalost. A nádherná kamera je užívána často nečekaným způsobem, jaký ve filmech z 50. let asi nebyl. I přes jisté divadelní omezení je Tarantino pečlivý vypravěč, který dávkuje informace na lékarnických vahách. Dokonalé to sice není, a klidně prohlásím, že jde o nejslabší Quentinův film, ale i to bohatě stačí na nevšední divácký zážitek. A Samuel L. je definitivně bad motherfucker nigga, o tom tedy žádná.

Je to neuvěřitelným způsobem podaná, občas velmi vtipná, ale jinak spíše depresivní lekce z ekonomické historie. Několik vzájemně nesouvisejících lidí se pokusí vydělat na krachu amerického hypotečního trhu. Povede se jim to, protože si na rozdíl od většiny Wall Street nic nenalhávají. Tvůrci zdánlivý handicap, totiž to, že řadový divák nebude vědet, která bije, využili nebývale. Prokládané vysvětlivky jsou drsně vtipné. Stejně jako prolamování čtvrté stěny, nečekané střihy (první telefonát dvou nadšenců z Brownfield) a podprahově umisťované vtípky pro zasvěcené. Korunu všemu nasazují herecké výkony. Balea nebo Goslinga nebo Carella jste takhle hrát asi dlouho neviděli. A titulek na konec bere všechnu naději. "Pravda je jako poezie. Ale většina lidí na poezii sere."