Brejlil

Přibyl humor, někdy dost černý, což oceňuju. Atmosféra byla občas velmi hustá. Oba hlavní detektivové, a vlastně skoro většina osazenstva solidně odvedené herecké řemeslo. Hlavní záporák pěkně hnusný. Scéna s vlakem naprostá nádhera. Ale scéna v nemocnici byla tak pitomá... Tam se film zlomil a už se mu nepovedlo se vrátit zpátky. Škoda.

Možná jsem o hvězdičku nadhodnotil. Občas se totiž nejen hlavní hrdinové, ale i ostatní chovají jako naprostí idioti. Ale je to kurva hodně zábavné a občas velice absurdní. Od setkání s Misty Mountains přes "výslech" kluka na bicyklu po absurdně ulítlý konec, všude čeká nějaký nečekaný špílec, vtip a nebo alespoň WTF moment. Gosling s Crowem si to v pohodě dávaj, Angourie Rice v roli nečekaného parťáka se ovšem také nenechala zahanbit. A atmosféra sedmdesátek je navozena taky velmi pohodově.

Tu a tam je to vtipné asi jen pro tvůrce. Ale jindy jsou tu neskutečné nápady. A bohužel to nejvtipnější je někdy krutá severokorejská realita.

Lehce nenáročný, na nic si nehrající "buddy movie". Chemie mezi Washingtonem a Wahlbergem funguje, záporák Paxton je výživně slizký, mexický kartelista s s ním nezadá a femme fatale i prsa ukáže. Občas něco vybuhne, vyhoří nebo aspoň zahyne. A scéna se slepicemi je celkem originální. To vše ve svižné islandské režii.

Moje první setkání s kapitánem Amerikou. A překvapivě jsem se bavil. Celkem solidní plán záporáka, velmi vtipný Spider-Man a několik dalších vtipných Ant-Manových výstupů, stále charismatický Robert "Iron Man" Downey. Co nebylo úplně fajn, spousta postav, některé trapně nevyužité, naprosto děsivá kamera v kontaktních bitkách a hudba. Ovšem jinak spokojenost.

Forma přebíjí všechno ostatní. Ne, že by zápletka byla úplně bezduchá a je dost fajn, že tvůrci některé věci nevysvětlí vůbec, jiné až po dosti dlouhé době. Ale na zápletce film nestojí. Stojí na akci. Vlastně na AKCI. Tvrdé, nekompromisní, s několika WTF momenty, plné krve a velmi černé nadsázky. A důsledně POV. Most, Jimmyho "hotel", dálnice, bordel, jeden nápad stíhá druhý. Jen ke konci jsem měl dojem, že trochu dochází dech, ale "Don't Stop Me Now" byla taková solidní tečka za tímto příběhem. Vlastně ne, solidní tečka je opravdu až na konci. Sharlto Copley hvězdou největší.

Takové typicky bessonovské béčko. Většinou jen klišovitý výplach mozku, který si naštěstí na nic nehraje. Ale taky v něm není skoro nic k zapamatování. Snad až na vyjednávací taktiku u CIA.

Film nepříjemný až do morku kosti. Nepříjemný stejně jako jeho hrdinka. Složený z podivně disparátních scén, nekdy jen jednozáběrových. Spoustu věcí se vůbec nedozvíme. Hepnarová je nepochybně atraktivní, inteligentní a možná zoufale toužící po nějakých citech; na druhé straně je šíleně nepříjemná, odtažitá a protivná. Stydlivá tak, že si sotva dojde nakoupit, ale na vesnické tancovačce se klidně odhaluje. Pohrdá vlastní matkou, ale nemá problémy ji využívat. Místo aby se pomstila svým "trýznitelům", zabije naprosto neznámé lidi. A to všechno ve zvláštním balení. Hepnarová věší prádlo v šíleném dešti, Hepnarová mrzne v chatce, Hepnarová se miluje v trabantu s přítelkyní, Hepnarová shazuje trabant ze srázu, Hepnarová se baví s psychiatrem v nesmyslně nelogicky vedeném hovoru, Hepnarová jen sedí a kouká. Občas se neděje nic. A pak najednou střih, onen šílený čin, ale ani poté se nedozvíme motivaci, nějaké vysvětlení, nic. Divákovi to neuděláme lehké, je to totiž trochu art, víte? A je to art, v mnoha směrech. Kamera a střih k té nepříjemnosti přesně přispívají. Černobílý obraz evokuje bezútěšný marast počátku normalizace naprosto dokonale. Kompozice některých záběrů je někdy na hraně l'art pour l'art, ale to mi vůbec nevadilo. Druhým velkým plusem je Olszaňska. Její minimalistické herectví je přesné. Jen se divím, že nikdo neumřel na otravu nikotinem, tolik cigaret, to byla síla.

Akční film v uměleckém podání? No proč ne. Že to je artové se dozvíme hned tou stavbou. Většina filmu je jeden velký flashback, který vypráví nebezpečná, velmi nebezpečná žena náhodnému civilistovi. Akční scény bez zvuku, jen s hudbou. Dlouhé záběry, klidná kamera, přehledné souboje. Nepříliš kvalitní automobilová honička. Naprosto céčkový scénář, který současné akční špičce nesahá ani po kolena a spíše připomíná něco od Luca Bessona. Přesto mne film nesklamal. Souboje jsou neskutečné, jejich choreografie nápaditá a tvrdost věrohodná. Honička po Dublinu má také něco do sebe. Do všech významných rolí jsou obsazeni solidní herci. A na hlavní hrdinku se dobře dívá i když zrovna nebojuje.

Mám k filmu jen dvě výtky. Ale pravda, obě jsou zásadní. Nepříliš soudržný scénář, kdy motivace některých postav ani nevisí ve vzduchoprázdnu, ona prostě není. A pak kterého idiota napadl ten dabing? A proč tak nelogicky? Chudíka dabovat nebudeme z piety? A ostatní slovenské postavy mluví česky, i když to vypadá tak blbě? Vizuální stránka a Kollárova schopnost nacpat napětí i do jízdy výtahem jsou ovšem skvělé.