sportovec

Líbezná pohádka, která prokazuje, jsouc tvořivě uchopena, že méně často znamená více. Pozoruhodnou kreaci předvedla Consuela Morávková.

Francouzský dokument jde s neobvyklou důsledností do nejvnitřnější podstaty této italské filmové osobnosti. Je škoda, že si blíže nevšímá druhé poloviny jejího života.

Tento pro mě nový Kohoutův film je milým překvapením. Citový zeměpis začínající zdravotní sestry s lékařskými aspiracemi je současně procházkou vrcholícími šedesátými léty. Neotřelé dialogy, zdařilý scénář i procházka tehdy počínající mladou hereckou generací (Bartošová, Němec, Brzobohatý, Drahokoupilová, Mareš, Obermaierová, Pokorná, Zahajský). Vojenské lásky záklaďáků a dozrávajících dívek byly fenoménem doby včetně rizik, která to s sebou přinášelo, jsou dnes zcela zapomenuty. Prolínání soukromého a veřejného vrcholí vlastně ještě stále nikoliv zcela drsným závěrem.

Pitvořivý akční film, který kromě jmen hlavních hrdinů nemá s Verneovou literární předlohou společného vůbec nic. Je-li snaha o duchaplnost a vtip nesena barnumským mikrobem, není se následně čemu divit.

Režisérce Cingrošové se podařilo z mozaaiky faktů postihnout prchavou velikost mimořádného režiséra a filmového diplomata Jireše.

Pořad by si zasloužil vnitřní členění do celků po 30-40 dílech - asi tematickém - , tak aby se v odvysílaných jednotkových pořadech bylo možné orientovat. Jeho záslužnost a potřebnost je mimo diskusi.

Zdá se čím dál určitěji, že evropské westerny jsou mnohem propracovanější a zdařilejší než drtivá většina jejich amerických předloh. Volonte je další z řady velkých italských herců této klasické éry vůbec i evropské kinematografie hraného filmu.

Tento díl poukázal na ošidnost a limity práva zřejmě nejen u nás. Dvě nevinné učitelky které se snažily krátit prázdninový čas dětem, aniž to byla jejich povinnost a měly to oceněno peněžně, byly potrestány za tragickou náhodu, kterou nemohly vědomě ovlivnit. Jako podpora alibismu a atomizovanosti to nebyl špatný příklad. Zvlášť patrný u té učitelky, která riskovala svůj život.

Noblesa staré Evropy, v níž dohasíná 19. století. Obohacené o božského rošťáka Belmonda ilustruje přesně odvrácenou tvář elit a jejich skutečných mravů, jež se konec konců tak moc neliší od toho, jak je v americkém případě zachytil Jack London. Místy až rafinovaný scénář krok za krokem nasvěcuje scénu. A romantický hrdina-mstitel nevybočuje v ničem z všednodennosti své doby.

Z celého filmu svítí jeden výrok: Kdyby Rusové s námi dělali to, co my s nimi 4 roky, vbrzku by nebylo jediného Němce. Podstatou války je technika zločinu povýšeného na pseudocivilizační princip. Hrůza jako způsob života. Z tohoto poznání vyrůstá humanismus a úcta člověka k člověku.